V Česku žije přibližně sedmdesát až osmdesát rysů a až tři desítky vlků. Do tuzemských hor se čas od času zatoulají také medvědi. Jen výjimečně jako letošní podzim pokračují dále na západ. V současnosti se tato velká šelma ve stáří asi čtyř let potuluje po několik týdnů Vsetínskem a Zlínskem, kde již potrhala několik hospodářských zvířat a poničila včelíny.
Divoké šelmy se vrací do Česka. Vlků přibývá, medvěd trhá ovce, rysům ale hrozí vyhynutí
Medvědi jsou v Česku vzácní. Typicky se jedno až dvě zvíře dlouhodobě vyskytuje v pohraničí se Slovenskem (na samotném Slovensku jich žije kolem 1200).
V první polovině října se medvěd ukázal ve Velké Lhotě u Valašského Meziříčí. „Je fakt, že už je trochu drzý, přibližuje se. Dal se přes otevřené zahrady, přišel na cestu, kde narazil na plot, a proto šel po cestě. Když se objevili lidé, tak utekl,“ poznamenal expert František Šulgan ze Správy CHKO Beskydy.
Podle ochránců přírody zvířata postupují dále na jihozápad z Beskyd, které poslední dobou zažívají nájezdy turistů a houbařů. Policisté proto upozorňují obyvatele obcí, aby byli při pobytu v přírodě opatrní. V regionu se zřejmě vyskytuje ještě jeden medvěd, a to v okolí Velkých Karlovic, ten však žije schovaný v lese.
Odbornice na velké šelmy Dana Bartošková z CHKO Beskydy míní, že jedince do blízkosti lidských obydlí přilákala vůně ovoce. „Medvědi hledají potravu, aby se vykrmili před zimním spánkem,“ uvedla. Předpokládá, že se postupně sám zase vrátí ze Zlínska na Vsetínsko a pak zpátky na Slovensko. Medvědi ale nemusejí mít v Česku snadný život - část českých myslivců na ně podle ekologů nahlíží jako na škodnou.
Populace vlků neustále roste
Nejlépe se v českých lesích vede v současnosti vlkům. Jejich populace se u nás rozrůstá zejména v posledních pěti letech. České televizi to řekl Miroslav Kutal z Hnutí DUHA s tím, že podle odhadů žije v Česku aktuálně mezi dvaceti až třiceti vlky.
Ochránci přírody letos zaznamenali, že vlci měli mláďata v Ralsku, na Broumovsku, v Krušných horách a na severu Čech. Osamocené šelmy žijí ale také v Beskydech, Javorníkách, Bílých Karpatech nebo v Krkonoších.
V posledních letech se vlci objevují i v oblastech, které jsou blízko lidských obydlí. Od roku 2014 žila vlčí smečka na Kokořínsku nedaleko Máchova jezera a letos v dubnu srazilo jednoho z jejích potomků auto poblíž Mladé Boleslavi.
Na výskyt vlků v našich lesích má velký vliv to, jak se jim daří v sousedních zemích. Jejich populace se u nás začala výrazně rozšiřovat poté, co Polsko nedávno zavedlo větší ochranu těchto zvířat.
Kutal se domnívá, že vlci budou v Česku přibývat i v příštích letech. „Dá se očekávat, že populace bude růst,“ uvedl s tím, že podmínkou ale je, aby se podařilo předejít konfliktům s chovateli hospodářských zvířat, které vlci ohrožují. Stát by jim měl podle něj zajistit vhodné podmínky, aby se na návrat těchto šelem připravili.
- Na světě se v současnosti vyskytuje kolem deseti poddruhů vlků, pět v Americe a pět až osm v Eurasii.
- V Evropě nejčastěji žije vlk obecný euroasijský (Canis lupus lupus), v Itálii před 18 tisíci lety vznikl poddruh vlka, který se částečně odlišil od zbytku populace (Canis lupus italicus). V oblasti Karélie zase žije vlk sibiřský (Canis lupus albus).
Rysům hrozí vyhynutí
I když je v Česku rysů více než vlků, jejich počet v posledních dvaceti letech stagnuje. Podle Kutala to mají na svědomí pytláci i dopravní infrastruktura. Počet rysů, kteří se k nám začali vracet od padesátých let 20. století, dosáhl maxima v polovině devadesátých let. Tento druh šelmy ale myslivci podle Kutala často vnímají jako škodnou, a proto jeho populaci tehdy snížili na polovinu. Pokud bude v příštích letech tento trend pokračovat, je možné, že u nás rysi vyhynou, upozornil Kutal.
Celkem tak u nás v současnosti žije sedmdesát až osmdesát rysů, z toho většina na Šumavě. Druhou nejoblíbenější destinací těchto šelem jsou pak Beskydy. „V Beskydech žije deset až dvanáct rysů,“ uvedl Kutal s tím, že po jednom zvířeti žije také v Krušných a Jizerských horách a v Moravském krasu.
V minulosti obývaly divoké šelmy české území zcela běžně. Během 17. a 18. století je ale lidé svým pronásledováním a kácením lesů téměř vyhubili. Na Šumavě a v Beskydech se tato zvěř udržela o něco déle.
Vracet se na české území velké šelmy začaly až ve druhé polovině 20. století, a to díky lepší ochraně na Slovensku, díky pozitivnějšímu postoji veřejnosti k divokým šelmám a v neposlední řadě také proto, že lidé přestali tak intenzivně využívat horské oblasti k průmyslu.
První rysi se do Beskyd přirozeně vrátili ze Slovenska po druhé světové válce. Medvědi se v českých lesích znovu začali objevovat přibližně o dvacet let později a od 90. let v Beskydech opět žijí i vlci. Na Šumavě byla situace odlišná a návrat šelem, především rysů, se uskutečnil uměle – prostřednictvím zvířat, které lidé odchytili na Slovensku.
Současný návrat divokých šelem do české přírody kopíruje celoevropský trend. Nejrozšířenější jsou tato zvířata ve Skandinávii, Karélii nebo například v Pobaltí. Zejména medvědům se daří i na sousedním Slovensku, kde jich podle odhadů žije až dvanáct set.
Setkání se šelmami v přírodě je vzácné
Podle kurátorky chovu savců z brněnské zoologické zahrady Doroty Gremlicové je nepravděpodobné, že člověk v lese divoké šelmy potká. Rysi, vlci i medvědi jsou totiž velmi plachá zvířata a lidské přítomnosti se vyhýbají.
Pokud ale ke kontaktu přece jenom dojde, měli bychom se radovat, uvedla Gremlicová. „Vlky i rysy mají často problém spatřit i výzkumníci,“ vysvětlila s tím, že v této situaci je nejdůležitější zachovat klid a zvíře nevylekat.
V případě, že se turista chystá jít do oblasti, kde se pohybují medvědi, je důležité, aby mluvil, zdůraznila Gremlicová. Svým hlasem totiž plachého medvěda upozorní na svou přítomnost a vyhne se tak nebezpečí možného konfliktu. I pokud člověk medvěda potká, neznamená to, že na něj zaútočí. Většina takových setkání podle serveru Šelmy.cz totiž končí útěkem medvěda.
- Informace a fotografie o pohybu šelem můžete poslat na stopy@selmy.cz.
Oproti tomu mnohem nebezpečnější je setkání s velkými šelmami, které utečou například z kontaktních zooparků. I v tomto případě by ale lidé neměli panikařit, křičet ani utíkat, ale pomalu ustupovat a případně zvíře oslovit klidným hlasem jako psa.