Zpráva o smrti významného představitele ruské opozice Alexeje Navalného v pátek zaskočila celý svět. Ohlédnutí do minulosti přitom ukazuje, že řadu opozičníků či odpůrců režimu Vladimira Putina, kteří proti němu vystupovali, zastihla vážná otrava, nebo dokonce vražda.
Němcov, Politkovská, teď Navalnyj. Smrt či otrava zastihly už mnoho Putinových odpůrců
Dlouhodobě vězněný Navalnyj byl ke konci loňského roku přesunut do trestanecké kolonie za polárním kruhem na ruském Jamalském poloostrově. Jeho spolupracovníci přitom o něm neměli zprávy od začátku prosince, „našel“ se až po několika týdnech. Ujišťoval sice své příznivce, že je v pořádku, přesun „mimo civilizaci“ v době nedlouho před ruskými prezidentskými volbami však napovídalo, jak nepohodlným se s kritikou korupce v ruské vládě pro Putina stává.
V pátek vězeňská správa sdělila, že se Navalnému udělalo zle po procházce, upadl a ztratil vědomí. Údajně zavolali lékaře, kteří však jen konstatovali smrt. Server Meduza napsal, že podle zdroje prokremelské televize RT byla příčinou smrti krevní sraženina.
Je nutné také připomenout, že několik měsíců před svým návratem do Ruska, kde ho nakonec odsoudili k vězení, byl Navalnyj podle západních laboratoří otráven nervově paralytickou látkou ze skupiny novičok. Navalnyj připisoval svou otravu Putinovi a ruské tajné službě FSB.
Otravy
Výčet významných kritiků Kremlu, kteří buď záhadně „nešťastnou náhodou“ zemřeli, nebo byli zavražděni neznámými pachateli, je dlouhý. Někteří „pouze“ utrpěli zranění. Na podzim roku 2004 tak byl při volební kampani otráven na schůzce s představiteli tajných služeb pozdější ukrajinský prezident z let 2005 až 2010 Viktor Juščenko. Lékařské testy prokázaly, že šlo o otravu dioxinem, která mu změnila tvář k nepoznání. Juščenko v roce 2007 v jednom rozhovoru řekl, že je přesvědčen, že dioxin, který posloužil při jeho otravě, byl vyroben v ruských laboratořích.
Dalším případem je významný ruský opozičník Vladimir Kara-Murza. Ruský soud loni v dubnu poslal tohoto bývalého koordinátora opozičního hnutí Otevřené Rusko a publicistu na 25 let do vězení. Soud ho shledal vinným mimo jiné z vlastizrady. Ruský odvolací soud v červenci verdikt nad ním potvrdil. Kara-Murza dlouhodobě vystupoval proti Putinovi a lobboval u západních vlád za uvalení sankcí na Rusko a jednotlivé ruské občany za porušování lidských práv. Kara-Murza, který kritizoval i ruskou vojenskou agresi na Ukrajině, byl vzat do vazby v dubnu 2022 na základě obvinění z „šíření nepravdivých informací“ o ruské armádě při projevu před americkými zákonodárci. Tento Putinův odpůrce také tvrdí, že byl dvakrát otráven při pokusech o atentát.
V březnu 2018 byl v Salisbury na jihu Británie otráven bývalý ruský tajný agent Sergej Skripal, který v zemi získal útočiště, a jeho dcera Julija. V kritickém stavu byli hospitalizováni. Podle představitelů Británie a EU byli otráveni nervově paralytickým jedem A234 ze skupiny látek na Západě označovaných jako novičok. Z nemocnice byli v dubnu a květnu 2018 propuštěni. Londýn zodpovědnost za tuto otravu připisuje Rusku, Moskva to odmítá. Britští vyšetřovatelé uvádějí, že shromáždili dostatek důkazů, aby mohli z útoku obvinit dva ruské občany, kteří vystupovali pod jmény Alexandr Petrov a Ruslan Boširov a které média identifikovala jako agenty ruské vojenské rozvědky GRU Alexandra Miškina a Anatolije Čepigu. Kvůli kauze vypověděly téměř tři desítky zemí včetně Česka více než 150 ruských diplomatů. U většiny států reagovala Moskva recipročně. V roce 2021 oznámila česká vláda, že tito muži byli v roce 2014 zapojeni do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích.
Na otravu radioaktivním poloniem 210 zemřel v listopadu 2006 bývalý ruský agent Alexandr Litviněnko, který před smrtí obvinil ze své vraždy ruského prezidenta Vladimira Putina. Jako agent pracoval Litviněnko nejdříve pro SSSR a poté pro Rusko, později začal kritizovat vedení země i poměry v rozvědce. Nakonec v roce 2001 získal politický azyl v Británii, přijal britské občanství a pracoval pro tajnou službu MI6. Podle vyšetřování existují důkazy, že Litviněnka otrávili bývalí ruští agenti Dmitrij Kovtun a Andrej Lugovoj, které ale Rusko odmítlo vydat. Látku mu měli přimíchat do čaje na schůzce, která se na podzim 2006 konala v jednom londýnském hotelu. Podle britského soudce vraždu „pravděpodobně schválil“ ruský prezident Putin.
Smrt Magnitského i Politkovské
V listopadu 2008 úřady zatkly auditora a právníka Sergeje Magnitského za daňové úniky krátce poté, co obvinil ruské policejní a justiční pracovníky z defraudací. Po roce zemřel ve vyšetřovací vazbě; podle úřední verze mu selhalo srdce, podle ochránců lidských práv jej ubili dozorci. V roce 2018 pak ruská generální prokuratura tvrdila, že dodatečná analýza prokázala, že Magnitskij byl otráven. Jeho úmrtí vedlo Spojené státy k přijetí takzvaného Magnitského zákona, který zakazuje vstup do země a nařizuje zmrazení účtů téměř dvěma desítkám ruských představitelů, kteří jsou podle Washingtonu zapleteni do porušování lidských práv a mohli se podílet na Magnitského smrti. Rusko zareagovalo vlastním seznamem nežádoucích Američanů, stejně jako zákazem adopcí ruských sirotků do USA. Předloni Evropský soud pro lidská práva (ECHR) ve Štrasburku shledal Rusko vinným z více porušení lidských práv v případu smrti Magnitského a uložil Moskvě, aby zástupcům zemřelého zaplatila odškodnění.
Jedním z nejznámějších zesnulých kritiků Putina je bývalý ruský vicepremiér Boris Němcov. Toho útočníci zastřelili přímo v centru Moskvy v únoru 2015. Týden po vraždě byla zatčena pětice podezřelých Čečenců. V červenci 2017 byl Zaur Dadajev, bývalý příslušník speciálního čečenského bezpečnostního praporu Sever, odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. Čtveřice spolupachatelů byla odsouzena k trestům od jedenácti do devatenácti let. Podle Němcovovy dcery Žanny se po objednavateli vraždy pátrá pouze „na oko“, protože stopa vede ke spolupracovníkům čečenského vládce Ramzana Kadyrova.
Zavražděna byla v říjnu 2006 i novinářka Anna Politkovská. Její případ vyvolal celosvětovou pozornost a na Západě byl označován za důkaz nátlaku, jemuž jsou v Rusku vystaveni kritici kremelské politiky. Skandál navíc vyvolal první proces s údajnými spolupachateli vraždy v roce 2009. Porota tehdy pustila obžalované kvůli nedostatku důkazů na svobodu, nejvyšší soud pak ale vrátil případ prokuratuře k došetření. V červnu 2014 poslal soud za vraždu Politkovské do vězení na doživotí Lom-Aliho Gajtukajeva a Rustama Machmudova. Tři další pachatelé dostali vysoké tresty vězení. Za organizátora vraždy byl kromě Gajtukajeva označen bývalý policista Sergej Chadžikurbanov, který dostal trest dvaceti let.
Smrt potkala na pozadí ruské války na Ukrajině šéfa soukromé Wagnerovy armády Jevgenije Prigožina. Byť patřil k nejaktivnějším podporovatelům ruské agrese, tak zároveň často kritizoval ruské vojenské velení, které obviňoval z neschopnosti, a byl v čele vzpoury loni v červnu. Vybudoval si vazby na mnohé vlivné lidi v Rusku a figuroval také na sankčním seznamu západních zemí, a to už od dob anexe Krymu v roce 2014. Byl terčem unijních sankcí i v souvislosti s působením své žoldnéřské skupiny v dalších zemích včetně Libye či Sýrie.
Zemřel loni v srpnu při pádu soukromého letadla, podle západních médií po startu explodovalo výbušné zařízení pod jedním z křídel. List The Wall Street Journal s odvoláním na zdroje ze západních zpravodajských služeb a Ruska loni v prosinci napsal, že Prigožinova smrt byla vraždou na objednávku ze strany tajemníka ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa.
