Administrativa amerického prezidenta Donald Trumpa zahájila nedávno vyjednávání s Ruskem o ukončení ruské agrese proti Ukrajině. Vzbudila tím obavy Evropy a Ukrajiny, které odmítají, aby se o dění rozhodovalo bez účasti zástupců Kyjeva. Otázkou zůstává, jak trvalá by případná dohoda s Ruskem byla. Moskva totiž válkou proti sousední zemi řadu mezinárodních i dvoustranných ujednání porušila.
Trump věří v dohodu s Ruskem. Moskva přitom už řadu ujednání porušila
Rusko agresí proti Ukrajině, kterou zahájilo v únoru 2014 obsazením Krymu a rozpoutáním války na Donbasu a v roce 2022 vyeskalovalo plnohodnotnou pozemní invazí, ignorovalo celou řadu právních norem, na kterých stojí mezinárodní řád od konce druhé světové války.
Jde například o Chartu OSN, Deklaraci zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských styků a spolupráce, Závěrečný akt KBSE z Helsinek, Pařížskou Chartu pro novou Evropu či Zakládající akt NATO–Rusko, které všechny obsahují mimo jiné závazek zdržet se hrozby silou nebo použití síly vůči územní celistvosti či politické nezávislosti jakéhokoli státu.
Z dalších dokumentů jde třeba o Ženevské úmluvy, které upravují mimo jiné pravidla pro zacházení s civilisty či zajatci ve válce. Na jejich porušování ze strany Ruska poukazují i OSN či Rada Evropy.
Kromě toho Rusko porušilo či vypovědělo také závazky plynoucí z dvoustranných ujednání s Ukrajinou či mnohostranných ujednání, jichž se kromě Ukrajiny a Ruska účastnily i další strany. Mezi tyto dokumenty patří například následující:
Budapešťské memorandum (1994)
- uzavřeno mezi Ukrajinou, Ruskem, USA a Velkou Británií v prosinci 1994
- Rusko, USA a Velká Británie se v něm zavázaly respektovat ukrajinskou nezávislost a územní celistvost v tehdejších hranicích (tedy v hranicích po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991)
- Ukrajina se zavázala vzdát se svého jaderného arzenálu, který zůstal na jejím území po rozpadu SSSR
- Ukrajina odevzdala všechny své jaderné zbraně Rusku, poslední hlavici předala 1. června 1996
Smlouva o přátelství, spolupráci a partnerství (1997)
- uzavřena mezi Ukrajinou a Ruskem v květnu 1997
- obě strany se v ní mimo jiné zavázaly k vzájemnému respektu územní celistvosti a potvrdily neporušitelnost vzájemných hranic
- v souvislosti s touto smlouvou byly také uzavřeny dohody o rozdělení Černomořského loďstva, setrvání jeho ruské části na ukrajinském Krymu a o pronájmu tamních základen ruské armádě, v jejichž rámci se Rusko zavázalo respektovat svrchovanost Ukrajiny, dodržovat její zákony a nevměšovat se do vnitřních záležitostí země
Charkovské dohody (2010)
- uzavřeny mezi Ukrajinou a Ruskem v dubnu 2010
- prodloužily výše zmíněné dohody o Černomořském loďstvu a pronájmu vojenských základen na Krymu Rusku – tedy včetně respektu ke svrchovanosti Ukrajiny – do roku 2042, a to výměnou za částečný odklad splátek za dodávky zemního plynu
- po zahájení své agrese proti Ukrajině v roce 2014, která začala obsazením Krymu, Moskva dohody vypověděla
- podle kritiků jsou dohody z hlediska Ukrajiny neústavní a bývalé ukrajinské vedení kvůli nim čelí stíhání
Minské dohody (2014 a 2015)
- poté, co ztroskotala první minská dohoda ze září 2014, byla zástupci OBSE, Ukrajiny, Ruska a Ruskem koordinovanými organizacemi na Donbasu („Doněcká lidová republika“ a „Luhanská lidová republika“) podepsána v únoru 2015 druhá minská dohoda, která první dohodu reviduje
- dohody požadovaly mimo jiné příměří, stažení těžkých zbraní, decentralizaci země a zvláštní status pro Donbas, předání kontroly nad rusko-ukrajinskou hranicí zpět Kyjevu, odchod zahraničních vojáků a odzbrojení ilegálních skupin či nové volby na Donbasu
- experti označují dohody za neúčinné a upozorňují na rozdílné interpretace jejich plnění plynoucí z toho, že dokumenty jasně nestanoví posloupnost jednotlivých kroků
- Ukrajina usilovala o obnovení své suverenity nad Donbasem, a proto požadovala nejprve příměří, odchod zahraničních vojáků a odzbrojení ilegálních skupin a návrat rusko-ukrajinské hranice na Donbasu pod svou kontrolu, aby se na Donbasu mohly konat regulérní volby a mohla být provedena decentralizace země
- Rusko požadovalo „volby“ na Donbasu ještě před návratem kontroly nad společnou hranicí Kyjevu (a tedy za podmínek, kdy většinu regionu měly stále pod kontrolou Moskvou koordinované síly, které by na uspořádání „voleb“ dohlížely) a hned po těchto „volbách“ úplnou autonomii, což by ochromilo ústřední orgány v Kyjevě (Moskva požadovala, aby autonomie zahrnovala právo veta ohledně zahraniční politiky země)
- dohody ztratily smysl poté, co Rusko těsně před zahájením plnohodnotné pozemní invaze na Ukrajinu uznalo nezávislost „Doněcké lidové republiky“ a „Luhanské lidové republiky“
