Plasty obsahuje spousta výrobků každodenního života – od oblečení, nádobí, až po prkénka na krájení potravin. Právě jejich přítomnost v kuchyni může lidi vystavit drobným plastovým částicím o velikosti několika mikrometrů, takzvaným mikroplastům. Mezi jejich zdroj nyní vědci zařadili další možný – žvýkačky. Mělo by jít sice o potraviny, ale podle studie se z nich mohou uvolňovat až tisíce mikroplastů do slin, takže je člověk může spolknout.
„Naším cílem není nikoho děsit,“ uvedl na konferenci Americké chemické společnosti hlavní autor studie Sanjay Mohanty, který vyučuje na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA). „Vědci zatím nevědí, jestli jsou mikroplasty pro nás nebezpečné, nebo ne. Neexistují doposud žádné studie na lidech. Víme ale, že jsme v každodenním životě vystaveni plastům, a to jsme chtěli zde prozkoumat.“
Studie na zvířatech a studie s lidskými buňkami podle něj ukazují, že mikroplasty mohou být škodlivé, takže zatím je nutné čekat na lepší odpovědi od vědecké obce. Do té doby podle Mohantyho nezbývá nic jiného než vědět, co mohou konkrétní lidé podniknout, aby snížili své vystavení mikroplastům.
Lidé a mikroplasty
Vědci odhadují, že lidé každoročně konzumují desítky tisíc mikroplastů (o velikosti od jednoho mikrometru do pěti milimetrů) prostřednictvím potravin, nápojů, plastových obalů, povlaků a výrobních nebo zpracovatelských procesů.
Žvýkačky jako potenciální zdroj mikroplastů ale zatím sledovalo jen několik menších výzkumů. Mohanty a jeho studentka Lisa Loweová se to rozhodli změnit. Jejich důvodem je to, jak populární žvýkačky jsou a kolik se jich ročně konzumuje.
Žvýkačky se vyrábějí z gumové základny, sladidla, aromatických látek a dalších přísad. Přírodní žvýkačky používají rostlinný polymer, jako je chicle nebo jiná míza ze stromů, aby dosáhly správné žvýkavosti. Jiné, méně přírodní produkty tohoto typu používají syntetické gumové základny z polymerů na bázi ropy.
„Naše počáteční hypotéza byla, že syntetické žvýkačky budou obsahovat mnohem více mikroplastů, protože jejich základna je z plastu,“ uvedla Loweová. Vědci testovali pět komerčně dostupných značek syntetických žvýkaček a pět přírodních.
Mohanty říká, že chtěli omezit vliv lidského faktoru v podobě různých způsobů žvýkání a slin, proto nechali jednoho člověka žvýkat sedm kusů od každé značky.
Velký žvýkací experiment
V laboratoři testovací osoba žvýkala žvýkačku po dobu čtyř minut, každých třicet sekund odebírala vzorky slin a nakonec si vypláchla ústa čistou vodou. V dalším experimentu se vzorky slin odebíraly pravidelně po dobu dvaceti minut, aby se zjistila rychlost uvolňování mikroplastů z každého kousku žvýkačky.
Poté vědci změřili počet mikroplastů přítomných v každém vzorku slin. Plastové částice byly buď obarveny červeně a spočítány pod mikroskopem, nebo analyzovány pomocí Fourierovy transformace infračervené spektroskopie, která také poskytla složení polymeru.
Loweová naměřila průměrně sto uvolněných mikroplastů na gram žvýkačky, přičemž některé jednotlivé kousky žvýkačky uvolnily až 600 mikroplastů na gram. Typický kousek žvýkačky váží mezi dvěma a šesti gramy, což znamená, že velký kousek žvýkačky může uvolnit až tři tisíce plastových částic.
Pokud průměrný člověk žvýká 160 až 180 malých žvýkaček ročně, vědci odhadli, že by to mohlo vést k požití přibližně třiceti tisíc mikroplastů. Jestliže tedy podle autorů průměrný člověk spotřebuje desítky tisíc mikroplastů ročně, žvýkání žvýkaček by toto množství mohlo ještě výrazně navýšit.
Co vědci zjistili
„Překvapivě se při žvýkání uvolňovalo podobné množství mikroplastů jak ze syntetických, tak z přírodních žvýkaček,“ říká Lowe. Obsahovaly také stejné polymery: polyolefiny, polyethylentereftaláty, polyakrylamidy a polystyreny. Nejhojnějšími polymery u obou typů žvýkaček byly polyolefiny, skupina plastů, která zahrnuje polyethylen a polypropylen.
Většina mikroplastů se z žvýkačky uvolnila během prvních dvou minut žvýkání. Mohanty ale říká, že se neuvolnily kvůli enzymům ve slinách, které je rozkládají. Žvýkání je spíše natolik abrazivní, že se kousky odlupují. Po osmi minutách žvýkání se uvolnilo 94 procent plastových částic shromážděných během testů. Loweová proto navrhuje, že pokud lidé chtějí snížit potenciální expozici mikroplastům ze žvýkaček, měli by žvýkat jeden kus déle, místo aby si dali nový.
Studie se kvůli použitým přístrojům a technikám omezila na identifikaci mikroplastů o velikosti dvacet a více mikrometrů. Mohanty dodává, že je pravděpodobné, že menší plastové částice nebyly ve slinách detekovány a že je třeba provést další výzkum, aby se posoudilo potenciální uvolňování nanočástic plastů ze žvýkaček.
„Plast uvolněný do slin tvoří jen malou část plastu obsaženého ve žvýkačce,“ uzavírá Mohanty. „Mějte tedy na paměti životní prostředí a nevyhazujte žvýkačky jen tak venku nebo je nelepte na žvýkačkovou zeď,“ apeluje. Pokud nejsou použité žvýkačky správně vyhozeny, představují další zdroj plastového znečištění.
