Tak dlouho moderní společnost považovala tuberkulózu (TBC) za „nemoc minulosti“, až se z ní stala choroba, která připraví o život víc lidí než virus HIV a stává se stále hůř léčitelnou. V minulosti přitom nákaze podléhala až polovina nakažených a jde o nemoc, kterou lidé trpí už stovky tisíc let.
Žil asi před půl milionem roků v západním Turecku, kde dnes stojí provinční městečko Kocabas. Tento zástupce druhu Homo erectus měřil asi metr a půl, dokázal vyrábět jen velmi primitivní kamenné nástroje a vzhledem ani ničím jiným ještě člověka moc nepřipomínal. Měl s ním ale přesto jedno společné: trpěl tuberkulózou. Byl to první známý případ, kdy někoho z rodu Homo tato nemoc napadla – od té doby ale postihla stovky milionů, možná i miliardy dalších.
„Těžké souchotiny, které odnímají tělu duši a způsobují, že člověk dlouho leží v nemoci a chřadne.“ Tak tuberkulózu popisoval v Odyssee osm set let před naším letopočtem slavný Homér. A tyto příznaky nemoci jsou do jednadvacátého století stále stejné. Ať už se jí říká souchotiny, oubytě, TBC nebo bílý mor, je to po moru a neštovicích třetí historicky nejsmrtelnější lidská nemoc. Silný kašel, bolest na hrudi, únava a vykašlávání krve a pak zhoršení stavu, kdy vyčerpaný člověk umírá.
Chorobě v plicní i jiné podobě v minulosti až polovina nakažených podlehla, žádný ze zkoušených léků nefungoval. Léčba dříve spočívala v klidu na lůžku, a to ideálně ve vysokohorském sanatoriu. Tento postup spojený s útěkem do hor poprvé popsali už ve starověké Indii v Jadžurvédě; udržoval se až do minulého století. Evropský středověk měl jinou „zázračnou léčbu“ – nemoc měl údajně vyléčit dotek rukou krále.
Za onemocnění může bakterie Mycobacterium tuberculosis, kterou objevil Robert Koch v březnu roku 1882. Díky jeho práci pak vznikla i vakcína, kterou si lidé začali aplikovat roku 1921. Ukázala se být velmi účinnou zbraní a počty vážně nemocných díky ní začaly rychle klesat, zejména v západním světě. Pomohla i antibiotika (konkrétně streptomycin), která ji dokázala porazit, a také některé hygienické normy – například pasterizace mléka zamezila přenosu nákazy z krav na člověka. Jenže současně s tím, jak nebezpečnost nemoci klesala, rostla i míra jejího podceňování.
Bakterie nespí
Tuberkulóza totiž byla celé desítky let opomíjená, moderní medicína se soustředila na větší strašáky a hrozby – jenže bakterie se celou tu dobu měnila. A v současné době už opět zabíjí, dokonce si připisuje více úmrtí než například nemoc AIDS způsobená virem HIV. Ročně připraví tuberkulóza po celém světě o život kolem dvou milionů lidí.
Nejhorším problémem je to, že se objevily a kolují druhy bakterie, které jsou odolné vůči lékům používaným na běžnou tuberkulózu, a obvyklá léčba na ně tedy nezabírá. Mezi tyto formy tuberkulózy patří i multirezistentní tuberkulóza (MDR-TBC), jež je odolná vůči antibiotikům první linie. Anebo ještě závažnější extenzivně rezistentní tuberkulóza (XDR-TBC), na kterou nezabírají dokonce ani antibiotika druhé linie.
Těchto forem nemoci bohužel přibývá i v České republice, podle údajů Thomayerovy nemocnice v Praze bylo případů multirezistentní TBC v roce 2023 v Česku jednatřicet z celkových 447 zaznamenaných případů.
Tyto formy tuberkulózy jsou podle lékařů závažným problémem pro veřejné zdraví v mnoha zemích. Jsou sice stejně nakažlivé jako běžná tuberkulóza, jejich léčba je ale výrazně komplikovanější. O MDR-TBC a XDR-TBC se někdy mluví jako o „ebole s křídly“. Zatímco běžné formy TBC se léčí snadno a v podstatě rutinně, úspěšnost léčby těchto forem TBC je obdobná úspěšnosti léčby eboly. Tuberkulóza se ale na rozdíl od eboly šíří vzduchem, byť výrazně hůř než třeba covid-19.
Náročná léčba, problémy s vakcínou
Současná léčba multirezistentní tuberkulózy je dlouhá. Může trvat až dva roky a je úspěšná asi z padesáti procent. Navíc může mít různě vážné vedlejší účinky včetně akutních psychóz nebo trvalé hluchoty. Pacienti navíc musí snášet měsíce každodenních bolestivých injekcí a během léčby spolykat až čtrnáct tisíc tablet. Protože je léčba dlouhá a cenově nákladná, je v mnoha postižených zemích prakticky nedostupná.
Stejně složité je to i s očkováním. Od roku 2010 se zrušilo povinné očkování proti tuberkulóze novorozenců v celé České republice s výjimkou rizikových jedinců. Očkují se proto pouze děti, které mají podle vyhlášky vyšší pravděpodobnost vzniku TBC. Závažnost rizika infekce tuberkulózy je u dětí posuzována již v porodnici vyplněním dotazníku, následně pak ještě dětským lékařem a pneumologem. Samozřejmě je ale stále možné očkovat děti proti této nemoci dobrovolně.
Problémem je, že z běžně používaných vakcín má očkovací látka proti tuberkulóze nejvíce nežádoucích účinků. Stejně jako před sto lety, kdy byla první vakcína proti tuberkulóze podána, se i nyní používá očkovací látka obsahující oslabený kravský kmen Mycobacterium bovis. Tehdy ji ale pacienti polykali, dnes se píchá mělce do kůže. Její plošné nasazení u dětí a s tím spojené komplikace v minulosti často způsobovaly zpoždění v dalším povinném očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně a dalším závažným chorobám.
U dospělých má zase tato vakcína nedostatečnou účinnost na úrovni osmdesáti procent.
Nejúčinnějším způsobem, jak šíření této nemoci v populaci kontrolovat, je včasné vyhledání nemocných, podobně jako u covidu-19 zjištění jejich blízkých kontaktů a důsledná léčba, která ale trvá minimálně šest měsíců.
Je potřeba speciální pracoviště
Vzhledem k nárůstu multirezistentních forem tuberkulózy v České republice je podle expertů zapotřebí, aby vzniklo nové pracoviště s kapacitou deset až patnáct lůžek, o čemž nyní pneumologové jednají s ministerstvem zdravotnictví. „Vše ale záleží na financích, stavba takové jednotky není levná. Dosud se všichni tito pacienti léčí v Thomayerově nemocnici, ale kapacity brzy přestanou stačit,“ upozorňuje předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti Vladimír Koblížek.
U běžných forem tuberkulózy, citlivých na léky, by měla lékařům i pacientům ulevit nová vyhláška o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, která platí od ledna. „Ta nám umožňuje pustit nemocné s běžnou tuberkulózou po několika dnech z nemocnice domů. Musí ale spolupracovat, dodržovat domácí izolaci a užívat pravidelně léky. Do plicní ambulance pak již dochází jen na kontroly. Zda je vše tak, jak má být, můžeme posoudit s pomocí telemedicíny, která nám umožní být s pacientem v pravidelném kontaktu,“ doplňuje přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno Milan Sova.
