Říká se, že kdo vlastní minulost, ten vlastní i budoucnost. S dějinami jde zacházet všelijak a leckteré historické události trpí pokřiveným výkladem. O tom ve Fokusu Václava Moravce debatovali historik Oldřich Tůma, politoložka Adéla Gjuričová, ředitel Národního muzea Michal Lukeš, publicista Pavel Kosatík, režisér Jiří Strach nebo učitel Pavel Martinovský.
Problémy s dějinami mají všichni. „To můžeme říci o všech národech,“ říká Gjuričová. Upozorňuje, že vůbec koncept národa a jeho národních dějin je relativně moderní a nový. Připomíná, že národy se neobejdou bez falšování vlastní historie. Kdyby všechny součásti národů znaly všechny detaily svých dějin, národ by pohromadě nedržel.
Jednou z postav, které Češi zatím nedokázali vnímat historicky pravdivě a sejmout je z mytického piedestalu, je podle režiséra Stracha Jan Hus. Podle něj se do dramatického zpracování dostávají především tragická a vypjatá období, která přinášejí mezní situace. „To je samozřejmě pro filmaře to dramatické maso, které si tak rádi medium-well opékáme,“ usmívá se Strach.
Největšími riziky při interpretaci dějin jsou podle spisovatele Kosatíka ambice a zájmy jejich vykladačů. „Přál bych si, aby dějiny psali ti, kteří to umějí,“ říká.
Historik Tůma však upozorňuje, že žádná správná a konečná interpretace historie není možná. I když lze odlišit poctivou historickou práci od nepoctivé, nikdy nelze popsat úplně všechno z minulosti. „Vždy tam bude něco, co bude chybět a co budeme znovu nalézat,“ myslí si s tím, že různost pohledů na dějiny není třeba překonávat jako problém.
Celou diskusi najdete ve videu
