První globální analýza ukázala, jaký je dopad lidské činnosti na rostliny. Podle ní od roku 1750 lidskou vinou zmizelo prokazatelně 571 druhů rostlin. Ale ve skutečnosti může být počet vymřelých druhů ještě mnohem vyšší, varují botanici.
Autoři práce uvádějí, že od průmyslové revoluce se vymírání rostlin zvětšilo pětsetkrát – a že jejich výsledky jsou zřejmě nižší, než je realita. „Rostliny jsou základem života na Zemi,“ připomněla v deníku Guardian bioložka Eimear Nic Lughadhová, která se na studii podílela. „Poskytují kyslík, který dýcháme, a jídlo, které jíme. A také tvoří základ světových ekosystémů, proto je vymírání rostlin špatnou zprávou pro nás všechny,“ uvedla.
Množství rostlin, které z přírody zmizely, je dvakrát vyšší než počet vyhynulých ptáků, savců a obojživelníků dohromady. Nová studie dospěla také k výrazně vyššímu údaji než Červená kniha ohrožených druhů, podle níž zatím vymřelo čtyřikrát méně rostlinných druhů.
„Ano, je to mnohem více, než jsme věděli, a také mnohem více, než by bylo omluvitelné,“ komentovala další z autorek Maria Voroncová. „Je to děsivé nejen pro to samotné číslo 571, ale také proto, že si myslím, že jde o hrubé podcenění,“ dodala.
Realita je zřejmě mnohem horší
Podle ní by reálné množství rostlinných druhů mohlo být i řádově vyšší, než popsal tento výzkum, který vyšel v odborném žurnálu Nature Ecology and Evolution. Voroncová uvádí, že ve skutečnosti existuje na Zemi spousta „živých mrtvol“, tedy rostlin v posledním exempláři. Ty jsou jen jednoho pohlaví, takže se již nemohou rozmnožit, ale protože jsou na rozdíl od zvířat značně dlouhověké, pořád přežívají a nedají se tedy reálně označit jako vyhynulé.
Navíc, aby bylo označení za vyhynulé možné prokázat, trvá to řadu let a mnohdy to ani není reálné – například potvrdit, že nějaká rostlina vymřela v celé Amazonii, je prakticky nemožné. A současně řada organismů zřejmě stačila vyhynout ještě předtím, než je věda objevila a popsala: i v dnešním prozkoumaném světě nacházejí botanici asi 2000 neznámých druhů ročně.
Kde trpí rostliny nejvíc?
Podle analýzy jsou zdaleka nejvíce postiženými oblastmi pro nás exotické země, kde se na první pohled zdá, že je tam příroda v naprostém pořádku. Úplně nejhůř dopadla Havaj, kde vymřelo 79 druhů rostlin, Kapsko v Jihoafrické republice (37 druhů) a po nich Austrálie, Brazílie, Indie a Madagaskar.
Hlavní příčinou vymírání je podle výzkumu ničení přirozených míst lidskou činností, například kácením lesů a přeměnou přírodních ekosystémů na pole nebo pastviny. Profesorka Voroncová viděla dopady lidského vlivu na přírodu na vlastní oči, když před několika lety pátrala na Madagaskaru po vzácné travině Sartidia perrieri.
„Hledali jsme ji na kopcích i v horách, ale nebyla tam,“ popsala pro Guardian vědkyně. „Na místech, kde by měla růst, se pásl dobytek, rostla rýže a hořely ohně.“ Podobně dopadlo její pátrání po divoce rostoucích Solanum usaramense v Tanzánii a Keni: „Našli jsme pobřežní prales úplně zničený. Byla jsem šokovaná.“
Mezi dalšími druhy rostlin, které vyhynuly, jsou například santalovníky z Chile, které lidé vytěžili kvůli jejich aromatickému dřevu, nebo keř Nesiota elliptica z ostrova Svaté Heleny, který se nepodařilo zachránit přes velkou snahu vědců – poslední dva exempláře podlehly infekci v roce 2003.
Obecně jsou podle vědců nejvíce ohroženy rostliny, které žijí na menších ostrovech.
Podle Voroncové spočívá problém se záchranou rostlin v jejich nenápadnosti. „Trpíme slepotou. Zvířata jsou roztomilá, důležitá a rozmanitá, ale jsem absolutně šokovaná, že chybí podobné vnímání rostlin. Bereme je jako samozřejmost, ale myslím si, že bychom to neměli dělat.“
Začalo šesté vymírání druhů?
K podobným výsledkům dospěla zpráva Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) vydaná na začátku letošního května. Ta se ale dívala spíše na trendy do budoucnosti.
Věnovala se rostlinám i zvířatům, vyhynutí podle ní hrozí milionu druhů, mnoho jich může vymizet už v příštích desetiletích. Zpráva mimo jiné uvádí, že od roku 1970 se globální populace více než zdvojnásobila – z 3,7 miliardy na 7,6 miliardy, přičemž v jednotlivých zemích a regionech se množství lidí zvyšovalo nerovnoměrně. Hrubý domácí produkt na obyvatele je čtyřikrát vyšší. S tím, jak jsou spotřebitelé stále vzdálenější, se přesouvá zátěž životního prostředí spojená s výrobou a spotřebou napříč regiony.
V tropech zmizelo 100 milionů hektarů lesa
Experti ve zprávě IPBES varovali, že zemědělská produkce či rybolov v reakci na růst populace a sílící poptávku rychle bobtnají. Ztráty v oblasti neporušených ekosystémů narůstají hlavně v tropech, kde mezi lety 1980 až 2000 zmizelo 100 milionů hektarů lesa, což bylo způsobeno zejména chovem dobytka v Latinské Americe a plantážemi v jihovýchodní Asii, z nichž se získává palmový olej využívaný v potravinářství či kosmetice.
Odborníci dále zjistili, že průměrný výskyt původních druhů v jejich tradičních lokalitách klesl, většinou od roku 1900, nejméně o pětinu. Výskyt invazivních nepůvodních druhů v jednotlivých zemích naopak od roku 1970 vzrostl ve 21 zemích přibližně o 70 procent. Téměř polovina nelétavých savců na pevnině a čtvrtina ohrožených ptáků může být negativně ovlivněna změnou klimatu, uvádí studie.
Vědci připomínají, že nejméně čtvrtinu půdy na světě tradičně vlastní a využívají původní obyvatelé. Tyto oblasti zahrnují asi 35 procent plochy, která je oficiálně chráněna, a přibližně 35 procent zbývající pevniny s malým zásahem člověka. Toto přírodní prostředí se dostává pod tlak, obecně se ale plocha zmenšuje méně než jinde. Experti však varují, že právě na tyto oblasti pod kontrolou často chudých komunit bude mít klimatická změna značný dopad.
Záchranu může přinést jen zásadní změna
V globálním hodnocení odborníci uvedli, že pomoci k obnově poškozených ekosystémů může jen zásadní reforma zemědělsko-potravinářského průmyslu a hluboké změny ve způsobu výroby a konzumace.
„Dopouštíme se ničení samotných základů našich ekonomik, prostředků výživy, potravinové bezpečnosti, zdraví a kvality života po celém světě,“ uvedl předseda mezivládního panelu Robert Watson. Na zprávě pracovalo po tři roky 450 expertů; mezi 132 členských zemí IPBES patří i Česko.
Autoři zprávy IPBES uvádí, že stále není pozdě zabránit těm nejhorším důsledkům výše uvedených změn – ale pouze v případě, že se začne jednat okamžitě a na globální úrovni. „Přírodu můžeme zachovat transformující změnou – zachovat, napravit a udržet,“ tvrdí Watson. „Transformující změnou máme na mysli fundamentální, systémovou reorganizaci technologických, ekonomických a sociálních faktorů, včetně paradigmat, cílů a hodnot,“ dodal.
