Hostina se správně zvoleným jídlem může prolomit diplomatické bariéry, špatně vybrané menu je ale schopné naopak vztahy mezi státy vyhrotit. A volba pokrmu může posloužit i jako nenápadný, ale o to silnější signál druhé straně, popisují historici, kteří zkoumali sto let diplomatických hostin.
Nedělní oběd může potěšit, pobavit, ale když se netrefí do vkusu hosta, tak i naštvat, nebo dokonce urazit. Když se „omylem“ připraví zapřisáhlému vegetariánovi vepřová játra nebo vyhlášenému odpůrci rajčat lečo, může to způsobit vzpomínky na dlouhé roky.
A podobně může jídlo sloužit i jako zbraň mezi národy. Jídlo slouží jako nástroj k vyjádření politických postojů, k pěstování mezikulturního porozumění nebo, je-li to nutné, dokonce i k vyvolání politického napětí. Jídelní lístky mohou tyto záměry odrážet tím, že pomocí jídla vytvářejí psychologické účinky a předávají symbolické poselství. Ale jak přesně to funguje?
Jazyk pokrmů
Přesně na to se podíval tým portugalských historiků. Prozkoumal archiv jídelních lístků z portugalských diplomatických večeří, státních banketů a recepcí pořádaných během 20. a 21. století, aby zjistil, jak jídla odrážela a formovala portugalskou zahraniční politiku a geopolitiku.
„Jídla hrají významnou roli jako diplomatické instituce při provádění a kontinuitě portugalské zahraniční politiky,“ řekl Óscar Cabral, hlavní autor článku v časopise Frontiers in Political Sciences. „Ukazují, jak kulinářské a gastronomické praktiky usnadnily diplomatická jednání a poskytly příležitosti pro kulturní výměnu, politické poselství a šíření portugalské kultury.“
„Jídelní lístky mohou být záměrně navrženy tak, aby předávaly politická sdělení a komunikovaly negastronomické aspekty,“ vysvětlil Cabral. „Například jídla na konferenci COP25 v Madridu nesla názvy jako ‚Teplá moře. Nerovnováha ve stravování‘ a ‚Naléhavé. Minimalizujte živočišné bílkoviny‘, aby upoutala pozornost na klimatické otázky.“
Používání jídelních menu tímto způsobem podle něj není novou myšlenkou. Pro tuto studii vědci analyzovali jídelníčky z 457 diplomatických hostin v letech 1910 až 2023. Nenašli sice nějaký dlouhodobě formulovaný záměr, ale dokázali rozpoznat významné rozdíly v určitých obdobích.
Gastronomický nacionalismus pro Alžbětu II.
V první polovině 20. století byly normou bohaté devíti- nebo desetichodové hostiny s francouzskou kuchyní. Zavádění portugalských pokrmů probíhalo postupně během druhé poloviny 20. století. Zlom nastal během diktátorského období Estado Novo, od roku 1950 do let 1961 a 1962.
„Vidíme v té době zásadní posun směrem k začleňování a propagaci portugalských produktů, území a kulinářského regionalismu,“ řekl Cabral. V této době byla jídla navrhována tak, aby odrážela vznikající gastronomický nacionalismus, tedy využívání jídla k propagaci národní identity.
To se podle něj zhmotnilo v roce 1957 při „regionálním obědě“ pro britskou královnu Alžbětu II., který měl zprostředkovat pocit teritoriality a „portugalskosti“. Mezi pokrmy byli humři a ovocné koláče z portugalských měst Peniche a Alcobaca.
V 60. a 70. letech se na diplomatických hostinách stále častěji objevovaly vzácné přísady, jako například želví polévka podávaná v roce 1973 princi Philipovi, vévodovi z Edinburghu, nebo pstruh z Azorských ostrovů podávaný v roce 1971 americkému a francouzskému prezidentovi. Přibližně ve stejné době mohly být do jídelníčku zařazeny typické portugalské produkty, protože v době hospodářské a energetické krize, která v Portugalsku trvala i po 70. letech, bylo obtížné sehnat exkluzivnější alternativy.
Další změna v jídelníčku nastala, když bývalé portugalské kolonie získaly nezávislost. Změnilo se chápání toho, co je portugalská kuchyně – například káva byla označována pouze jako káva, bez uvedení země původu, a koloniální jazyk byl odstraněn.
Polévka pro indického prezidenta jako žertík
Tým identifikoval pět funkcí diplomatických jídel. Takzvaná taktická jídla se často vztahují k převodům území, geopolitická mají za cíl obnovit a potvrdit spojenectví. Pokrmy v rámci ekonomické diplomacie mají za cíl posílit obchodní a finanční vztahy. Hostiny v rámci vědecké, kulturní a rozvojové spolupráce mohou být pořádány za účelem demonstrování společných zájmů. Kulturně blízká jídla mohou být nástrojem k posílení kulturních vazeb s konkrétními zeměmi, které například hovoří stejným jazykem.
„Při posilování těchto vazeb se v jídelníčcích záměrně objevují produkty úzce spojené se společnou národní gastronomií, jako je Cozido à Portuguesa (portugalský guláš) nebo recepty z tresky,“ přiblížil Cabral na portugalském příkladu.
„Dalším výrazným pokrmem je Consommé de presunto de Barrancos, řídká polévka z uzené šunky z Barrancos, která byla podávána španělskému králi Felipovi VI. v roce 2016. Představuje výzvu z hlediska kulturní a gastronomické identity,“ zdůraznil Cabral.
Tato polévka totiž byla zřejmě minimálně jednou použita jako jakýsi diplomatický žertík. Jedná se totiž o „hybridní pokrm“ – polévku ve francouzském stylu, která využívá klasický francouzský styl, ale obsahuje klíčový portugalský produkt (vepřovou šunku z Barrancos). Roku 1990 ji portugalská diplomacie podala při návštěvě indickému prezidentovi – tato země je přitom zásadně gastronomicky spojená právě s uzeným vepřovým. „Myslím, že to můžeme chápat jako zábavnou gastronomickou výzvu,“ dodává Cabral.
Jeho tým by se rád v dalším výzkumu podíval právě na tato speciální jídla a jejich roli v diplomatických snahách. Integrace gastronomie – spolu s portugalským jazykem, hodnotami a tradicemi – do strategické práce národních institucí je nezbytná pro formování globálního chápání portugalské kultury, uvedl tým. „Naše studie ilustruje, jak lze národní kuchyně strategicky využít k posílení globálního postavení země,“ řekl Cabral.
