Ruský prezident Vladimir Putin odjel na první zahraniční cestu mimo postsovětské země od začátku invaze na Ukrajinu. Šéf Kremlu přiletěl do Íránu. Jednal tam nejen s íránským prezidentem Ebráhímem Raísím, ale i se svým tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem. Řešili obnovení vývozu ukrajinského obilí přes Černé moře nebo válku v Sýrii.
„Díky vašemu zprostředkování jsme se posunuli vpřed. Ne všechny otázky jsou, pravda, vyřešeny, ale samo o sobě už je dobré to, že vidíme posun,“ prohlásil Putin po schůzce s Erdoganem. Ten podle agentury TASS prohlásil, že pozice, kterou zaujala ruská strana ohledně vývozu obilí z Ukrajiny během dřívějších jednání v Istanbulu, byla „velmi konstruktivní“, a ruskému prezidentovi rovněž poděkoval.
Ankara se od začátku ruské agrese staví do role prostředníka. V ukrajinských přístavech je kvůli válce zablokováno až pětadvacet milionů tun obilí. Dodávky potravin z Ukrajiny jsou přitom klíčové pro řadu zemí na Blízkém východě a v Africe.
Ukrajina tvrdí, že Rusko černomořské přístavy záměrně blokuje a zemědělskou produkci krade. Moskva naopak vinu klade Kyjevu. Ukrajina podle ní zatím neodminovala své pobřeží, takže přeprava obilí není bezpečná. Kyjev odmítá odminovat své přístavy, protože se obává následného útoku ruského loďstva.
Rusko a Írán pojí odpor k USA
Místo setkání obou prezidentů není náhodné. Putin zamířil do země, která je po invazi na Ukrajinu jedním z posledních spojenců Ruska. S Íránem má navíc společného nepřítele, a to Spojené státy, které na Teherán uvalily ekonomické sankce kvůli jeho jadernému programu. „Posilujeme naši spolupráci v oblasti mezinárodní bezpečnosti,“ prohlásil při návštěvě Putin.
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chamaeneí v úterý vyzval k prohloubení dlouhodobé spolupráce s Ruskem. Po jednání s Putinem také řekl, že Teherán a Moskva musejí zůstat „ostražití vůči klamům Západu“.
Ajatolláh se vyjádřil i k válce na Ukrajině. Označil ji za „tvrdou a těžkou událost“. „Islámskou republiku vůbec netěší, že jí trpí obyčejní lidé,“ řekl Chameneí.
Do země šéf Kremlu přiletěl jen týden poté, co USA varovaly, že Teherán Moskvě slíbil poskytnout bezpilotní letouny pro její útoky na Ukrajině. Írán i Rusko to však popřely.
„Naše informace dál naznačují, že se Írán připravuje na výcvik ruských sil k používání těchto bezpilotních letounů. První tréninky by měly začít ještě během července,“ informoval poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
Vztahy s obtížemi
Putin, Erdogan a Raísí jsou sice partneři k jednání, ne ale blízcí spojenci. S Teheránem Moskva soupeří na mezinárodních trzích s energiemi a s Ankarou hned na řadě front. Vztahy komplikují i turecké drony, které pomáhají ukrajinské armádě ničit ruskou techniku. Na opačných stranách stojí i v Libyi, a hlavně v Sýrii.
Zatímco Rusko a Írán jsou klíčovými podporovateli syrského prezidenta Bašára Asada, Ankara poskytla pomoc povstaleckým skupinám. Ty stále bojují proti Asadovým silám na severozápadě země. Erdogan navíc hrozí novou ofenzivou proti syrským Kurdům, které označuje za teroristy.
„Největším přínosem pro syrský lid by bylo, kdyby se země zbavila kurdských milic YPG,“ pronesl Erdogan. YPG podle něj se zahraniční podporou podniká kroky k rozdělení Sýrie, čemuž Turecko nemůže nečinně přihlížet. Kurdské milice YPG považuje za teroristickou organizaci, některé členské státy NATO je naopak podporovaly v boji proti teroristům z organizace Islámský stát.
Podle trojice účastníků úterního jednání, Putina, Chameneího a Erdogana, bylo účelem schůzky nalézt mírové řešení situace v Sýrii. Setkání komentoval v televizním projevu íránský prezident. „O osudu Sýrie by měli rozhodovat její obyvatelé bez zahraniční intervence. Nelegitimní přítomnost okupačních jednotek USA Sýrii destabilizuje,“ prohlásil Raísí.
Izolace Ruska je realitou, komentuje Romancov
Cesta do Íránu je Putinovou teprve druhou zahraniční cestou od začátku invaze na Ukrajinu. V červnu se vydal do středoasijských postsovětských republik Tádžikistánu a Turkmenistánu.
Politický geograf působící v Institutu politologických studií Univerzity Karlovy Michael Romancov komentuje, že v Teheránu se sešly pouhé regionální velmoci, které spolu mají leccos společného, ale ve spoustě věcí nemají shodný názor.
Odpor Íránu a Ruska k USA považuje Romancov za minimální společný jmenovatel. „Z hlediska Ruska je tohle ukázka spíš toho, že jeho izolace v mezinárodní sféře, byť se jí v mediálním prostoru zuřivě brání, je spíš realita,“ myslí si politický geograf.
