Chřipkové epidemie se většinou řídí sezonností; rychle se sice rozšíří, ale mnohdy s příchodem teplejšího počasí skončí. Experti řeší, zda by tohle mohlo pomoci v případě koronavirové epidemie. Odpověď zatím neznají, na analogii s chřipkou ale neradí spoléhat.
Vědci řeší, jestli se šíření viru může zastavit s nástupem teplého jara
Koronavirů existují desítky druhů, ale jen sedm z nich postihuje člověka. Čtyři vyvolávají jen mírné problémy podobné nachlazení, ale tři poslední (SARS, MERS a nový SARS-2) představují pro pacienta smrtící hrozbu.
Naděje, že by hrozbu nemoci COVID-19, kterou nový koronavirus způsobuje, mohla zažehnat pouhá změna počasí, je proto uklidňující. Použil ji například americký prezident Donald Trump, který na Twitteru uvedl, že čínské snahy zkrotit virus budou úspěšné, „zejména, jak se bude oteplovat počasí.“
Je pravda, že jak chřipka, tak některé slabší koronaviry v teplejších měsících ustupují; jsou totiž „sezonní“. Není ale vůbec jasné, že se tímto způsobem zachová i SARS-CoV-2, jak zní oficiální pojmenování pro nový koronavirus.
Jde jen o sezonní hrozbu?
Nákaza se dosud šíří, ve středu bylo známo více než 81 tisíc nakažených ve 42 zemích světa. Podle vědců, kteří chování wuchanské nemoci studují, je zatím příliš brzy na to předvídat, jak bude virus reagovat na změny počasí, a už vůbec není rozumné se na případnou vlídnou reakci spoléhat.
„Doufám, že se u něj sezonnost projeví, ale těžko říct,“ vyjádřil se pro web National Geographic Stuart Weston, virolog z Marylandské univerzity, který se výzkumu tohoto koronaviru věnuje.
Jaro virům nepřeje
Viry, a platí to jak o chřipce, tak o koronavirech, jsou v podstatě hromadou proteinů a lipidů. Z osoby na osobu se přenášejí nejčastěji osobním kontaktem, ale mohou přežívat také na pevných površích, pokud na ně nakažená osoba vykašle kapénky.
Jakmile ale nepronikne včas do lidského těla, vnější prostředí virus za nějakou dobu zničí, Například dezinfekční prostředky s alkoholem ničí lipidy a proteiny, a tím dělají virus méně stabilním; pravděpodobnost, že dokáže způsobit infekci, pak strmě klesá.
Sezonnost virů je nejlépe popsána na případu chřipky. Už děti se učí, že „chřipková sezona“ trvá asi od listopadu do března. Teorií, proč to tak je, existuje sice více, ale žádná vlastně dodnes nedokáže tento fenomén vysvětlit dokonale.
Některé tvrdí, že hlavní příčinou jsou uzavřené místnosti: aby lidé během chladné zimy unikli mrazu, častěji se vyskytují v uzavřených prostorách, kde je výrazně vyšší pravděpodobnost přenosu nemoci.
Svéráz zimního počasí
Další výzkumy se zaměřily spíše na samotné vlastnosti zimního počasí – tedy zda právě ony nemohou nějak napomáhat přežití chřipkových virů a jejich schopnosti infikovat člověka.
Experimenty zkoumaly, jak se viry šíří při různých teplotách a za odlišné vlhkosti, a ukázalo se, že chladný suchý vzduch, který je typický právě pro zimní měsíce, může pomáhat virům, aby se ve vzduchu udržely delší dobu, a tedy mohly překonávat delší vzdálenosti.
Výzkumy zohledňující počasí jsou poměrně nové, úplně první na toto téma vznikl až roku 2007. Tehdy sledoval šíření chřipkového viru mezi morčaty v laboratorním prostředí – vědci jim měnili podmínky a studovali, za jakých budou infekce nejčastější. Výsledky odhalily, že vyšší teploty a zejména vysoká vzdušná vlhkost šíření chřipky zpomalily.
Když byla vlhkost velmi vysoká, šíření viru se zastavilo úplně. Platí přitom, že teplejší vzduch obsahuje více vlhkosti, takže teplo tak vlastně brání, aby se chřipka dostala od nakaženého k dalšímu. Kapénky vykašlávané s viry se totiž při vyšší vlhkosti snadněji navážou na kapičky ve vzduchu, a stanou se tak příliš těžkými, aby se udržely ve vzduchu. Místo toho padají k zemi, kde už nikoho příliš neohrozí.
Události k šíření nákazy koronavirem ve světě (zdroj: ČT24)
Role slunečního svitu
Také další práce mimo laboratoře tuto hypotézu potvrdily. To spoluvysvětluje, proč chřipka jen málokdy postihuje tropické oblasti; s výjimkou období dešťů, kdy se lidé také více shromažďují ve vnitřních prostorách.
Další hypotéza zase uvádí, že nízká vzdušná vlhkost typická pro zimu má negativní vliv na sliz v nose. Organismus ho využívá k tomu, aby v něm uvěznil cizí potenciálně nepřátelské částice (například viry a bakterie), chladný vzduch ale tento sliz vysušuje, a snižuje tak jeho efektivitu.
Podle Iana Lipkina z Kolumbijské univerzity, který studuje i nový koronavirus, má zřejmě velkou roli i slunce. V zimě je méně slunečního světla, které pomáhá ničit virus, jenž se usazuje na povrchu předmětů.
„Ultrafialové záření rozbíjí nukleové kyseliny, v podstatě téměř sterilizuje povrchy. Pokud jste venku, je to obecně čistější, protože je tam více ultrafialového světla,“ uvedl Lipkin pro National Geographic. Ultrafialové světlo je tak efektivní v zabíjení mikroorganismů, že se dokonce využívá v nemocnicích pro sterilizaci vybavení.
Koronavirus a sezonnost
Chřipka i nový koronavirus jsou sice v mnohém podobné, ale zatím se o tomto viru ví příliš málo na to, aby se dalo předvídat, zda se bude chovat jako ona, i co se týká sezonnosti.
Aby vědci tyto jeho vlastnosti pochopili, studují intenzivně šíření předchozích koronavirových pandemií, tedy SARS a MERS. Zejména SARS je novému viru velmi podobný – a jeho epidemie trvala do července roku 2002, což by jistou sezonnost naznačovalo. Je totiž možné, že k jeho zastavení přispěla spíše opatření, která tehdy postižené země zavedly.
Naopak MERS, který se objevil v září roku 2012 v Saúdské Arábii, dokázal přežívat v zemi, kde jsou teploty vysoké, a nepodařilo se ho dodnes zcela potlačit; nové případy se stále objevují.
Nový koronavirus už pronikl i do blízkovýchodních zemí, jako je Írán nebo Spojené arabské emiráty. Pro studium jeho sezonnosti bude velmi důležité sledovat, jak se bude šířit právě v těchto podmínkách. Podle profesora Lipsitche nebude mít změna počasí na šíření nového koronaviru velký vliv, zatím se totiž šíří po světě bez problémů kdekoliv, kam již pronikl.