Gruzínská opozice sestavuje databázi lidí, kteří po policejním zásahu museli zamířit do nemocnice. Jen na demonstracích z letošního podzimu byly takových případů více než tři stovky. V rozhovoru pro ČT to řekla gruzínská právnička Ana Kakalašviliová, která se na sestavování seznamu podílí. Je přesvědčena, že chování policie k demonstrantům a zadrženým je možné popsat jako mučení.
Kakalašviliová se domnívá, že lidí, kteří v souvislosti s policejní brutalitou museli vyhledat pomoc lékařů, je více než čtyři sta. „Řadu z nich nejdřív zadrželi a později propustili, protože byli zbiti tak vážně, že museli zamířit do nemocnice,“ popsala násilí právnička se zaměřením na lidská práva.
Postup represivních orgánů se nebojí označit za mučení. „Když někoho zadrží, tak se stává, že tento člověk na několik dní zmizí. Jiní lidé ani rodina ho nedokáží najít. A když ho najdou, zjistí, že jejich příbuzného brutálně zmlátili,“ vysvětluje s tím, že cílem bití je trest a způsobení bolesti.
Gruzínská policie se podle ní při protestech ani nesnaží zatlačit lidi zpět, „místo toho tyto lidi obklíčili a potom na ně začali házet granáty se slzným plynem. A později tyto obklíčené lidi začali tlouct“. Sama se přitom z místa „sotva dostala“.
V hledáčku policie jsou i umělci
Demonstranty, kteří se dopustili násilí vůči policistům, by Kakalašviliová jako oběti nepopsala, vyzvala však k „jisté toleranci“. „Za normálních okolností bych byla třeba proti odpalování ohňostrojů (proti policii). Ale pokud nemáte v rukou vůbec nic, jdou proti vám pořádkové jednotky a vy víte, že proti vám zasáhnou způsobem, který není normální, pak se bráníte čímkoli, co máte,“ je přesvědčena.
Podle právničky se potvrdilo podezření, že násilí je zaměřeno proti konkrétním skupinám. „Nejdříve se začali zaměřovat na novináře a pak na ty, kteří stáli v čele nebo byli třeba aktivní na sociálních sítích a otevřeně, ostře tam vyjadřovali své názory. A také na umělce, což je šílené. Řada herců také skončila ve vazbě, protože je lidé znají. Chtějí jejich hlasy umlčet,“ popsala praktiky režimu Gruzínského snu.
V Gruzii podle Kakalašviliové nachází své místo velmi silná vládní propaganda, ta prý nabrala na síle před volbami. „Dávali voličům dvě možnosti: mír, nebo válku. Ukrajina je jakýmsi symbolem války. Byl tam Euromajdan, lidé se sešli v ulicích a bojovali za Evropu. A vidíte, co udělalo Rusko? Teď jsou ve válce. Uděláte to samé? Potom vás čeká válka. Taková je státní propaganda,“ říká. Dodává, že „když tyto protesty (současné v Gruzii a Euromajdan) srovnáváte, tak jen přiléváte olej do jejich propagandy“.
