Zatímco západní země se po plnohodnotné invazi na Ukrajinu zbavují ruských diplomatů, v Rakousku jich nadále působí neobvyklé množství. Přijíždějí i do sídel mezinárodních organizací. Řada z nich působí v tajných službách, což na místě monitorují lidé ze Západu. Rakouské zákony jsou totiž k působení tajných služeb vágní a jejich znění se zatím nepodařilo změnit. Vídeň se tak vrací ke své špionské pověsti z dob studené války.
Vídeň je centrem agentů. Město se vrací ke své pověsti ze studené války
Střechy některých budov rakouského hlavního města zdobí kromě červených tašek, výklenků a střešních oken také satelitní antény, radary a kupole. Vídeňské domy, na kterých se zejména v posledních měsících objevuje čím dál větší množství různých přístrojů, mají neobvyklé obyvatele – ruské diplomaty, napsal list The Financial Times (FT). Podle citovaných expertů jsou zařízení téměř jistě elektronickou sledovací technikou.
Ve Vídni se pohybuje více než 180 akreditovaných ruských diplomatů a nejméně třetina z nich využívá diplomatické krytí pro zpravodajskou činnost, uvedl s odkazem na informace důstojníka tajných služeb portál. Větší počet ruských agentů podle něj působí v Rakousku nelegálně.
Pro srovnání – v době napjatých vztahů mezi Ruskem a Českou republikou nyní působí na velvyslanectví v Praze pouze šest diplomatických pracovníků. Před vypuknutím vrbětické krize byl tento počet značně vyšší, Česko kvůli kauze muselo opustit třicet ruských občanů s diplomatickým pasem a zhruba devadesát Rusů se služebním pasem.
I na Západě ruských diplomatů ubývá. Po plnohodnotné invazi země na Ukrajinu v únoru 2022 řada států pracovníky ruských ambasád vyhostila. Velvyslanectví a konzuláty federace v jednotlivých státech Evropy prořídly o desítky zaměstnanců, celkem šlo o více než čtyři stovky osob. Diplomatickou odvetu Západu si už předtím vyžádala i otrava dvojitého agenta Sergeje Skripala v roce 2018 v Salisbury nebo zjištění, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích stojí stejní agenti ruské rozvědky.
Rakousko však z řady evropských států svým postojem vybočuje. Vídeň se dlouhodobě zasazovala o přátelské vztahy s Moskvou a k tak ráznému kroku, jako je vyhoštění tamních diplomatů, přistoupila jen zřídka.
Čtyři ruští diplomaté museli opustit Rakousko loni v dubnu v rámci koordinované akce unijních zemí na protest proti masakru civilistů v ukrajinské Buče. Další čtyři osoby opustily diplomatické posty letos v únoru, podle agentury Reuters byly totiž spojené se špionážními akcemi.
Například k evropské odpovědi na Skripalovu otravu ruskými agenty se však Vídeň předtím nepřipojila. Rakousko se stalo také první západní zemí, do které zavítal ruský lídr Vladimir Putin po nezákonné anexi Krymu v roce 2014. Tehdy Rusko jako první stát od druhé světové války vojenskou silou obsadilo a připojilo část území sousedního státu, dokázalo však světu nalhat, že jen ukončilo vnitroukrajinský konflikt, a vyvázlo tak bez většího postihu mezinárodního společenství. Putin tehdy Vídeň označil za „místo velmi blízké jeho srdci“.
Ambasáda a dvě diplomatické mise k tomu
Ve Vídni sídlí řada významných mezinárodních organizací jako Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) či Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Jedno ze svých sídel má v rakouském hlavním městě také Organizace spojených národů (OSN) a řada jejích agentur.
Podle BBC to znamená, že státy mohou mít v metropoli nejen své velvyslanectví, ale až další dvě diplomatické mise. Ty poté poskytují diplomatickou imunitu, kterou mohou špioni tajných služeb zneužívat.
Za velkým množstvím agentů působících ve Vídni stojí však také dlouhodobý postoj Rakouska, které nad aktivitami zpravodajců v zemi zavírá oči. Nejsou totiž trestné – pokud jejich cílem není rakouská vláda nebo země jako taková.
Země sousedící s Českem se tak podle vysokého důstojníka tajné služby stala „skutečnou letadlovou lodí“ ruských zpravodajských aktivit, uvedl anonymně pro FT. Jeden z diplomatů dokonce v rozhovoru s listem označil rakouské ministerstvo obrany „prakticky za oddělení GRU (ruské rozvědky)“. Situace došla tak daleko, že kvůli kompromitaci bylo Rakousko v posledních letech vyřazeno z Bernského klubu, neformální sítě evropských špionážních agentur, které spolu sdílejí tajné informace.
V roce 2018 se k tématu vzácně vyjádřil šéf rakouské civilní zpravodajské služby Peter Gridling. Podle něj v rakouské metropoli působí pod diplomatickým krytím stovky zahraničních agentů. „Hovoříme o komunitě stovek lidí. Ale je jich méně než tisíc,“ uvedl.
„Vídeň je dokonalým centrem pro špionáž a vždycky jím byla,“ řekl FT bývalý rakouský důstojník a vedoucí think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy Gustav Gressel. „Pokud jste ruský zpravodajský důstojník a chcete v Německu získat kontakt, proč byste riskovali, že se s ním setkáte právě tam? Pozvete jej na lyžařskou dovolenou do Rakouska. Nebo na ples ve Vídni… Můžete rekrutovat zdroje a získávat informace zcela bez problémů.“
Rakouský voják donášel Kremlu 25 let
Server FT však upozornil, že rakouská metropole není sídlem pouze ruských tajných služeb. Ve Vídni operují také čínští, íránští, izraelští a saúdští agenti a desítky amerických, britských a evropských úředníků, kteří jsou pověřeni jejich sledováním. Ani těmto aktivitám Rakousko nebrání.
S plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu problém získal na palčivosti, jde však o logické vyústění dlouhodobě přehlíživého postoje země. V roce 2018 například vyšlo najevo, že s ruskými tajnými službami spolupracoval čtvrtstoletí penzionovaný rakouský plukovník. K činům se přiznal.
Tehdejší kancléř Sebastian Kurz v souvislosti s případem mluvil o „nepřijatelnosti špionáže“ a ministryně zahraničí Karin Kneisslová o „závažné zátěži pro bilaternální vztahy“ s Ruskem. Ani v tomto případě však úřad pod vedením Kneisslové, která pár měsíců před propuknutím kauzy tančila na své svatbě s Vladimirem Putinem, nerozhodl o vyhoštění ruských diplomatů.
Z prodeje státních tajemství Rusku je podezřelý také bývalý rakouský zpravodajský důstojník a psovod Egisto Ott, který měl též zosnovat plán na reorganizaci rakouských bezpečnostních služeb pod ministerstvo zahraniční v době, kdy mu šéfovala právě Kneisslová. Ott byl v roce 2021 kvůli podezřením zatčen, obvinění však popírá a tvrdí, že jde o spiknutí, protože je sám whistleblowerem.
Vídeň se též kvůli své pověsti špionážního centra stala místem největší výměny ruských a amerických agentů od studené války. V roce 2010 si na ranveji vídeňského letiště vyměnili svá místa v letadlech z New Yorku a Moskvy deset ruských a čtyři američtí zpravodajci.
Během studené války bylo ve Vídni horko
A bylo to právě období studené války, kdy si Vídeň, ležící jen hodinu jízdy od železné opony, pro centrum svých aktivit vybrali agenti různých tajných služeb. Po druhé světové válce se město rozdělilo do čtyř zón, které kontrolovali Britové, Američané, Francouzi a Sovětský svaz. Rakousko se později stalo neutrálním státem, které špionáž na svém území tolerovalo.
„Sídlo ve Vídni během studené války znamenalo, že zpravodajské služby mohly organizovat nejrůznější akce do Jugoslávie, Maďarska, Československa, dokonce až do Polska,“ řekl BBC historik a zakladatel Rakouského centra pro zpravodajská, propagandistická a bezpečnostní studia Siegfried Beer.
Helmut Zilk a Václav Havel v Praze v roce 1998
Aktivity v sousední zemi za železnou oponou organizovala také tuzemská Státní bezpečnost. Jejím údajným placeným spolupracovníkem byl i pozdější starosta města a populární politik Helmut Zilk. Ačkoliv šlo o přítele českého prezidenta Václava Havla, odmítl mu kvůli podezření udělit v roce 1998 státní vyznamenání.
„To, že se v záležitosti kolem pana Zilka jednalo o určité druhy spolupráce s tajnými zpravodajskými službami, je snad očividné. Víc bych k tomu nechtěl říkat,“ konstatoval tehdy Havel pro Der Standard. Zdůraznil, že u zmínky o tajných službách vědomě použil množné číslo.
Moskva a Vídeň se sblížily ekonomicky i politicky
Podle Beera bylo podhoubí přívětivé k práci tajných agentů pro Rakousko ekonomicky přínosné. „Rakouská vláda se snažila zůstat neutrální. Takže se vytvořila atmosféra, v níž se všichni cítili docela útulně a vzájemně na sobě profitovali. Byl to obchod,“ uvedl Beer. „Špionáž byla byznys. A stále je. Přivádí do země spoustu lidí, kteří mají hodně peněz,“ dodal.
Rusko se k Rakousku postupně přiblížilo právě i skrze ekonomické vazby. V roce 1968 se stalo první západní zemí, která začala dovážet sovětský plyn. Přes Vídeň se pak sovětská vývozní síť rozšířila i do Itálie, Německa a Francie. Vazby zůstaly i po pádu komunismu.
Také řada elitních rakouských politiků se netajila otevřeně proruským postojem. Po odchodu z veřejných funkcí pak mnohdy zamířili do představenstev ruských společností. V Lukoilu a MTS, největším ruském mobilním operátoru, působil exkancléř Wolfgang Schüssel, bývalý premiér Christian Kern získal křeslo v představenstvu ruských železnic. Zmíněná exministryně zahraničí Kneisslová nastoupila po německém exkancléři Gerhardu Schröderovi do Rosněfti a přispívala i na německojazyčný web ruské státní televize.
Rakousko se také zpočátku stavělo zdráhavě k přijímání evropských sankcí proti Rusku kvůli invazi na Ukrajinu, odmítavý postoj mělo k embargu na dovoz ruského plynu i na odpojení agresorské země z platebního systému SWIFT. Sankce však nakonec Evropská unie jednohlasně přijala.
Rakouská opozice chce špionáž postavit mimo zákon
Na problém působení tajných služeb v zemi nyní upozorňuje rakouská opozice. Prosazuje zákon, který by měl kriminalizovat špionáž „proti cizímu státu nebo mezinárodní organizaci“.
„Pokud by například Rusko špehovalo Německo, jednoho z našich nejbližších partnerů, na rakouském území, nemůžeme s tím nic dělat, protože se to neděje ,v neprospěch Rakouska',“ popsala opoziční poslankyně Stephanie Krisperová, která stojí za návrhem.
Vláda však zatím využila své přesily v parlamentu a neumožnila o této novele hlasovat. Kabinet argumentoval, že předtím potřebuje více času na jednání mezi jednotlivými ministerstvy, a tak se k zákonu poslanci dostanou až po letních prázdninách.
„Na toto zneužívání jsme upozorňovali již dlouho,“ řekla FT Krisperová. „V trestním zákoníku se však nic nezměnilo, což má neblahé důsledky.“
Zdá se proto, že na vídeňských střechách bude radarů a satelitních přijímačů nejméně do konce léta nadále přibývat.