První Slované na našem území konzumovali nejčastěji mléko, proso a med. Tím se odlišovali od Germánů, kteří měli naopak v oblibě vepřové maso. Vyplývá to z rozsáhlých analýz molekul potravin zachovaných ve střepech z hrnců a z kostí zkonzumovaných zvířat, které prozkoumal mezinárodní výzkum pod vedením brněnského archeologa Jiřího Macháčka z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Slované a Germáni, kteří žili na našem území, se od sebe lišili geneticky i jazykem. Nový výzkum ale přesvědčivě prokazuje, že obě populace se odlišovaly také stravou a tedy i způsobem života.
Studie ukazuje, že v době, kdy se na naše území Slované z východu dostávali (jejich pravlast se dnes umísťuje na pomezí Ukrajiny a Běloruska), se „u nás“ radikálně proměnil způsob života. Souviselo to s migracemi a populační změnou: nové národy si přinášely odlišné způsoby získávání potravy. „Jídlo a kulinářské praktiky jsou považovány za jeden z významných kulturních znaků, kterými se od sebe odlišují různé sociální, náboženské či etnické skupiny,“ vysvětluje Macháček.
Vědci složení stravy zjišťovali na základě analýzy organických zbytků, především lipidů (tuků), jejichž molekuly zůstaly po dlouhá staletí zachovány ve stěnách keramických nádob používaných na vaření. Ukázalo se, že nově příchozí z evropského severovýchodu, tedy Slované, preferovali přísady, z nichž pravděpodobně vařili jáhlovou kaši – tedy jídlo z oloupaného prosa.
Zásadně se tak lišili od usedlého obyvatelstva střední Evropy germánského původu, které se prosu vyhýbalo a ve své kuchyni dávalo přednost vepřovému. „Obliba prosa a kaše, která se z něj vařila, trvala u Slovanů dlouhou dobu. I v době Velké Moravy, tedy prvního protostátního útvaru západních Slovanů z devátého století, celá populace včetně velkomoravské elity konzumovala proso ve velkém množství,“ uvádí Macháček s tím, že to vyplývá z analýzy izotopů uhlíku v lidských kostech, kde proso, jako specifická plodina, zanechává nezaměnitelnou stopu.
Důkazy? Stačí pár molekul
Zbytky potravin, které se vařily v hrncích, z nichž se do dnešních dnů zachovalo jen několik střepů, se dají také přesně datovat. „Je fascinující, co dnešní věda dokáže. Z několika molekul potravin zachovaných ve střepech z hrnců a z kostí zkonzumovaných zvířat jsme schopni pomocí radiokarbonové metody zjistit, že ke změně způsobu života, který s sebou přinesli migranti z východu, u nás došlo někde mezi roky 560 a 600 našeho letopočtu. Tehdy k nám přišli lidé, jejichž potomci doložitelně mluvili slovanským jazykem a kteří si po mnoho generací pochutnávali na jáhlové kaši s medem,“ dodává Macháček.
Archeologie a s ní spolupracující přírodní vědy tak podle Macháčka ukazují, jak se formovala dnešní Evropa v době, kdy po pádu Říše římské došlo k významné proměně skladby evropského obyvatelstva a způsobu jeho života. „Díky výzkumům z poslední doby, realizovaných mimo jiné i prostřednictvím projektu RES-HUM, toho víme o prvních Slovanech výrazně více než v minulosti,“ dodává archeolog.
