Při vytváření nového lesa je potřeba se vážně zabývat tím, zda druhy stromů, které lesníci nyní sázejí, v budoucnu přežijí. I když dokážou v mladém věku měnit fyziologii i anatomii a vypořádávat se se změnami podmínek, konstatuje lesnický odborník z České zemědělské univerzity Vilém Podrázský. Dodal, že většina tuzemských druhů by měla přežít i v budoucnu, zároveň ale zpochybnil budoucnost buku.
Buky, smrky či dřeviny odjinud. Vědci řeší, jakým stromům patří v Česku budoucnost
Buk je strom, který roste na vlhčích místech a je chladnomilnější. Naopak smrk, který se podle Podrázského stal symbolem minulosti a kalamity českých lesů, podle něj bez problémů přežije, i když ne v takovém množství jako dříve. „Je to velmi plastická dřevina,“ zmínil expert. V mladém věku se podle něj velmi dobře přizpůsobuje prostředí, lépe než mnohé jiné druhy.
„Akorát jsme ho nechali přestárnout. Porosty měly 80 i 90 let a v takovém věku už je plasticita stromu vyčerpaná. Těžko říct, co udělají v tomto věku borovice i listnáče. Mladé porosty celkově reagují lépe, mohou měnit kořenový systém i fyziologii, ale jen do určité míry,“ popisuje Podrázský.
Že smrk z lesů zcela nezmizí, dokládá i výzkum Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, který vede Jaroslav Kubišta. Na 700 plochách tento ústav provedl šetření, jak se daří zalesňovat holiny v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, tedy tam, kde kůrovcová kalamita před deseti lety v Česku začala. „Smrk je na 27 procentech plochy, buk na 23 procentech a bříza z přirozené obnovy na 21 procentech. Také se ukázalo, že se více daří zajistit obnovu lesů na menších plochách, mnohem hůře to jde na plochách nad pět hektarů,“ nastínil Kubišta.
Stromy změny klimatu zvládnou, umí se adaptovat
Podrázský zmínil, že stromy se dokážou se změnami klimatu vypořádat a že to zvládly i v minulosti, kdy se klima vícekrát měnilo poměrně výrazně i rychle. Jen nesmí jít o příliš staré lesy. Také je příznivcem introdukce (vysazení) některých dřevin z jižnějších oblastí Evropy i z jiných částí světa.
„Naši předkové to zkoušeli, proč bychom to neměli zkoušet i my? Jde například o dub červený či severoamerické borovice, které rostou v extrémních podmínkách. Před dobou ledovou u nás rostly jiné druhy borovic či jedlí. Cest k obnově lesa může být více a záleží na zkušenostech správce a také na finančních možnostech," vypočítává Podrázský.
Zmínil i praktickou překážku – tou je nabídka lesních školek, v nichž převládá standardizovaná produkce. Populace některých žádoucích a odolných dřevin nejsou tak početné, jak by bylo potřeba, případně je pořízení dostatečného množství sazenic či semen velmi drahé.
Smrky nebo buky?
Buky i smrky mají ale také vliv na okolní ekosystémy, což by také mělo být podle expertů důležitým tématem při diskuzi o budoucnosti lesů v Česku. To, jak nakládají s vodou a jaký vliv to má na zásoby podzemních vod, řeší tým expertů z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR. „Stromy část vody vypařují a zbytek po určité době končí v podzemní vodě nebo vodních tocích. Snažili jsme se přispět k debatě, co se stane s množstvím podzemních vod, když se nám vymění smrkové porosty za bukové. Zajímalo nás, co se stane, kdyby se u nás na velkém území tyto porosty vyměnily,“ vysvětluje vědec Václav Šípek z tohoto ústavu.
Z výzkumu vyplynulo, že buky v létě vstřebají více vody než smrky, ale naopak v zimě zásobují podzemní vody více než smrky. V několika českých přirozených lesích začíná buků přibývat, protože jim současné klima podle Šípka nahrává více než smrkům. V některých lokalitách proto mohou listnaté lesy začít dominovat. To ale zase může mít negativní dopad na rozmanitost lesů, míní odborníci.
Listnaté lesy nebo i smíšené porosty se klimatickým změnám umí přizpůsobit lépe než ty čistě jehličnaté. Oproti jehličnanům například podle expertů dobře nakládají s vodou v letních měsících. „Z hlediska biodiverzity je jasné, že když v přírodě něco převládá, je to na úkor okolí – což mohou být třeba další druhy rostlin nebo hmyz. V posledním desetiletí můžeme pozorovat, jak bukových porostů přibývá, jelikož se jim v nynějším klimatu daří lépe než smrkům,“ doplňuje Radim Hédl z Botanického ústavu Akademie věd ČR.
Každý druh stromu je podle Hédla stavebním kamenem v ekosystému, který určuje, co bude v okolí růst, prospívat nebo naopak ubývat. Smrk je podle něj v současnosti kvůli klimatickým změnám téměř ohroženou dřevinou. „Bude zřejmě do budoucna vytlačován do hor a vyšších nadmořských výšek, jelikož pro něj jinde nebude místo,“ odhaduje.