Argentinu během její historie ovládlo několik vojenských režimů. Jeden z těch nejhrůznějších začal 24. března 1976 svržením prezidentky Isabely Perónové při převratu generála Jorgeho Rafaela Videly. Následovalo sedm let vlády vojenských junt, které za spolupráce s diktaturami tehdejší Latinské Ameriky pronásledovaly své odpůrce. Jen v Argentině „zmizelo“ za toto období až 30 tisíc osob.
Isabel Perónová se do čela Argentiny dostala v létě 1974. Třetí manželka Juana Peróna neměla pro výkon prezidentské funkce politické zkušenosti ani potřebné vzdělání, absolvovala jen pět let základní školy. Ve funkci se navíc ocitla v době, kdy Argentinou zmítaly střety mezi extrémní pravicí a levicí, všude bylo plno násilí a ekonomika zažívala hlubokou krizi.
Perónová vojenskému převratu sama pomohla tím, že počátkem roku 1976 výrazně posílila pravomoci armády. „Byla to kronika ohlášené smrti,“ vzpomněl na tragické období argentinské historie pozdější ministr vnitra Federico Storani v evokaci na dílo slavného kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze.
Skupina generálů v březnu 1976 sesadila Perónovou a chopila se vlády v zemi. Vrchní velitel pozemních sil Videla, který se po převratu stal prezidentem, rozpustil parlament, zakázal činnost politických stran i odborů a zbavil funkcí všechny guvernéry.
Videlova vláda přinesla do mezinárodního slovníku dva výrazy. Jedním je „zmizelí“, jenž se začal používat pro unesené a vražděné levicové odpůrce junty, a druhým „špinavá válka“, který charakterizuje postup vojenské vlády vůči levicové opozici.
Svržená prezidentka Perónová a členové její vlády byli zatčeni a odsouzeni. Perónová vyšla z vězení v roce 1981 a od té doby žije ve Španělsku.
Junta narazila na Železnou lady
Počátkem konce vojenského režimu v Argentině se stala válka s Velkou Británií o souostroví Falklandy na jaře roku 1982. Britská premiérka Margaret Thatcherová rozhodla o obraně vzdálených ostrovů a iniciátor konfliktu, argentinský generál a prezident Leopoldo Galtieri, z něj nakonec vyšel jako poražený.
Během vlády jeho nástupce Reynalda Bignoneho vycházelo najevo stále více informací o teroru předchozích režimů. Následoval rok plný demonstrací, které vedly v říjnu 1983 k prezidentským volbám a nástupu civilního prezidenta Raúla Alfonsína.
Vyšetřování zločinů argentinských generálů
Za Alfonsínovy vlády (1983–1989) byla zřízena Národní komise pro vyšetřování mizení osob (CONADEP) a někteří představitelé předchozích vojenských režimů byli odsouzeni. K doživotnímu vězení byl v prosinci 1985 odsouzen i generál Videla, kterého však propustili na základě amnestie prezidenta Carlose Menema z října 1989.
Až v roce 1998 parlament otevřel cestu k soudním procesům. Zatčen byl například exprezident Bignone, který byl obviněn z účasti na únosech dětí zmizelých osob. Za podíl na asi 500 „krádežích dětí“, jež pak adoptovali představitelé vojenského režimu, se do domácího vězení dostal i Videla.
V červenci 2001 se Videla stal také prvním diktátorem obviněným kvůli takzvané Operaci Cóndor, v rámci níž latinskoamerické diktatury sedmdesátých a osmdesátých let koordinovaly odstraňování politických odpůrců.
Za své činy byl Videla několikrát odsouzen a odpykával si řadu vysokých trestů včetně doživotí, naposledy ho v červenci 2012 poslal argentinský soud do vězení na 50 let. Muž, kterému se přezdívalo „Hitler pampy“, zemřel v květnu 2013 v 87 letech.
