Berlín - Osobní údaje nejméně 21 milionů lidí lze koupit na černém trhu v Německu. V krajním případě by se mohly tři čtvrtiny německých domácností obávat, že by se jim bez jejich vědomí mohly strhávat částky z účtů. V posledních měsících nejde o první podobný případ, už v srpnu se objevil disk s osobními údaji tisíců občanů na severu Německa. Záhy se ukázalo, že jde o mnohem rozsáhlejší problém, který se týká desítek milionů Němců. Spolkový zmocněnec pro ochranu osobních údajů Peter Schaar dokonce vyslovil podezření, že se obchoduje s daty všech Němců, a poradil občanům, aby co nejdříve a nejdůkladněji zkontrolovali výpisy ze svých bankovních účtů. Německý ministr vnitra Wolfgang Schäuble slíbil urychlené zpřísnění ochrany osobních údajů, kabinet se jí bude zabývat už tuto středu. Německo přitom bývá vydáváno za vzor v ochraně osobních dat.
Německý ekonomický týdeník WirtschaftsWoche tvrdí, že se mu podařilo získat jako vzorek cédéčko s údaji o 1,2 milionu lidí. Jde zřejmě o zatím nejzávažnější doklad obrovského rozsahu nedovoleného šíření osobních údajů v Německu. Na černém trhu se přitom nabízejí údaje o celkem 21 milionech německých občanů za téměř 12 milionů eur (308 milionů korun). Kromě data narození obsahují záznamy bankovní spojení včetně čísel účtů a směrových kódů bank, v některých případech dokonce o majetkových poměrech osob.
Stopy vedou ke call centrům a do Švýcarska
Německý magazín předal získané datové záznamy státnímu zastupitelství v Düsseldorfu, které má zjistit, kolik bankovních kont se skutečně dostalo do oběhu. První stopy vedou k menším provozovatelům takzvaných call center, které například pro velké telekomunikační firmy, energetické společnosti a poskytovatele kabelového televizního připojení získávají nové zákazníky. Kromě toho se ve Švýcarsku údajně hackeři vloupali do databází, které obsahují podobné údaje, uvedl publicista Jaroslav Šonka.
V Německu existuje zhruba 5000 call center, přičemž například telefonní společnosti jim platí 100 eur za uzavření nové zákaznické smlouvy a 50 eur za její prodloužení. Externě najatí provozovatelé call center dostávají od velkých společností některé osobní údaje. Nezřídka si najaté společnosti „přikupují“ další data, a to ne vždy legálním způsobem, a dále s nimi obchodují. „I špatně placení spolupracovníci zejména menších call center si zjevně přilepšují ke svému platu tím, že údaje o adresách kopírují a na vlastní triko je dále prodávají osobám v pozadí,“ píše WirtschaftsWoche.
V Česku byl zákon na ochranu osobních dat přijat v roce 2000. Úřad pro ochranu osobních údajů má kontrolovat, kdo a proč osobní údaje shromažďuje.
