Němečtí voliči v parlamentních volbách rozhodují o novém složení Spolkového sněmu. Poprvé od roku 1990 nestojí na kandidátce jméno Angela Merkelová a poprvé od roku 2005 bude kancléřem Spolkové republiky někdo jiný. Předvolební průzkumy slibují těsný boj mezi dosavadními koaličními partnery: konzervativní unií CDU/CSU a sociálními demokraty (SPD). První odhady výsledků se čekají po uzavření volebních místností v 18:00.
Němci volí nový Spolkový sněm. Bez Merkelové a možná největší v historii
„Konec jedné éry.“ Dnes tak často zneužívaná fráze tyto volby vystihuje nejlépe. Politický magazín Cicero spočítal, že k 26. září 2021 byla Angela Merkelová u moci přesně 5787 dní a pokud by se nerozhodla z politiky odejít, svou CDU by pravděpodobně dovedla i k pátému volebnímu vítězství v řadě.
„Zda to svědčí o zralosti občanů naší země, můžeme s ohledem na principy demokracie pochybovat. Ale čtrnáct let vlády Konrada Adenauera, šestnáct let Helmuta Kohla a dalších šestnáct let Angely Merkelové dokládá jedno: němečtí voliči mají rádi stálost, protože v ní cítí politickou stabilitu,“ píše Cicero. Po šestnácti letech ale stabilita odchází spolu s Merkelovou a střídá ji boj o uvolněné místo v kancléřství.
Všichni chtějí vládnout
Volební lídr sociálních demokratů (SPD) Olaf Scholz chce stranu po letech v roli slabšího koaličního partnera konečně dovést do čela vlády. Kancléřská kandidátka Zelených Annalena Baerbocková věří, že by se právě díky důrazu na ekologii, kterou voliči označili za nejdůležitější téma voleb, mohla stát další ženou v čele německé vlády ona.
Armin Laschet zase nechce být šéfem CDU, pod nímž se strana po šestnácti letech odporoučí do ústraní. Šéf Svobodných demokratů (FDP) Christian Lindner veřejně ujišťuje, že právě on chce být rozhodujícím jazýčkem na váhách a rozhodnout, kdo bude v nové vládní koalici a kdo ji povede. A Levice se v naději na vládní angažmá rychle distancuje od svého elementárního slibu voličům - vyvést Německo z NATO.
Vedle ekonomické obnovy země po koronavirové krizi a s tím spojenými daňovými změnami, investicemi či změnami sociálních dávek, byla stěžejním tématem kampaně ochrana klimatu.
Vyjma Alternativy pro Německo (AfD), která oteplování nevidí jako příčinu lidské činnosti, vymezily všechny strany ve svých programech klimatu zvláštní kapitoly. Přihlásily se k závazku země dosáhnout klimatické neutrality nejpozději do roku 2045, jak ale zjistil výzkumný institut DIW, ani jeden volební program by pro dosažení těchto závazků nestačil.
Podle DIW si v ekologických otázkách nejlépe vedli Zelení. „V jejich volebním programu jsou zohledněny všechny klimatickopolitické oblasti, řada návrhů je odborně zhodnocena a podrobně rozpracována,“ zhodnotila Claudia Kemfertová z DIW.
Sociální demokracie zase vsadila na daňovou reformu a podporu digitalizace. Zejména poté, co se ukázalo, že při přechodu německých škol na distanční výuku loni na jaře bylo bez on-line výuky celých 45 procent dětí – chyběly počítače i připojení k internetu. „Je skutečně trapné, jaký je v Německu stav digitalizace,“ uznal Olaf Scholz.
CDU/CSU voličům slíbila „modernizaci desetiletí“ založenou na snižování daní a omezení byrokracie. Politolog Karl-Rudolf Korte z Univerzity v Duisburgu-Essenu ale v plánech konzervativců vidí spíš snahu udržet status quo, než přijít s něčím novým. „CDU chce i v éře po Merkelové využít dosavadní prosperitu jako svůj jedinečný artikl,“ řekl Korte stanici Deutschladfunk.
Opisování, smích na místě katastrofy a ztracené miliardy
Nikomu z volebních lídrů tří nejsilnějších stran se nepodařilo projít kampaní bez incidentů a přešlapů.
Armin Laschet čelil výtkám kvůli volebnímu spotu se záběry z berlínského památníku holocaustu. Objevilo se také nařčení z plagiátorství v jeho knize z roku 2009, za nedopatření při citaci se omluvil. Až úsměvně mohlo působit, když navštívil důl a jako jediný z delegace vylezl s obličejem od uhelného prachu.
Nejhorší okamžik ale přišel v červenci, když jej kamery zachytily, jak se srdečně směje během pietního projevu prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera ve městě Erfstadt zasaženém katastrofálními povodněmi. „Bylo to nevhodné a mrzí mě to,“ přispěchal Laschet s omluvou na Twitteru.
Zatímco prezident Steinmeier promlouval v Erfstadtu o obětech záplav, Laschet se za jeho zády dobře bavil
Velké problémy s plagiátorstvím měla Annalena Baerbocková. Rakouský analytik Stefan Weber poukázal na to, že ve své politické knize „Nyní. Jak obnovíme naši zemi“ převzala formulace z cizích publikací bez citací.
„Neopisovala na sto místech, ale možná na dvou stech, tří stech nebo více místech,“ uvedl na svém blogu Weber s tím, že opisování bylo natolik rozsáhlé, že se jeho tým ani nenamáhal dokončit analýzu celé publikace Baerbockové. Politička uznala, že udělala chybu, když neoznačila zdroje, současně ale odmítla, že by porušila autorská práva.
Během poslední televizní debaty se navíc dopustila kontroverzního výroku, když v souvislosti s ekologickými závazky prohlásila, že „každý zákaz a každé omezení mohou být podnětem inovací“.
Ministru financí Scholzovi byla zase připisována politická zodpovědnost za pád finanční společnosti Wirecard, která loni v červnu vyhlásila insolvenci, když se ukázalo, že jí chybí zhruba 1,9 miliardy eur. Scholz odpovědnost odmítl, stejně jako obvinění, že orgán finančního dohledu BaFin a ministerstvo financí držely nad Wirecardem ochrannou ruku. Začátkem září dokonce provedla policie na Scholzově ministerstvu razii kvůli Wirecardu a případům praní špinavých peněz.
Pozdvižení vyvolala také Scholzova stylizace do Merkelové včetně nápodoby jejího letitého gesta s propojenými prsty a plakát, kde slibovat, že „může být kancléřkou.“
Většinu Němců přesto kampaň nezaujala. Podle průzkumu, který pro agenturu DPA provedl institut YouGov, označilo boj o voliče za „nudný“ 43 procent dotázaných, podle 19 procent byl dokonce „velmi nudný“. Pouhá čtyři procenta respondentů považovala dění před volbami za „velmi vzrušující“ a dalších 16 procent jej značilo za „spíše napínavé“.
Spolkový sněm
Poslanců je stále víc. Ale kam s nimi?
Kromě samotného výsledku voleb očekávají Němci v neděli odpověď ještě na jednu otázku: jak moc nabobtná Spolkový sněm? Kvůli volební reformě z roku 2013, která zavedla kompenzační mandáty, aby zabránila diskriminaci menších stran, je poslanců stále víc. Už po minulých volbách muselo vedení sněmu přistoupit ke stavebním úpravám, aby si měli zvolení zákonodárci kam sednout.
A situace se podle všeho nezlepší ani letos. I když se loni na podzim CDU/CSU a SPD dohodly na mírných korekcích při rozdělování dodatečných mandátů, na zeštíhlení parlamentu to stačit nebude.
Analytici z Bertelsmann Stiftung dokonce varovali, že pokud voliči rozdají první a druhé hlasy různým subjektům, může mít nový Spolkový sněm skoro tisíc poslanců. „Pro jeho reputaci a schopnost pracovat by to bylo extrémně škodlivé, vyloučeno to ovšem není,“ tvrdí.
S nárůstem počtu poslanců samozřejmě rostou i náklady. V případě, že by jich bylo i v dalších čtyřech letech stejně jako nyní (709), daňové poplatníky by to stálo o 333 milionů eur víc, než pokud by Spolkový sněm fungoval o základním počtu 598 poslanců. A pokud by bylo poslanců 800, náklady by vzrostly o 605 milionů, v případě devíti set poslanců dokonce o 905 milionů, spočítalo Sdružení daňových poplatníků.
Vedle finanční stránky je tu i čistě praktická obtíž – kam všechny členy parlamentu a jejich asistenty posadit? Velká přístavba Spolkového sněmu má být dokončena nejdřív v roce 2022, letos v prosinci má stát alespoň budova z prefabrikovaných dřevěných modulů. Do prvního zasedání nového Spolkového sněmu to ale nebude.
Předseda sněmu Wofgang Schäuble považuje neschopnost politiků dohodnout se na smysluplné reformě volebního systému za „jedno z největších zklamání tohoto volebního období“.
K drobné úlevě by mohlo dojít od roku 2024, kdy se sníží počet volebních obvodů z 299 na 280. Ani to ale nebude stačit. Příprava komplexní novely volebního zákona tak čeká až na nově zvolený Spolkový sněm. Ať už bude jakkoliv velký.
Volby do Spolkového sněmu
