Ptačí chřipka se mění. Na konci loňského roku už v Evropě napadla i chov savců a bez problémů se mezi nimi šířila. Mezi virology a epidemiology to vyvolává obavy, aby virus, podobně jako covid, nepřeskočil ze zvířat na člověka.
Když 4. října odebíral veterinář ve španělském Carralu vzorky od norků, obával se, že jde o covid. Nemoc už napadla chovy těchto šelem dříve, rychle se tam šíří a je pro ně smrtící. Všechny projev nemoci tomuto podezření odpovídaly. Ale laboratorní testy přítomnost viru SARS-CoV-2 vyvrátily. Ukázalo se, že jde o něco mnohem horšího.
Mezi norky se totiž rozšířila ptačí chřipka H5N1. Ta, kvůli níž se vybíjejí chovy drůbeže nejen v Česku, ta, která by se na savce neměla přenášet. Mezitím se nemoc v chovu šířila. Nakazila se vždy zvířata v jedné kleci, během dvou dní zemřela, ale stačila během té doby ještě infikovat některé ze zvířat v sousedících klecích. Po potvrzení výsledků a nálezu několika mrtvých ptáků v okolí farmy ji úřady okamžitě uzavřely a zaměstnanci museli do karantény. Během několika dní bylo více než 50 tisíc kožešinových zvířat vybito a jejich mrtvá těla spálena, popsali epidemiologové případ ve zprávě Eurosurveillance.
Dobrou zprávou je, že žádný z jedenácti lidí, kteří s norky pracovali, se nenakazil. Špatné je, že podle analýz virus získal nejméně jednu mutaci, která mu pomáhá při šíření mezi savci. A to experty vylekalo, že by mohl vyvolat pandemii i mezi lidmi. Až doposud tuto schopnost H5N1 neměl, když už se nějaký člověk výjimečně nakazil, bylo to vždy od infikovaného ptáka – zatím nebyl popsán žádný případ, kdy by jeden člověk nakazil touto nemocí druhého. Událost z Galicie ale zvyšuje pravděpodobnost, že virus se mění tak, aby se i člověk pro něj stal snadnějším cílem.
„Je to neuvěřitelně znepokojující,“ uvedl pro odborný časopis Science virolog Tom Peacock z Imperial College v Londýně. „Je to jasný mechanismus pro vznik pandemie způsobené chřipkovým virem H5N1.“
Nový virus se „učí“
Chřipkový virus H5N1 patří mezi ty novější, jaké lidstvo poznalo. Mohl sice mezi zvířaty cirkulovat už dříve, ale poprvé ho vědci popsali na husí farmě v Číně až roku 1996. A už o rok později pronikl do chovu drůbeže v Hongkongu, kde se také poprvé od ptáků nakazili lidé. A umírali. Nikdy se však virus nešířil mezi lidmi.
Netrvalo dlouho a viru se podařilo uniknout z průmyslových chovů do přírody – stalo se to podle genetických analýz někdy kolem roku 2005. To umožnilo rozšířit se se stěhovavými ptáky dál po světě – pronikl do Evropy i do Severní Ameriky. A díky množství nových hostitelů se mohl patogen také lépe přizpůsobovat a měnit se. Jeho nová varianta, která se objevila roku 2020, oběhla svět prakticky za rok a ničila chovy drůbeže na všech kontinentech.
Podle genetiků je právě ptákům skvěle přizpůsobený a nahrává mu to, jak je lidé chovají v uzavřených chovech, kde jsou zvířata blízko u sebe – stačí pak jediný pták a rychle se nakazí všichni. Jediným řešením je potom likvidace celého chovu.
Skok na savce
Tento virus se přizpůsobil ptákům tím, že se umí skvěle navázat na receptory v jejich horních cestách dýchacích. U savců to má naopak tak těžké proto, že tento typ buněk a receptorů se u nich na tomto místě nachází méně často.
Jenže nová vlna je jiná. Tentokrát se totiž nakazila řada druhů savců – od výše popsaných norků, přes lišky, kočky, fretky a medvědy grizzly, až po savce mořské, jako jsou tuleni a delfíni. Vědci zatím neví (s výjimkou norků) o tom, že by docházelo k přenosu mezi savci, zvířata se zřejmě nakazila při kontaktu s infikovanými ptáky. Není náhodou, že nakažení jsou masožravci, kteří loví oslabená zvířata.
Nakazili se ale už i lidé. V současné celosvětové vlně bylo zatím potvrzeno šest případů nákazy lidí, jeden člověk zemřel. To je možná jedna z mála povzbudivých zpráv – až doposud totiž tento virus byl pro lidi mnohem více smrtící – podlehla mu asi polovina nakažených. Náznaků je pro to více, kromě reálných dat i struktura nové varianty viru. Současně to ale nemusí být v důsledku tak pozitivní, jak se zdá: stejně jako tomu bylo u covidu, nižší smrtnost pomáhá viru nenápadně se šířit, a může tak o to rychleji nakazit více cílů. A čím více se šíří, tím snadněji se svému hostiteli přizpůsobuje.
Sekvenace prozradila, že virus odebraný od norků se opravdu v několika ohledech liší, důležitá je podle Science zejména mutace genu T271A – o té se ví, že pomáhá viru H5N1 lépe se množit v savčích tkáních.
Co s tím
Evropští vědci už tento virus a jeho mutace, které se objevily u norků, zkoumají. Věnují se jak jeho genetickým změnám, tak i tomu, jak dobře se mezi zvířaty přenáší. Zajímá je, na jakou vzdálenost je nakažlivý, jak dlouho se udrží na různých plochách a za jakých podmínek může přežívat. Důležité je také to, jestli se přenáší „jen“ kapénkami, anebo může nakazit savce i drobnými aerosoly – to by, podobně jako u covidu, jeho schopnost přenosu výrazně usnadňovalo.
Důležitá je kontrola farem se savci, jako jsou norci – představují asi největší riziko, že by virus „přeskočil“ na člověka. Většina druhů savců, kteří se dosud virem nakazili, jsou divocí predátoři a mrchožrouti živící se nakaženými ptáky – je tedy nepravděpodobné, že by virus šířili dál nebo nakazili člověka. Na norčích farmách jsou ale tisíce takových samotářských šelem nuceny žít pohromadě, což vytváří ideální podmínky pro adaptaci ptačího viru na savce.
Zaměstnanci těchto farem by měli nosit masky/respirátory a měla by se přijmout další opatření k prevenci infekce, doporučují experti. Peacock dokonce říká, že je možná na čase s chovem norků prostě skončit. „To, že se to děje v Evropě v dnešní době a po covidu-19, mi vrtá hlavou,“ dodává pro Science. „Je to tak trochu existenční hrozba.“
