Řada epidemiologů upozorňuje, že do doby, než vznikne očkování proti novému typu koronaviru, se svět nemůže plně vrátit do „normálního“ stavu. Mnoho vědců ale zároveň varuje, že takovou vakcínu se nemusí podařit vyvinout nikdy. A státy by se měly na tuto možnost připravit.
Vývoj vakcíny proti covidu-19 je jedinou cestou pro návrat k normálnímu životu i podle generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. Před pandemií se podle něj dá jinak bránit jen společenskými omezeními, která však silně narušují ekonomický život.
Přestože politici i vědci vakcínu slibují, existuje až příliš velké množství nemocí, proti nimž stále očkování neexistuje. „Jsou tu viry, proti kterým stále nemáme vakcíny,“ řekl stanici CNN epidemiolog David Nabarro, který je expertem Světové zdravotnické organizace (WHO) na covid-19. „Nemůžeme se stoprocentně spolehnout na to, že se vakcína objeví, a pokud ano, tak jestli projde všemi testy účinnosti a bezpečnosti.“
Podle Nabarra je tedy nezbytně nutné, aby se všechny společnosti připravily na to, že se budou proti koronaviru bránit jako proti neustálé hrozbě.
Většina vědců počítá s tím, že očkování proti covidu-19 vznikne. Hlavním argumentem je, že koronavirus sice rychle mutuje, ale nemění v sobě nic zásadního, je tedy vlastně dost stabilní. Například hlavní americký epidemiolog Anthony Fauci věří, že očkování přijde už do 18 měsíců. Jeho britský protějšek Chris Whitty je skeptičtější – podle něj jsou vývoj a otestování vakcíny během jednoho roku nepravděpodobné.
„Nikdy jsme neurychlili vývoj očkování na rok až 18 měsíců,“ varuje před přehnaným optimismem také Pete Hotez, expert na exotické nemoci z Houstonu. „Neznamená to, že je to nemožné, ale byl by to opravdu hrdinský čin,“ dodává. Také podle něj by bylo ideální mít dva plány: jeden, který s vakcínou počítá, a druhý, který se zaměřuje na svět bez očkování.
Nemoci, na které vakcíny nestačily
Dodnes neexistují očkování proti koronavirům SARS a MERS, které jsou geneticky nejbližšími příbuznými nového koronaviru. Hlavní příčinou je to, že oba viry zmizely a vakcíny tedy nebyly nutné.
Vývoj vakcín může trvat i desítky let a skončit bez úspěchu. Už roku 1984 bylo oznámeno, že se pracuje na vývoji vakcíny proti viru HIV, který stojí za nemocí AIDS. Tehdy experti předpokádali, že vakcína bude hotová do dvou let. O 36 let později ale stále není, a to přesto, že tato nemoc připravila o život přes 32 milionů lidí.
Přes značné investice virus HIV vědcům stále odolává. Podobně jako virus chřipky se totiž i HIV rychle mění – zatímco chřipka mutuje rok od roku, takže se musí vakcíny vytvářet každý rok nové, HIV se mění doslova pod rukama, během jediné infekce. „Mutuje přímo uvnitř člověka, takže to je, jako by vás najednou nakazilo tisíc různých kmenů HIV,“ popsal Paul Offit, který se spolupodílel na vývoji vakcíny proti rotaviru.
HIV je ale výjimkou, nový koronavirus zatím žádné takové vlastnosti neprojevuje – byť i on mutuje přímo v člověku, jak upozornil německý virolog Christian Drosten. Virus se podle jeho výzkumu mění v lidském těle tak, že ten, který se dostane do plic, je už jiný než ten, který je v hltanu.
Desítky let se ale nedaří vyvinout ani očkování proti horečce dengue, která každoročně nakazí přes 400 tisíc lidí. Naposledy se o to pokusili vědci roku 2017, navzdory velkým investicím a zapojení nejlepších mozků planety se nakonec ukázalo, že vakcína symptomy této nemoci zhoršuje.
Problematické jsou také vakcíny proti běžným rhinovirům a adenovirům, které způsobují onemocnění podobné covidu-19. Existuje jediné očkování proti dvěma kmenům adevirů – a není ani komerčně dostupné.
Očekávání a zklamání
„Máte velké naděje, a pak o ně přijdete,“ popsal pro CNN vývoj vakcín Nabarro. „Pracujeme totiž s biologickými systémy, ne s mechanickými – a opravdu všechno záleží na tom, jak bude tělo reagovat,“ komentoval základní problém.
V současné době se pracuje asi na stovce vakcín proti koronaviru, u několika (u německé a čínské) už probíhá i testování na lidech. V pondělí oznámila vývoj vakcíny i Česká republika. Právě testování, nikoliv vývoj, je u očkování klíčová část výzkumu – a právě ono nejčastěji úspěch vakcíny zastaví.
Svět bez vakcíny
Je tedy dost dobře možné, že žádné očkování proti novému koronaviru nikdy nevznikne a virus zde zůstane mnoho let. Podle expertů by v takové situaci pomohlo řídit se právě tím, co lidstvu přinesl boj proti viru HIV a nemoci AIDS. „U HIV jsme byli schopni díky antivirotikům udělat z AIDS jen chronickou nemoc – dokázali jsme u něj něco, po čem jsme vždy toužili u rakoviny,“ uvedl profesor Offir. „V současnosti už HIV není tím rozsudkem smrti, jakým byl v 80. letech,“ dodal.
Také u HIV před vznikem léčiv, která se nazývají antivirotika (a ta klíčová vyvinul český profesor Antonín Holý), existovala fáze, kde se musela změnit společnost a její chování.
Osmdesátá léta 20. století přinesla změnu, která se někdy nazývá sexuální kontrarevoluce: zpřísnění pravidel sexuálního chování bylo tehdy obdobou společenského distancování, které svět zažívá v současné době kvůli pandemii nového koronaviru. Změny, jako je například masové používání prezervativů nebo omezení sexuální volnosti, se udržely až do současnosti a pro mladé lidi, kteří 80. léta nezažili, jsou již součástí jejich „přirozeného světa“.
Podobně jako u antivirotik při HIV by mohla proti covidu-19 fungovat některá z léčiv, která se testují v současné době – ať už je to remdesivir, plazma vyléčených osob, nebo některý další ze stovek zkoušených přípravků.
Svět se změnil
„Je absolutně nutné být připravený na covid,“ říká David Nabarro. Věří v „novou společenskou smlouvu“, která bude připomínat změny, které svět přijal při epidemii HIV. Občané v celém světě podle něj budou moci začít znovu žít své běžné životy, ale budou muset přijmout osobní zodpovědnost za to, aby nemoc nešířili – a to znamená například sebeizolaci v případě podezřelých příznaků nebo kontaktů s někým nakaženým.
Podle Nabarra je tak už vlastně mrtvá kultura workoholiků, kteří chodili do zaměstnání s rýmou, nebo dokonce chřipkou. Dalším novým standardem se stane práce z domova pro čím dál větší skupiny obyvatel. Ani ne tak proto, že by to lidé třeba sami chtěli, ale budou na to tlačit sami zaměstnavatelé, pro které je levnější mít své lidi doma, místo aby museli přijímat drahá a na implementaci náročná opatření pro větší bezpečnost.
„Pro chudší státy to bude obtížné,“ přiznává Nabarro. Krátkodobě tedy podle něj bude zatím nejdůležitější to, o co se snaží většina zemí světa: tedy masivní testování a stopování kontaktů nakažených, aby se ohniska, která budou vznikat, nerozšiřovala.
