Druhy ptáků, jejichž samci se v letu předvádějí, mívají více partnerek a obývají spíše otevřené než lesní oblasti. Často jde o malé druhy pěvců s pestře zbarveným peřím. Vyplývá to z výzkumu, na kterém spolupracovali vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO AV) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). Výsledky studie vyšly v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B.
Čím víc se ptáci při letu předvádějí, tím více partnerek uloví, ukázal rozsáhlý český výzkum
Autoři shromáždili informace o 1700 druzích pěvců, prostudovali tedy většinu dostupných dat.
Podle vědců mívají předvádějící se druhy také protáhlejší křídla, což souvisí s tím, že migrují na delší vzdálenosti a hnízdí ve vyšších zeměpisných šířkách, tedy dále od rovníku. „Naše výsledky naznačují, že se vzdušné předvádění objevuje především u druhů se zvýšenou letovou efektivitou a schopností letu, což by nebylo tak překvapivé. Nicméně jsme také zjistili, že tyto druhy ptáků vykazují silnější intenzitu pohlavního výběru,“ uvedl Tomáš Albrecht, vedoucí výzkumné skupiny Evoluční ekologie ptáků v ÚBO AV.
„To znamená, že mezi samci jsou velké rozdíly v úspěchu u samic. Typickým představitelem pěvce, který se takto předvádí, by mohli být třeba bramborníček černohlavý, skřivan polní nebo některé druhy pěnic,“ popsal evoluční ekolog a ornitolog.
Ptačí zpěv je zpráva o ekosystému
Prvotní impulz ke studiu ptačího předvádění získal Albrecht v jižní Africe v oblastech, kde polopouště střídají savany, ty pak přechází v takzvané galeriové lesy a naopak. „Všiml jsem si, že v každém prostředí se mění i zpěv či předvádění pěvců ve vzduchu během zpěvu. Ukázalo se, že tento fenomén není na globální úrovni dobře popsán,“ poznamenal Albrecht.
Badatel vysvětlil, že dřívější studie pracovaly jen s malých počtem druhů, nejvýše v řádu několika desítek, nebo se zaměřily na jednu zoogeografickou oblast. Soubor informací o 1700 druzích pěvců, který dal dohromady tým z Česka, je tak podle akademiků nejrozsáhlejší dostupnou databází dat o tomto výzkumném fenoménu.
Informace výzkumníci získali prostudováním velkého množství literatury. Byť přístup k ní byl podle hlavního autora studie Petera Mikuly v nejhorších fázích pandemie covid-19 kvůli protiepidemickým opatřením dost ztížený. Navíc autoři zjistili, jak málo se tomuto fenoménu zatím věda věnovala.
„Behaviorální ornamenty živočichů jsou doposud poměrně opomíjeným tématem. Většina studií, které se zabývají pohlavními signály obratlovců, se zaměřuje na vizuální znaky, například zbarvení opeření u ptáků a rohy a parohy kopytníků, anebo akustické, jako třeba troubení jelenů a zpěv ptáků,“ říká Mikula.
Proto by se vědci rádi do budoucna zaměřili ještě více na chování ptáků, o jejichž sexuálním životě bylo v posledních desetiletích shromážděno za přispění profesionálních i amatérských ornitologů mnoho zajímavých detailů.
„Nyní, když jsou k dispozici i přesná data o rozšíření jednotlivých druhů a o fylogenezi (vývoji druhů) této velice úspěšné skupiny ptáků, je možné přistoupit ke globálním analýzám v míře, jaká byla ještě před pár lety nepředstavitelná,“ zdůraznil Mikula.