Bez vody španělské zemědělství trpí, jenže té v poslední době není na Pyrenejském poloostrově dost ani pro lidi. A tak se vláda snaží získat pitnou vodu z netradičních zdrojů.
Pyrenejský poloostrov patří v Evropě mezi změnami klimatu nejhůře postižená místa. Kvůli geografickým podmínkám zde výrazně stoupají průměrné teploty, ale zejména tu ubývá vody. Španělská vláda se rozhodla nečekat na zázrak, místo toho se snaží zemi adaptovat. Základem je dostatek vláhy.
Španělsko v polovině května schválilo plán investovat dvě miliardy eur do projektů na odsolování mořské vody. Tato zařízení mají být uhlíkově neutrální, energii nezbytnou pro tento proces budou získávat z fotovoltaiky – solárních elektráren, s nimiž budou integrované.
Španělsko má díky dlouhým a slunečným dnům jedny z nejlepších podmínek pro fotovoltaiku v Evropě. Nejvíc se voda bude hodit právě v době, kdy je nejméně oblačnosti (a tedy nejméně prší), proto se bude podle plánů španělské vlády tento druh energetiky s odsolováním ideálně doplňovat. Rezervní energii by měly dodávat elektrárny větrné.
Španělé už mají zkušenosti
Projekt vychází z vědeckých projektů univerzit v Leónu a La Laguně. Jejich model vychází z projektu na Kanárských ostrovech, jenž kombinuje pro odsolování také více zdrojů „zelené“ energie.
Světovým lídrem v odsolování je Izrael, který pomocí tohoto procesu řeší chronický nedostatek vodních zdrojů v zemi. Ale španělští experti mají také celou řadu zkušeností, paradoxně spíše v zahraničí. Právě španělské společnosti totiž vybudovaly vůbec největší osmotické odsolovací zařízení na světě. To vyrostlo v Saúdské Arábii, funguje od konce loňského roku a vodou zásobuje asi tři miliony lidí.
Další podobný rozsáhlý španělský projekt vznikl v Chile, kde se pyrenejské technologie starají o zásobování energií pro desalinizační zařízení v extrémně suchém regionu Atacama.
Jak funguje desalinizace
V principu je to jednoduché – ze slané mořské vody se musí odebrat sůl, aby se stala voda pitnou. Způsobů, jak toho dosáhnout, je více, v současné době se ale nejvíc využívá proces, kterému se říká reverzní osmóza. Při něm se soli a další složky mořské vody zachytí na membráně, ale zbytek vody proteče.
Voda se ale musí dostávat na tuto membránu pod tlakem, takže je celý proces dost energeticky náročný – pokud energie pochází ze spalování fosilních paliv, přispívá proces ke změnám klimatu, jež jsou příčinou sucha a nedostatku vody.
Navíc má odsolování i celou řadu dalších nepříjemných vedlejších účinků. Nikdo totiž například moc neví, co dělat s odpadním produktem odsolování – solankou. Nevyplatí se ji zatím měnit na sůl, a tak se většinou vypouští do moře, kde ale kvůli své extrémní koncentraci soli jen víc přispívá ke zhoršování podmínek pro život.
V poslední době navíc vědci upozorňují i na to, že konzumace odsolené mořské vody nemusí být nejzdravější. Nedávno izraelský výzkum popsal, že v této zemi lidem schází znepokojivé množství jódu.
Španělská krajina postrádá vláhu
Všechna tato rizika Španělé znají, ale odsolená mořská voda je pro ně důležitější. Kvůli nedostatku srážek a změně klimatu hrozí v současné době pětině španělského území, že se změní v poušť. Tento proces už nějakým způsobem postihuje 31,5 procent země.
Příčinou nejsou jen změny klimatu, klíčovou roli v nich má i lidská aktivita přímo ve Španělsku. Hlavním problémem je nadměrný odběr vody z krajiny, který postihuje půdu, jež se stává méně živou a není schopná podporovat složitější ekosystémy, než jsou ty pouštní.
Jako typický příklad se uvádí oblast Guadalquiviru, jež patří k nejpostiženějším suchem. Voda se zde totiž celé roky nadměrně využívala pro zavlažování rýžových polí a olivových farem.
