Od konce léta se mění nálady v ruské společnosti a narůstá počet lidí, kteří se kloní k začátku mírových rozhovorů s Ukrajinou. Vychází to z průzkumů veřejného mínění v ruské společnosti od centra Levada, které prezentoval portál Re:Russia. Na sociálních sítích si stěžují ruští mariňáci a ve Voroněži protestují příbuzní mobilizovaných mužů, kteří zemřeli na frontě.
Většina Rusů si přeje mírové rozhovory. Kvůli válce protestují branci i zkušení mariňáci
Rusové mění svůj názor ohledně dalšího scénáře invaze na Ukrajinu. Dosud ve společnosti převládal postoj, že by bojové akce měly pokračovat, ale podle posledních informací se většina Rusů kloní k začátku mírových rozhovorů.
Zatímco v srpnu se 48 procent respondentů podle ruské nevládní organizace Levada vyslovilo pro pokračování války a 44 procent pro zahájení mírových jednání, v září se čísla posunula – 44 procent bylo pro pokračování války a 48 procent pro mírová jednání. Říjnový průzkum veřejného mínění ukázal prohlubování změny názoru. Celkem 57 procent respondentů se vyslovilo pro mírové rozhovory, zatímco 36 procent pro pokračování válečných akcí.
Postoj ruské společnosti je však stále nastavený převážně proválečně. Od července do září došlo k mírnému poklesu podpory války ze 76 procent na 72 procent, ale během října se ustálila na 73 procentech. Podle portálu Re:Russia se jedná o ukazatel loajality k režimu.
Ve Voroněži protestují příbuzní zmasakrovaných branců
Odpor Rusů k probíhajícím vojenským akcím se projevuje i na konkrétních činech a akcích. Členové rodin a přátelé mobilizovaných mužů protestovali v ruské Voroněži před tamní prokuraturou. K akci se odhodlali po tom, co jejich příbuzní nastoupili k obraně fronty u obce Makiivka v Luhanské oblasti, kde téměř všichni zemřeli. Po ukrajinské dělostřelecké palbě jich z 570 přežilo pouze jednačtyřicet.
Ruskému serveru Verstka poskytl svědectví jeden z přeživších Alexej Agafonov. Uvedl, že velitel praporu mobilizovaným mužům z vojenské jednotky 2079 slíbil, že budou nasazeni patnáct kilometrů od frontové linie. V noci z 1. na 2. listopadu však celý prapor převezli na linii dotyku. Vojáci dostali rozkaz zakopat se a držet obrannou linii. Měli jen tři lopaty na prapor a neměli zajištěnou ochranu.
„Zakopali jsme se, jak nejlépe jsme mohli, ale ráno na nás začalo střílet dělostřelectvo, granátomety, minomety a vrtulníky. Když to všechno začalo, důstojníci okamžitě utekli. Mezi jednotlivými salvami jsme se snažili zakopat, ale okamžitě nás identifikovaly ukrajinské vrtulníky a jednoduše nás zasáhly. Z 570 lidí devětadvacet přežilo, dalších dvanáct utrpělo zranění a všichni ostatní zemřeli,“ vzpomíná Agafonov. Pro Verstku také popsal, že smluvní vojáci seděli ve třetí linii a odmítali bojovat.
Manželka dalšího mobilizovaného muže Anna, řekla Verstce, že přeživší branci žádají, aby je pustili domů. Příbuzní několika mobilizovaných mužů, kteří se dostali u Makiivky pod dělostřeleckou palbu, uspořádali v sobotu před voroněžskou prokuraturou shromáždění, na němž požadovali pravdu o osudu svých blízkých.
„Chtěli bychom požádat guvernéra a vyšší orgány, aby pomohli našim mobilizovaným mužům, kteří odešli z vojenské jednotky do Valuiki. V den, kdy přijeli na frontu, se museli postavit do první linie. Velení opustilo bojiště a uteklo, což zdůvodnilo tím, že se brzy vrátí a poskytne mobilizovaným vybavení. Po čtyřiceti minutách se nevrátili a začalo ostřelování z granátometů, minometů a dalších zbraní. Podle mobilizátorů trvala bitva tři dny. Naši vojáci přežili, jak nejlépe mohli… Nespali, nejedli, tři dny drželi linii a na rozdíl od velení nikam neutekli,“ napsali ve výzvě.
Ruští mariňáci nesouhlasí s vedením útoku u Pavlivky
Problém ovšem nemají pouze čerstvě mobilizovaní vojáci. Na sociálních sítích si stěžovali i členové 155. brigády námořní pěchoty Tichomořské flotily, která v posledních dnech měla utrpět značné ztráty v bojích nedaleko ukrajinské obce Pavlivka. Svou stížnost zveřejnili na Telegramu a adresovali ji guvernérovi Přímořského kraje Olegovi Kožemjakovi.
„Opět jsme byli vrženi do nepochopitelného útoku generála Muradova a jeho bratra ve zbrani Achmedova, aby si Muradov vysloužil prémie před Gerasimovem (náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, pozn. red.) a Achmedov dostal příslib k udělení vyznamenání Hrdina Ruska. V důsledku toho my a kamčatská námořní pěchota postupujeme na Pavlivku. V důsledku ,pečlivě‘ naplánované ofenzivy ,velkých velitelů‘ jsme za čtyři dny ztratili asi tři sta mužů a polovinu vybavení,“ popsali ruští vojáci útok na Pavlivku.
„Tento příspěvek zveřejňuji proto, že o situaci v Pavlivce se nahoře mluví už několik dní, a krev teče a teče,“ napsal na Telegramu válečný zpravodaj ruské státní televizní a rozhlasové společnosti VGTRK Alexandr Sladkov. „V Pavlivce je všechno špatně,“ píše se na prokremelském telegramovém účtu Wargonzo.
Guvernér Kožemjakov se obrátil na vojenskou prokuraturu, aby prověřila informace z účtů ruských válečných blogerů, kteří o výzvě mariňáků informovali. „Není vyloučeno, že informace vypustil protivník, tedy ukrajinské tajné služby,“ napsal Kožemjako na Telegramu. Ministerstvo obrany v Moskvě uvedlo, že dotyčná jednotka velké ztráty na Ukrajině nezaznamenává.