Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov cestuje po Africe, kde se snaží nalézt pozůstatky dávných přátelství. Děje se tak v nelehké době, kdy na kontinent dopadá celosvětová potravinová krize vyvolaná invazí Moskvy na Ukrajinu. A jak poznamenává list The Financial Times, několik vztahů tam skutečně navázal.
Přijmout Moskvu natruc Západu. Lavrov se v Africe snaží posílit ochablá spojenectví
Pozdrav, kterého se ruskému ministru zahraničí dostalo v pondělí od dlouholetého konžského vůdce Denise Sassou-Nguessa, a přátelské setkání s egyptským prezidentem Abdalem Fattáhem Sísím o den dříve ukázaly, že nejvyšší moskevský diplomat je mezi vůdci kontinentu stále vítán.
Lavrovova cesta do Egypta, Konžské republiky, Ugandy a Etiopie probíhá v době, kdy africké země bojují s prudkým nárůstem cen potravin a hnojiv. Přestože se Západ snažil Moskvu kvůli konfliktu izolovat, přijetí, kterého se Lavrovovi v Africe dostalo, ukázalo sílu vlivu, který Kreml na kontinentu má.
„To, co Západ klasifikuje jako národ vyvrhelů, nemusí ve zbytku světa znamenat nic,“ vysvětluje prezidentka think-tanku Crisis Group Comfort Erová pro deník The Financial Times (FT). „Rusku jde o to, aby si vybudovalo spojenectví a ukázalo Západu, že nevyhrál.“
Dopady těchto snah bylo možné vidět v březnu, kdy se sedmnáct afrických zemí zdrželo hlasování na Valném shromáždění OSN o odsouzení invaze na Ukrajinu. Osm dalších se hlasování nezúčastnilo a jedna země hlasovala proti. Afrika má ekonomické a politické vazby jak na Rusko, tak na Evropskou unii a zdá se, že se ocitla přímo uprostřed tohoto konfliktu.
Erová dále poznamenává, že Rusko úspěšně reaktivovalo staré vazby z dob Sovětského svazu, kdy byla Moskva vnímána jako země, která má větší pochopení pro osvobozenecké boje v Africe než mnohé západní metropole.
Moskva v posledních letech vybudovala v několika zemích prosperující zbrojní a bezpečnostní byznys a vyslala žoldáky do Sahelu a těžařské skupiny například do Súdánu a Středoafrické republiky.
Cesta začala u největšího dovozce
Lavrov se během své cesty nejprve setkal s egyptským prezidentem Sísím a poté se svým egyptským protějškem Samím Šukrím. Podle světových agentur se snažil tamní představitele uklidnit ohledně dodávek ruského obilí do Egypta.
Egypt je jedním z největších světových dovozců pšenice a loni koupil přibližně 80 procent těchto plodin z Ruska a z Ukrajiny. Ruská invaze na Ukrajinu přitom narušila dodávky obilí a urychlila růst světových cen komodit, což v Egyptě způsobilo finanční šok, píše agentura Reuters.
Egypt má významné vazby s Ruskem, ze kterého do země proudí kromě pšenice rovněž zbraně. Káhira nicméně udržuje dobré vztahy i se Západem a nepostavila se na žádnou stranu konfliktu, podotkla AP.
Nedostatkem obilí v důsledku ruské invaze na Ukrajinu je těžce postižena řada dalších afrických zemí, Rusko a Ukrajina dodávaly na kontinent podle Africké rozvojové banky přes 40 procent pšenice. Přelomová dohoda o obnovení ukrajinského vývozu obilí přitom visí na vlásku poté, co Rusko v sobotu zaútočilo na ukrajinský přístav Oděsa, poznamenala BBC.
„Rusko za hlad nemůže“
Rusko „využívá všechny své komunikační nástroje k ochraně narativu, že potravinová krize není jeho vina“, poznamenala dále pro FT Erová a dodala, že mnoho afrických zemí viní z problémů sankce a neschopnost Západu ochránit je před následky.
Americká nezisková organizace zabývající se veřejnou politikou Brookings Institution analyzovala více než 2,5 milionu tweetů publikovaných v období od 14. února do 9. června, které se týkaly Ruska, Ukrajiny a Afriky. Zjistila, že nálady ohledně války se v tweetech dramaticky liší.
Zatímco mnoho Afričanů solidarizovalo (a nadále solidarizuje) s Ukrajinou, značná část trendujících diskusí se zpočátku zaměřovala na africké studenty prchající z Ukrajiny a na rasismus, kterému čelili.
V prvních dvou týdnech války (do 9. března) bylo nejčastěji tweetovaným ruským narativem (více než 178 000 tweetů) týkajícím se války tvrzení, že všichni Ukrajinci a Evropané - ale ne Rusové - jsou rasisté. Některé z těchto tweetů například obviňují EU, že dala Ukrajině pokyn, aby nenechala utéct africké studenty. Další narativy zahrnují obecnější protizápadní rétoriku. Mnohé z tweetů odkazují na minulé konflikty, zejména v Libyi a Afghánistánu, a na to, jak svět ignoroval konflikty v Africe a na Blízkém východě.
Více než 105 tisíc tweetů z analýzy využívá „whataboutismus“, kdy uživatelé odvádějí konverzaci k jiným tématům, neberou ohled na krizi, odmítají kritiku jednání a politického vlivu Ruska nebo šíří nařčení z pokrytectví. Tyto tweety často diskutují o konfliktech probíhajících v jiných částech světa - zejména v Jemenu, Sýrii a Etiopii - nebo o tom, že domácí problémy v zemích, jako je třeba Nigérie, jsou mnohem závažnější než ten na Ukrajině.
Nutnost se přizpůsobit
Podle Kamissy Camarové z Amerického institutu míru (USIP) udělaly africké národy dobře, když udržely komunikační kanály s Moskvou otevřené. Tento přístup podle ní pomohl připravit půdu pro dohodu o znovuotevření ukrajinského přístavu Oděsa pro vývoz pšenice, řekla FT.
Afričtí představitelé se přizpůsobují multipolárnímu světu, v němž se „přesouvají centra moci“, uvedla Camarová, která rovněž působila jako ministryně zahraničí Mali. Dodala, že kromě Ruska navazuje Afrika kontakty s Čínou a nově vznikajícími mocnostmi včetně Turecka, států Perského zálivu a Indie.
Camarová je přesvědčena, že ve frankofonní Africe některé země aktivně přijímají Moskvu jako reakci na odmítání Francie - bývalé koloniální mocnosti. Vojenská junta v Mali například vyhnala francouzskou armádu a do boje proti džihádistickému povstání zapojila ruskou žoldnéřskou Wagnerovu skupinu.
Rusko ovšem není jediné, kdo se snaží na Afriku zapůsobit. Spojené státy se rovněž snaží posílit politické vazby se zeměmi na celém kontinentu. Na prosinec plánují ve Washingtonu summit afrických lídrů, první svého druhu od roku 2014, kdy jej svolal bývalý prezident Barack Obama.
V Addis Abebě, kde by měl Lavrov strávit nějaký čas s premiérem Abiyem Ahmedem, se vláda snaží o vyvážení různých mocenských bloků. V Ugandě se zase prezident Yoweri Museveni snažil postavit jednu mocnost proti druhé, uvádí Frederick Golooba-Mutebi, politolog z Kampaly.
„Museveni má velmi proměnlivou osobnost. Bude říkat a dělat správné věci, aby se zalíbil západním mocnostem, pokud od nich něco potřebuje. A pak, když s nimi nesouhlasí, vypochoduje a odejde do Ruska, do Íránu, do Číny,“ varoval politolog.
Museveniho syn a vojenský velitel Muhoozi Kainerugaba, který je považován za prezidentova nástupce, dokonce zveřejnil na Twitteru na začátku ruské invaze příspěvek s tím, že „většina lidstva (které není bílé) postoj Ruska na Ukrajině podporuje“.
Afrika jednotná není
Názory na Rusko se neliší jenom na Twitteru, ale napříč celou politickou elitou kontinentu.
Prezident Demokratické republiky Kongo Félix Tshisekedi tento měsíc řekl listu Financial Times, že jeho země nestojí na žádné straně, ačkoli na půdě OSN ruskou invazi na Ukrajinu odsoudila. „Nechci se stavět na žádnou stranu, protože tyto dvě země mají vazby na DRK. Je velmi nešťastné vidět, co se děje,“ řekl.
V Tanzanii naopak vůdce opozice Zitto Kabwe kritizoval to, co považuje za nebezpečné flirtování některých afrických zemí s Moskvou. „Ano, Američané a jejich západní spojenci napadli Libyi,“ řekl o intervenci v roce 2011, která po pádu dlouholetého diktátora Muammara Kaddáfího rozpoutala chaos v celém Sahelu.
„Ale dvě křivdy nedělají dobro a to neospravedlňuje invazi jiné země do suverénního státu,“ dodal s odkazem na ruskou invazi.
Ve svém psaném komentáři Lavrov podle BBC uvedl, že jeho země vždy „upřímně podporovala Afričany v jejich boji za svobodu od koloniálního jha“ a ocenil „vyváženou pozici“ afrických zemí vůči válce na Ukrajině.
Je však zřejmé, že na většině kontinentu se zdráhají podpořit některou ze stran, poznamenala BBC. V Africe podle ní měla ničivý dopad studená válka, která tam podnítila konflikty a zastavila rozvoj. Nyní tam navíc vyvolávají největší obavy rostoucí ceny potravin a pohonných hmot.