Deštný prales je místo plné zvuků. Ozývají se odevšud – vydávají je ptáci, savci i hmyz, ale i vítr, stromy a voda. Pro biology je to jako koncert složený z tisícovek nástrojů. Jenže nový výzkum ukazuje, že tento orchestr zní v poslední době rozladěně – jeho harmonii narušují podle studie v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences hlavně opakované požáry.
Symfonie amazonského deštného pralesa ztrácí sílu. Může za to člověk, ukázala studie
Výzkumníci z Marylandské univerzity nahráli tisíce hodin zvuků v amazonském deštném pralese. Zkoumali tři typy lesů: ty, které byly těžené, jednou vypálené a vícekrát vypálené.
Než se výzkumníci vydali nahrávat, studovali lesy shora. Podívali se na satelitní snímky z minulosti, aby zjistili rozsah a závažnost požárů a těžby dřeva v minulých letech, a pomocí lidaru, technologie dálkového průzkumu využívající lasery, změřili, kolik uhlíku je uloženo ve vegetaci. Všechny zkoumané lesy se nacházely podél „oblouku odlesňování“, což je oblast podél jihovýchodního okraje brazilské Amazonie, kde je původní neporušený prales pod tlakem moderního světa – těžby, dopravy a chovu dobytka.
„Zvuky jsou velmi dobrým indikátorem toho, jaké druhy se kolem vás vyskytují, zejména v deštném pralese, kde je obrovská rozmanitost,“ řekl serveru Insider spoluautor studie ekolog Anshuman Swain, který učí na Marylandské univerzitě.
Prales mlčí
Nahrávky ukázaly na zásadní rozdíl ve zvucích zvířat v lesích, které zažily více požárů, oproti lesům, které zažily pouze jeden požár. V lesích s opakovanými požáry byly komunikace zvířat tišší a méně rozmanité než v lesích, kde se těžilo dřevo, i v lesích, které byly vypáleny jenom jednou. Požáry přitom nejsou v Amazonii přirozeným jevem; často je zakládají zemědělci a rančeři, aby vyčistili půdu pro zemědělství. V posledních letech však odlesňování a klimatické změny degradovaly a vysušily neporušené lesy a požáry unikají do stojících deštných lesů.
„Ta nerovnováha se dala cítit. V lesích, které byly opakovaně vypáleny, to bylo nápadně odlišné – je to nesmírně děsivé a strašidelné, jak se tyto lesy vyprazdňují,“ řekla pro web Mongabay hlavní autorka studie Danielle Rappaportová.
Analýza spočívala ve studiu rozmanitosti nahraných zvuků, ale i toho, jak se navzájem ovlivňovaly. To jim umožňovalo popsat problém globálně, aniž by přitom potřebovali složitě analyzovat jednotlivé druhy, jež zvuky vydávají. Výsledky byly podle autorů velmi vypovídající: opakovaně vypalované lesy zněly jednotvárně, jako by se na symfonii podílelo méně nástrojů a s méně ruchy.
Podle Swaina je tato metoda akustického monitorování výhodná v tom, že je velmi levná a dostatečně spolehlivá – a současně nijak nenarušuje ani nepoškozuje životní prostředí.
Nečekané výsledky
Autory překvapilo, že množství vegetace neboli biomasy nekoreluje s úrovní biologické rozmanitosti. Stručně řečeno, více stromů nemusí nutně znamenat rozmanitější společenstvo živočichů.
Dalším velkým překvapením bylo, že nejsilnějším signálem degradace lesů ze zvukového záznamu byl hmyz, nikoliv ptáci. „To nám říká, že hmyz funguje jako pověstný kanárek v uhelném dole,“ říká Rappaportová. „Víme, že hmyz zažívá celosvětově kataklyzmatický úbytek – tohle jen zdůrazňuje důležitost toho, abychom mu opravdu naslouchali.“