Čínská společnost prochází největší změnou za posledních dvacet let. Zatímco dřív politika nařizovala lidem, aby se z venkova stěhovali do městských aglomerací a zemědělskou půdu měnili v lesy, teď je to naopak. Úřady zabírají pozemky, kácejí stromy a mění je v pole. Cílem Pekingu je zvýšit potravinovou bezpečnost kvůli geopolitickému napětí a válce na Ukrajině.
Čínské úřady nařizují využít každou plochu k pěstování obilovin. Stromy, parky a školní zahrady musí pryč. Jeden z čínských farmářů přišel o citrusový sad – se ztrátou za miliony korun.
Jiní vesničané se marně snažili hájit zeleninovou zahrádku, ale právo vymáhají speciální policejní jednotky. „Z pověření vlády nejdřív jednáme, pak se ptáme! Jsme zemědělští strážci zákona!“ zaznělo v propagačním videu čínské policie.
Politika posledních dvou desetiletí byla přesně opačná: zemědělská půda se měnila v lesy. Na přelomu tisíciletí Čína stěhovala vesničany z vnitrozemí do průmyslových zón na pobřeží. Sázením stromů brzdila zvětšující se poušť. Zelený rozvoj prosazoval i prezident Si Ťin-pching. Dnes je to obráceně.
Potravinová soběstačnost
Čína musí zajistit jídlo pro 1,4 miliardy obyvatel – zhruba pětinu světové populace. Snaží se o větší soběstačnost, která v posledních dekádách klesá, hlavně pokud jde o základní potraviny.
Nutí ji k tomu situace ve světě – válka a mezinárodní protičínská koalice. Čína příliš závisí na dovozu potravin ze Spojených států a Ukrajiny, jde o sójové boby, slunečnici a kukuřici, kterou potřebuje ke krmení prasat.
Televize ukazuje pozitivní příklady, aby lidi motivovala. „Loni jsem daroval svůj pozemek družstvu. Díky nim moje půda znovu ožila. Sám jsem do družstva vstoupil, abych na ní taky hospodařil,“ hlásí spoluobčanům zemědělec Čchen Ting-pin.
„Odstranili jsme nemocné ovocné stromy a stromy s nízkou produktivitou. Teď tady každý den dvě stě pracovníků sází rýži. Na podzim očekáváme sklizeň,“ přibližuje zase vesnický funkcionář Čchen Ting-čching.
Problém s nedostatkem rolníků částečně řeší vysoká nezaměstnanost mladých ve městech – bez práce jich je přes dvacet procent. Úřady je posílají na venkov, což je opak migrace z počátku tisíciletí.
Během covidu došlo k únavě společnosti, míní sinolog
Přestože je Čína největší producent zemědělských plodin, ať už je to rýže, pšenice nebo ovoce a zelenina, tak je i největším importérem. „Především v posledních letech to dosáhlo hodnoty, kdy se Číně vrací závislost na Spojených státech amerických i na Ukrajině. Do jisté míry proto znovu musí nastartovat soběstačnost,“ řekl sinolog z projektu Sinopsis David Gardáš.
„Spojené státy a Ukrajina byly největší dodavatelé kukuřice, ale tam se stala největším dodavatelem Brazílie a momentálně dodává celou pětinu všech zemědělských komodit na čínský trh. U pšenice to byly státy jako Austrálie, Kanada a opět USA, místo toho se v tomto ohledu Čína zaměřuje například na Rusko, s nímž uzavřela loni v únoru tři týdny před invazí na Ukrajinu několik dohod, které se týkají právě i zemědělské spolupráce. Mimo Rusko je to pak Kazachstán a další státy střední Asie,“ dodal Gardáš.
Komunistická Čína se podle něj již od svého založení zaměřuje v prosazování svých cílů na masové kampaně, které mají mobilizovat celou populaci. Během období covidové pandemie a striktních bezpečnostních opatření došlo k určité únavě společnosti, takže se některým částem populace nebude chtít následovat politiku centrálně řízenou z Pekingu, míní Gardáš.
