Den D, operace Overlord, vylodění v Normandii. Tři pojmy, které změnily podobu Evropy. Kdyby se nepodařilo 6. června 1944 otevřít druhou frontu, mohl Adolf Hitler pokračovat v budování „pevnosti Německo“ a prodlužovat tak utrpení stovek milionů lidí.
Vylodění v Normandii otevřelo novou frontu a nasměrovalo Hitlera k porážce
Kapitán Leonard T. Schroeder si hodil pušku přes rameno, pravou ruku držel na pistoli. Hlavu měl staženou mezi ramena a přilbu M-1 naraženou hluboce do čela. Velitel pěší střelecké roty F, 2. praporu 8. pěšího pluku 4. pěší divize, stál na palubě výsadkové člunu LCPV. Všude kolem něj se ozývaly výstřely jak z německých, tak i amerických zbraní. Obranná palba z německých pozic se střetávala s americkou podpůrnou střelbou – a Schroederův člun byl uprostřed všeho toho smrtícího zmatku.
Pak se člun zastavil. LCPV narazil do kráteru vzniklého jedním z výstřelů a pak se spustila jeho rampa. Schroeder sjel do vody jako první – a pak následovalo jeho 31 mužů. V po pás hluboké vodě se brodil směrem k pláži Utah – a byl zřejmě prvním americkým vojákem, který na ni během Dne D vstoupil. Byl jedním ze 150 tisíc mužů, kteří se toho dne na francouzské pláže vylodili – a na rozdíl od tisíců z nich ho přežil.
GALERIE
Den D ve fotografiích z roku 1944
Předehra
První světová válka skončila oficiálně 11. listopadu 1918 – v té době byl Schroeder ještě v plenkách, byly mu pouhé čtyři měsíce. Německo a další poražené mocnosti se cítily být výsledky zneuctěné a ponížené, proto se snažily o změnu poměrů, zejména poté, co se moci chopil Adolf Hitler. Roku 1933, kdy zvítězil ve volbách a stal se kancléřem, hrál ještě Schroeder basketbal a basebal na své střední škole v Marylandu. O tom, co se děje na starém světadílu, se stejně jako většina jeho vrstevníků moc nezajímal.
A ani ho příliš neznepokojilo, když Německo roku 1939 napadlo Polsko – to už studoval sport na univerzitě. Velké světové dění se jeho života dotklo až roku 1941, když japonské bombardéry zničily americkou flotilu v Pearl Harbouru – podobně jako většina ostatních Američanů toužil po odvetě. To už byl ženatý, čekal své první dítě a pracoval pro americkou armádu. V té době se už rodily plány, které měly zbytek jeho života zcela proměnit.
V lednu 1943 se konalo v marocké Casablance jednání Winstona Churchilla s Franklinem D. Rooseveltem. Právě tam se rozhodlo o tom, že se začne připravovat vylodění Spojenců v severní Francii. Vývoj na frontách tomu nahrával. V rámci příprav se měla ve Velké Británii soustřeďovat americká vojska a také měly být zahájené nálety na německé území s cílem rozvrácení infrastruktury potřebné pro odolání invazi.
„K vypracování vlastních plánů invaze byl pak 23. dubna 1943 zřízen britsko-americký tým, vedený britským generálporučíkem Frederickem E. Morganem,“ uvádí historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
V květnu téhož roku už začaly vznikat první praktické plány, v červnu došlo ke shodě nad místem invaze. Další půlrok trávili Britové a Američani plánováním a schůzkami, se svými záměry seznámili i Stalina. A první vojáci se začali připravovat na hypotetické vylodění – mezi nimi i Leonard Schroeder. V náročných podmínkách Floridy se učil, jak má vypadat taková operace, jak správně a efektivně opustit vyloďovací člun a jak rychle na plážích zaujmout bezpečné a účinné pozice.
Plukovník Leonard T. Schroeder
Velké plány a ještě větší změny
Definitivní rozhodnutí o podobě, a hlavně načasování vylodění padlo v listopadu 1943 v Káhiře, Velká trojka (Churchill, Roosevelt a Stalin) si pak vše potvrdila na konferenci v Teheránu na přelomu listopadu a prosince: tam se dohodlo, že operace začne 1. května 1944 a bude probíhat s koordinací Rudé armády. O pár dní později byl velitelem vojsk jmenován americký generál Dwight Eisenhower.
Všechny tyto plány se ale samozřejmě změnily. Operace pojmenovaná Overlord byla tak obrovská, že nutně muselo dojí k řadě zdržení – jako nemožné se například ukázalo zajistit včas dostatek výsadkových plavidel. A tak se nakonec během března rozhodlo, že se vylodění o měsíc opozdí.
Co v té době dělal kapitán Schroeder? Už v lednu 1944 jeho divize opustila Nový svět a dorazila na jih Anglie, kde pokračovala v nácviku obojživelného vylodění na francouzských plážích. Nepřipravovala se jen pěchota, která měla nést většinu tíhy války, ale i další složky armád.
„Charakteristickým rysem příprav invazní operace byla – kromě rozsáhlých zastíracích opatření k utajení přesného místa vylodění – také aktivita spojeneckého letectva. To už dlouho před invazí prakticky získalo nadvládu ve francouzském vzdušném prostoru, získalo podrobné informace o obranných postaveních na pobřeží a v předvečer invaze rozbilo protivníkovu radiolokační síť včasné výstrahy,“ uvádí Rajlich.
Horizont ČT24: Unikátní barevné záběry z druhé světové (zdroj: ČT24)
Výběr místa vylodění byl zdánlivě nesmyslný. Na nejvýhodnější pozici, tedy nejbližším pobřeží Calaiské úžiny, totiž byla umístěna přibližně polovina německých sil.
„Volba padla na vzdálenější ploché pláže Seinské zátoky v Normandii, mezi poloostrovem Cotentin a městem Caen, kde německé velení nepovažovalo invazi za příliš pravděpodobnou. Tento kalkul, navíc podpořený rozsáhlou dezinformační kampaní, vyšel,“ doplňuje Rajlich s tím, že dokonce ještě několik dní po zahájení invaze se Hitler domníval, že v Normandii jde jen o manévr k odpoutání pozornosti. To byl mimo jiné jeden z důvodů, proč tam nedovolil včas přesunout síly – zejména tankové – dislokované v prostoru Pas-de-Calais.
Spojenecké velení se totiž velmi aktivně soustředilo na to, aby Němce klamnými zprávami přesvědčilo o tom, že hlavním cílem je oblast Calais a útok na Normandii bude jen zastírací manévr. Posloužila k tomu práce tajných služeb, falšování radiokomunikace nebo údajná existence invazní armády vedené generálem Georgem Pattonem.
Důležitý byl i výběr vhodného dne pro vylodění – musela se sejít správná hranice přílivu v ranních hodinách s měsícem a pokud možno i dobrým počasím. V polovině května zvolil generál Eisenhower 5. červen jako den D, pro zhoršené počasí bylo ale vylodění na poslední chvíli o 24 hodin posunuto. V té době už část loďstva plula k Francii a musela se vrátit. Ani na 6. června předpověď neslibovala ideální počasí, další konstelace vhodných podmínek ale měla přijít až za 14 dnů a odložení invaze o dva týdny nepřipadalo v úvahu – už kvůli utajení či morálce.
Animace vylodění spojeneckých jednotek v Normandii (zdroj: ČT24)
Den D
Samotná invaze v Normandii začala krátce po půlnoci, když seskočili výsadkáři s úkolem zabezpečit mosty a východy z pláží. V půl sedmé se pak začaly vyloďovat americké jednotky na plážích Utah a Omaha, které o hodinu později následovali Britové a Kanaďané na úsecích Gold, Juno a Sword. Nejtěžší boje se odehrály na Omaze, kde Američané útočili proti nejsilnější německé obraně a kde padly nebo byly vážně zraněny tři tisíce mužů ze 43 tisíc, kteří se zde v den D vylodili. Celkem ten den přistálo v Normandii přes 150 tisíc spojeneckých vojáků (padlo nebo vážně zraněno bylo na deset tisíc z nich).
Jednotka kapitána Schroedera dostala za úkol prolomit německé mořské opevnění a přesunout se do vnitrozemí, aby se zmocnila města Sainte-Marie-du-Mont. Útok na pláž byl úspěšný, přestože se Schroederovi muži i další jednotky vylodili asi dva kilometry od zamýšleného cíle. Samotný Schroeder byl hned v prvních minutách zraněn, naštěstí jen lehce. Nepřátelský výstřel ho zasáhl do levé ruky, přesto pokračoval v postupu a vedl své muže z pláže dále do vnitrozemí. Po druhém zranění stejné ruky už ale jeho tělo odmítlo poslouchat. Probudil se na nosítkách, na nichž bylo připevněné doporučení lékaře: „Amputovat.“
Schroeder tuto značku nepozorovaně zničil a během evakuace do Anglie odmítl morfium; byl rozhodnutý zůstat při vědomí a stále přitom prosil lékaře, aby mu paži neodstraňovali. Lékaři mu sice ruku zachránili, ale zranění Schroederovi znemožnilo návrat k jeho jednotce.
Spojencům se sice nepodařilo splnit všechny úkoly, jež předpokládal plán vylodění, přesto vybudovali předmostí, které poté den po dni rozšiřovali. O necelý týden později, 11. června, byly pláže plně zajištěny a v Normandii se vylodilo přes 326 tisíc vojáků, více než padesát tisíc vozidel a přibližně sto tisíc tun techniky.
A do konce června se vylodilo přes milion mužů, desetitisíce kusů techniky a statisíce tun zásob. Německé snahy o zastavení invaze neuspěly, na řadě míst ale svedli spojenečtí vojáci těžké boje, zejména s tankovými jednotkami Wehrmachtu i SS. Velkou výhodu poskytovalo vojákům na zemi letectvo – vzdušný prostor nad bojištěm ovládla letadla s černobílými rozpoznávacími pruhy, tedy britské a americké stroje.
Postup Normandií
Během léta postupovali spojenci stále hlouběji do Francie. Němci trpěli zmatkem v obraně, za který mohla nepřítomnost maršála Erwina Rommela, který byl v době invaze na dovolené. A nepomohla ani výše popsaná umanutost Adolfa Hitlera, který se až příliš dlouho domníval, že invaze je jenom fingovaná a má odvést pozornost Němců od nadcházejícího útoku severně od řeky Seiny.
Posily tak musely být povolávány ze vzdálenějších oblastí, což způsobilo zpoždění. Němcům navíc bránila účinná spojenecká letecká a námořní podpora, která vyřadila mnoho klíčových mostů, donutila Němce k dlouhým objížďkám a pomáhala chránit postupující spojenecké jednotky.
V následujících týdnech se Spojenci probojovávali normandskou krajinou, a to přes odpor německých vojsk i členité bažinaté francouzské krajiny, která byla velmi vhodná k obraně. Do konce června se Spojenci zmocnili důležitého přístavu Cherbourg.
„Po ústupu od Falaise už nebyla německá vojska schopna klást vážný odpor a mohl následovat spojenecký postup k Seině. Po novém vylodění Spojenců (deset divizí) v jižní Francii 15. srpna byl zahájen německý generální ústup z francouzského vnitrozemí, korunovaný 25. srpna osvobozením Paříže. V polovině září 1944 již postup spojeneckých armád dosáhl linie Belfort–Nancy–Mety–Luxembourg–Lutych–Antverpy–Gent. V té době již bojovaly ve Francii na dva miliony spojeneckých vojáků,“ popisuje Reilich.
25. srpna 1944 byla osvobozena Paříž a čtyři dny poté skončila bitva o Normandii, když ji opustily poslední německé jednotky. Do konce války se Němci na západní frontě zmohli už jen na jednu nebezpečnou protiofenzivu, když v prosinci 1944 zaútočili v Ardenách. Ani tato překvapivá operace, která způsobila spojencům značné ztráty, však nepomohla zvrátit výsledek války.
Tohle všechno už kapitán Schroeder sledoval jen pasivně. Po krátké rekonvalescenci ve Velké Británii se vrátil do Spojených Států a pokračoval v podpoře válečného úsilí prostřednictvím sbírek dluhopisů. Stal se doma podobným symbolem jako komiksový Kapitán Amerika. Za svou statečnost získal kromě mnoha dalších vyznamenání také Stříbrnou hvězdu, Bronzovou hvězdu a Purpurové srdce.
„Co by kdyby“ ukazuje skutečný význam Dne D
Americké ministerstvo obrany označuje den D za „úspěšný začátek konce Hitlerova tyranského režimu“. Podle Mezinárodního válečného muzea šlo o „nejvýznamnější vítězství západních spojenců ve Druhé světové válce“.
Díky tomu, že se spojencům podařilo dostat vojska do Normandie, mohli zahájit svůj postup do severozápadní Evropy. Ačkoli druhá světová válka v Evropě trvala ještě téměř rok, úspěch operace Overlord vedl k osvobození Francie a umožnil Spojencům bojovat proti Němcům v nacisty okupované Evropě.
Americké Národní muzeum druhé světové války uvádí, že dobrým způsobem, jak ocenit opravdový význam Dne D, je představit si, co by se stalo, kdyby operace selhala. Podle muzea by další vylodění nebylo možné nejméně rok.
Během této doby by Hitler mohl posílit pobřežní obranu nacisty okupované Evropy, vyvinout letadla a zbraně, ještě intenzivněji bombardovat Velkou Británii a pokračovat ve svém vražedném tažení, uvádí muzeum. Boje Spojenců na západní frontě a ruských vojáků na východní frontě nakonec vedly k porážce německých nacistických sil.
Dne 7. května 1945 podepsala německá třetí říše ve francouzské Remeši bezpodmínečnou kapitulaci. Mezi oslavujícími byl i kapitán Schroeder – a slavil ho pak ještě čtyřiašedesátkrát, zemřel na konci května 2009.