V posledních měsících čelí naše organismy koronaviru, naše duše však čelí neméně závažné nákaze psychické – strachu z nemoci a strachu z důsledků epidemie a opatření proti ní. Na psychické a fyzické úrovni tedy paralelně probíhá dvojí proces: jednak hrozba nakažení organismu (pomáhá vitamín C podporující imunitu), potažmo na psychické úrovni strach z nemoci. Za druhé přehnaná imunitní reakce organismu vedoucí ke zhoršování příznaků (pomáhá vitamín D tlumící imunitní reakci), potažmo na psychické úrovni strach z důsledků opatření proti epidemii.
BLOG: Koronavirus pohledem psychologa. Naordinujme si duševní klid a rozmyšlení
Je všeobecně známo, že strach a stres snižují imunitu. Proto si kromě vitamínu C a D naordinujme ještě duševní klid a rozmyšlení. Snad k němu trochu přispěje i tento článek.
„Nepropadejme panice“
Strach z nakažení umocňuje fakt, že se z koronaviru stala superstar posledních dní. Píše a mluví se o ní všude a v jejím světle blednou všechny další problémy. Pocit ohrožení a strach však byly v kolektivní duši přítomné již dříve a mnozí populističtí politici je využívají k manipulaci davu. Uprchlíci, ekologie, vliv Ruska, Číny nebo naopak EU, ohrožení demokracie, svobody či autonomie a tak dále.
To vše jsou hrozby poslední doby, které donedávna hýbaly společností a které zde uvádím záměrně bez znaménka. Nyní tato témata ustupují do pozadí a všechny strachy se soustřeďují na společného nepřítele – koronavirus.
Srovnáme-li ducha naší doby například s porevolučním duchem, vidíme, že dnešní společnost je křehká a zranitelná, náchylná k psychické epidemii. Proto výroky typu: jsme ve „válce“ proti viru, považuji za nešťastné, neboť za chvíli můžeme být ve válce proti nositelům viru.
Mnozí politici se také snaží využít situaci, demonstrativně si myjí ruce a pod ochrannými rouškami se snaží prosazovat své zájmy. Proto nepropadejme panice, otřeme si zamlžené brýle a nezavírejme oči před dalšími tématy života a světa.
Druhou hrozbou je přehnaná imunitní reakce na koronavirus, ke které na psychické úrovni může dojít v důsledku karanténních opatření, jež mohou ohrozit ekonomiku, existenci zejména drobných podnikatelů a firem nebo vést k přílišné izolaci lidí. V izolaci, omezení a nejistotě z budoucnosti se v člověku hromadí napětí, je unavenější, pasivnější a může docházet k návalům afektu nebo katastrofickým až apokalyptickým představám.
„Je dobré naslouchat svým snům“
Člověk zažívá temnou noc duše a neví, zda se dočká nového úsvitu a jaký bude den, který přinese. Takový stav je traumatizující a proto dochází k reakcím typickým pro trauma.
Nejdříve se dostavuje popření nebo zlehčování situace, únik a poté hledání viníka a deprese. Tyto fáze lze nejlépe překonat návratem ke kořenům, k základům života. Je namístě prohlubovat vztahy s nejbližšími, nekašlat na staré a nemocné, uvařit si, poklidit, jít na procházku do přírody, věnovat se svým zájmům a podobně.
Jisté dámě se zdál sen, ve kterém při hledání noclehu došla do podzemního sklepení, kde byl hostinec s několika opilci. Hostinský jí však ukázal krásnou dřevěnou postel jako od babičky, s vyšívaným povlečením. Dáma si vzpomněla na svou babičku, která ji dávno učila plést a vyšívat, a našla zaujetí a náplň času, s kterou může přečkat temnou noc karantény. Je dobré naslouchat svým snům a představám a najít sílu realizovat zdroje, které nám odhalují.
Musíme si uvědomit, že extrémní rychlost, konzum, zábava a možnosti naší civilizace se nyní kompenzují zjednodušením, zpomalením a omezením života. Jsme jako zimující stromy, které schovaly svou sílu do kořenů. Buďme též dobrými sadaři, kteří v té době ořezávají nemocné nebo zastíněné větve a formují korunu. Každá krize s sebou nese i příležitost k uvědomění si hodnot života, ke změně a k dalšímu rozvoji.
- Autor textu je psycholog. Zabývá se hlubinnou psychologií.