Po jaderných útocích na konci druhé světové války nabrala výroba atomových zbraní ve Spojených státech na rychlosti. Po pár letech ale Američané o monopol přišli a museli hledat rovnováhu ve světě, kde si najednou zničením hrozily dvě největší jaderné mocnosti.
Poslední díl seriálu Úsvit atomového věku se podíval na to, jak exploze prvních jaderných zbraní změnily postoj k válkám a míru. Hostem byl historik Jiří Pondělíček.
Sověti podle něj od svých agentů měli o americkém jaderném programu dobré informace, už když vznikal. „Téměř okamžitě vyslali průzkumnou misi do Hirošimy a Nagasaki. V Hirošimě byli 14. září, v Nagasaki 18. září. Vyzpovídávali různé svědky a místní doktory a snažili se zjistit co nejvíc,“ popisuje vědec. „Docela zajímavé je, že kladli důraz na škody, nikoli na ztráty na životech. Materiální škody je zajímaly nejvíce,“ dodává historik.
Přestože se USA snažily podle Pondělíčka dopad útoku jadernými zbraněmi spíše bagatelizovat, už jen proto, že v ten moment vlastně žádné další neměly, bylo poučeným lidem jasné, že došlo k revoluční změně povahy války. A už samotný výbuch mnoha lidem ukázal, kam to bude směřovat. „Třeba Albert Einstein už dopředu věděl, že nárůst výkonu a síly těch bomb je teoreticky neomezený,“ popisuje historik. „A že to znamená, že bomba nezničí jenom jedno město, ale třeba může zničit celý stát.“
Vizionář Einstein
Právě Einstein byl jedním z prvních vědců, kteří pochopili, jak ničivé mohou jaderné zbraně být. Svědčí o tom jeho známý bonmot: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale vím jistě, že v té čtvrté to budou klacky a kameny.“ A současně byl jedním z prvních lidí, kteří vyzývali, aby se atomové zbraně zakázaly nebo podřídily mezinárodní kontrole.
„Nebyl jediný a i mnoho činitelů americké vlády to říkalo nebo minimálně o to usilovalo,“ doplňuje Pondělíček. „V mnohých dokumentech se píše, že pro bezpečnost USA by bylo nejlepší, kdyby se podařilo jaderné zbraně zakázat nebo nějakým způsobem podřídit mezinárodní kontrole. Ale pokud to nevyjde – a oni samozřejmě neměli příliš iluze, že se se Sověty nějak dohodnou – tak v tu chvíli je tou nejlepší pojistkou atomový monopol, který trval do roku 1949,“ konstatuje expert.
Jaderné zbraně se podle něj ale nestaly jen symbolem hrozby, ale také paradoxně stabilizačním prvkem. Toto vyvážení ale funguje jen tehdy, když mají podobné množství zbraní jen dvě strany, v případě mnoha států s jaderným arzenálem se tato rovnováha rozpadá.
Jak vypadaly první mezinárodní snahy o regulaci jaderných zbraní? A co se bude dít, až příští rok vyprší smlouva o snižování ruského a amerického jaderného arzenálu? Poslechněte si to v závěrečném díle podcastové série Úsvit atomového věku:
