Ruská invaze na Ukrajinu přiměla k výraznější reakci i neutrální státy, které se v konfliktech zpravidla drží stranou. Švédsko a Finsko dokonce vedla k zásadnímu přehodnocení své dosavadní bezpečnostní politiky a k historickému kroku v podobě podání přihlášky do NATO. O možných změnách v nezúčastněném statusu se nyní diskutuje i v zemi, která je považována za samé ztělesnění neutrality – Švýcarsku. Na konci tamní debaty sice rozhodně nebude vstup do NATO, ve hře by ale mohla být třeba společná vojenská cvičení s Aliancí.
Nejen Švédsko a Finsko. O posunu v neutralitě opatrně diskutují i Švýcaři
„Vzhledem k násilnému porušení základních hodnot, které jsou také našimi hodnotami, neutrální postoj v zásadě neexistuje,“ prohlásil švýcarský prezident Ignazio Cassis na květnovém Světovém ekonomické fóru v Davosu s odkazem na letošní eskalaci ruské agrese vůči Ukrajině.
Také neutrální stát musí podle něj v takové situaci zaujmout stanovisko. „Proto stojí Švýcarsko při zemích, které tomuto útoku na základy demokracie nečinně nepřihlížejí,“ pokračoval Cassis a tento přístup, jenž Švýcarsku podle něj umožňuje zasadit se o posílení společných hodnot, mírových snah či stabilní mezinárodní bezpečnostní architektury, nazval „kooperativní neutralitou“.
Švýcarsko se připojilo k většině sankcí, které vůči Rusku po zahájení jeho plnohodnotné pozemní invaze na Ukrajinu uvalila Evropská unie, a tamní ministerstvo obrany nyní připravuje analýzu možností země v oblasti bezpečnosti. „V konečném důsledku by mohlo dojít ke změnám ve způsobu, jakým je neutralita interpretována,“ připustila v rozhovoru s agenturou Reuters šéfka bezpečnostní politiky v resortu Paelvi Pulliová.
Neutralita je ohebná
Aktivita Bernu leckde vzbuzuje údiv. Agentura Reuters uvedla v souvislosti s chystanou bezpečnostní analýzou, že švýcarskou neutralitu čeká „největší test za dekády“, a také Cassisova kooperativní neutralita mnohé překvapila.
Deník Neue Zürcher Zeitung píše o „opravdové debatě o neutralitě“ a „novém švýcarském stanovisku,“ podobně mluví veřejnoprávní stanice SRF o „nové definici“ neutrality.
Jak ale upozorňuje Miroslav Kunštát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, pojem samotný zásadní průlom nepředstavuje. „Švýcarská neutralita byla v různých etapách dějin různě smluvně ukotvena, garantována a interpretována,“ uvádí expert, který se děním v zemi dlouhodobě zabývá.
Nezúčastněný status chránil konfesně, kulturně a jazykově rozmanité Švýcarsko před rozštěpením a rozpadem, neboť mu v dobách mezinárodního napětí či vzestupu národnostních hnutí v sousedních státech umožňoval vyhnout se zaujetí jasné pozice v těchto konfliktech a tím i případným problémům podél štěpných linií uvnitř vlastního státu, uvádí švýcarské ministerstvo zahraničí.
Podle švýcarské ústavy je zachování neutrality úkolem vlády a parlamentu. Neutralita není v zákonech jasně vymezena, což umožňuje její ohebnou interpretaci a používání jako „flexibilního nástroje pro udržení nezávislosti, bezpečnosti a blaho naší země,“ dodává tamní diplomacie. Švýcarsko proto stanoví „na základě konkrétních okolností v jednotlivých případech, jaký postoj zaujme“.
Mírové mise a sankce ano, boje ne
Neutralita Švýcarsku zapovídá účast v ozbrojených mezistátních konfliktech – s výjimkou obrany v případě napadení vlastního státu – a to jak formou přímého zapojení, tak podporou jedné ze stran v podobě dodávek zbraní či poskytnutí vlastního území. Omezení se netýká diplomatických, ekonomických či humanitárních záležitostí, v nichž se země může angažovat podle vlastního uvážení. Princip neutrality nelze aplikovat na vnitrostátní konflikty, konflikty mezi nestátními aktéry či politické střety mezi dvěma státy.
Za účelem zajištění vlastní bezpečnosti může Švýcarsko spolupracovat s dalšími zeměmi například ve formě nákupu zbraní či výcviku, nesmí se ale stát členem vojenské aliance, která předpokládá vzájemnou obranu v případě napadení, jako například NATO. Neutralita také není překážkou zapojení země do mírových – nikoliv bojových – misí autorizovaných Radou bezpečnosti OSN či do pozorovatelských misích OBSE.
Švýcarsko se tak například účastní programu NATO Partnerství pro mír, je také členem OBSE a od roku 2002 i OSN. Letos se dokonce poprvé uchází o pozici nestálého člena Rady bezpečnosti.
Už před svým vstupem do OSN se připojilo k některým sankcím, které schválila Rada bezpečnosti, a vyslalo své vojáky do mírových misí OSN v Bosně a Hercegovině a Kosovu. Participuje také na některých misích EU – mírové misi EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině a na právní misi EULEX v Kosovu.
V roce 1999 se zapojilo do sankcí EU vůči Jugoslávii, odmítlo ale poskytnout své území pro tranzit vojenské misi NATO, stejně jako pro zásah v Iráku v roce 2003, neboť v obou případech chyběl mandát Rady bezpečnosti OSN.
Povolí Bern dodávky švýcarských zbraní ze třetích zemí?
V reakci na letošní eskalaci Moskvy vůči jejímu sousedovi se Bern připojil k většině sankcí EU, zakazuje ale na Ukrajinu vývoz švýcarských zbraní z arzenálu jiných zemí. V dubnu odmítl dát Německu povolení pro dodávku munice do tanků Gepard a na začátku června zamítl také Dánsku vývoz obrněnců Piranha, uvedla stanice SRF.
Německo požádalo Bern o přehodnocení postoje, švýcarská vláda ale v pátek znovu uvedla, že reexport švýcarských zbraní z Německa a Dánska na Ukrajinu není podle zákona možný. Nechce nicméně bránit vývozu jednotlivých zbraňových dílů evropským zbrojařským firmám, i když tyto součásti mohou být instalovány do zbraní, které by později mohly skončit na Ukrajině. Tato dosavadní praxe je podle vlády s neutralitou slučitelná.
Podle švýcarských médií je však země kvůli striktnímu zákazu reexportu zbraní domácí výroby čím dál víc pod tlakem a na tamní politické scéně se objevují hlasy, že by Bern mohl za určitých podmínek evropským státům vývoz švýcarských zbraní povolit.
„Neutralita představuje jeden ze stavebních kamenů moderní švýcarské státní a národní identity, takže její zásadní revize v úvahu nepřichází. Přesto se však řada švýcarských politiků vyslovuje pro užší spolupráci s NATO, případně pro umožnění vývozu švýcarských zbraní na Ukrajinu, což by vyžadovalo změnu zákonů, především zákona o válečném materiálu,“ potvrzuje Kunštát.
Analyzuje se posun ve vyzbrojování i ve vztahu k NATO
Právě užší spolupráce se Severoatlantickou aliancí ve formě pravidelných schůzek vrcholných politických a armádních představitelů je jednou z možností, které bude ve své připravované zprávě analyzovat ministerstvo obrany, zvažují se dokonce společná armádní cvičení. Naopak plné členství Švýcarska v NATO resort zřejmě nedoporučí, uvedla šéfka jeho bezpečnostní politiky Pulliová.
V úvahu připadá i změna v otázce vyzbrojování. Povolením přímých dodávek válčícím zemím by Bern podle Pulliové zašel příliš daleko, Švýcarsko by ale možná mohlo poskytovat třetím zemím náhradu za zbraně, které dané státy poslaly na Ukrajinu. Bern v pátek povolil v této souvislosti předávky zbraní – nešlo ale o materiál švýcarské výroby, nýbrž o zbraně evropských producentů, které jsou nebo byly ve vlastnictví Bernu.
Švýcarská vláda schválila žádost Německa o nakládání s tanky typu Leopard 2A4, které jejich německý výrobce Rheinmetall odkoupil zpět od Bernu v letech 2010 a 2011. Jedná se o 42 tanků, které Německo míní předat jako náhradu evropským zemím, jež dodaly zbraně Ukrajině. Mezi těmito státy je i Česko. Bern uvedl, že šlo o ryze „technické“ rozhodnutí.
Vláda také zároveň oznámila, že Švýcarsko přenechá Velké Británii část svých dodávek švédských protitankových raket NLAW. Londýn o to Bern požádal, protože již dříve poskytl tento druh zbraní Ukrajině a potřebuje navýšit stavy ve svých skladech.
Bern naopak odmítl podobně zdůvodněnou žádost Polska o nákup nepoužívaných tanků Leopard ze švýcarských skladů s tím, že by k tomu byla třeba zdlouhavá procedura včetně souhlasu parlamentu, což by vyloučilo dodávku ve smysluplném termínu.
Debatu vede politický střed
Za umírněný posun v chápání neutrality se staví zejména strany politického středu, konkrétně liberálové (FDP.Die Liberalen), kteří jsou třetí nejsilnější parlamentní stranou a mají většinu čtyř křesel v sedmičlenné vládě, a křesťanští demokraté ze strany Střed (Die Mitte), kteří mají ve vládě jedno křeslo.
Předseda liberálů Thierry Burkart podporuje větší výdaje na obranu a bližší spolupráci s NATO, ale ne přímé členství v Alianci. Pro užší vztahy s NATO bez vstupu do organizace se vyslovila i ministryně obrany Viola Amherdová ze strany Střed.
Její lídr Gerhard Pfister zase kritizoval rozhodnutí nepovolit Německu vývoz švýcarské munice na Ukrajinu. Bern podle něj měl dodávku schválit, neboť jde o pomoc bránící se evropské demokratické zemi. V tom se shoduje s Burkartem – oba se domnívají, že by třetí země měly mít povolení dodávat zbraně švýcarské výroby na Ukrajinu. Například prezident Cassis, který je také členem FDP.Die Liberalen, však dodávky třetím zemím v rámci pomoci Ukrajině vyloučil.
„Pro úplnou revizi neutrality se dnes vyslovuje pouze Liberálně-ekologická strana (Grünliberale), jedna ze dvou švýcarských zelených stran, které jsou zastoupeny v parlamentu – ale nikoliv ve vládě,“ přibližuje Kunštát stanovisko jedné z menších stran, jež podle SRF jako první vyzvala k odklonu od neutrality a navrhuje umožnit dodávky zbraní demokratickým zemím, které se stanou terčem útoku.
Populisté chtějí referendum
Debata o úpravách v nezúčastněném statusu má i významné odpůrce. „Tento mírně revizionistický trend kritizuje především vlivná pravicově-populistická Švýcarská lidová strana (SVP), která se v nynějších diskusích pasuje na hlavního garanta tradiční švýcarské neutrality,“ poukazuje Kunštát na postoj nejsilnější parlamentní strany, která má v sedmičlenné vládě dva zástupce.
„Tato strana nyní hrozí vyhlášením ústavní iniciativy (referenda), která by trvalou a ozbrojenou neutralitu jednoznačně zakotvila ve švýcarské ústavě,“ dodává Kunštát. Definice neutrality, kterou by v zamýšleném referendu SVP předložila ke schválení, by postavila mimo zákon i sankce.
Kromě populistické SVP se proti pokusům o změnu současného nastavení staví i sociální demokraté, kteří jsou druhou nejsilnější parlamentní silou, ale nejsou zastoupeni ve vládě, a také větší z obou zelených stran (GRÜNE Schweiz).
Flirtování s NATO
Únorová ruská invaze na Ukrajinu se odrazila také ve veřejném mínění. Už 56 procent Švýcarů se vyslovilo pro užší spolupráci s NATO, zatímco v minulých letech to bylo v průměru 37 procent. Vstup do Aliance podporuje 33 procent dotázaných, oproti 21 procentům v dřívějším dlouhodobém trendu. Těsná nadpoloviční většina, 52 procent, podle jiného šetření podporuje účast Švýcarska v platformě PESCO, což je rámec pro užší spolupráci členských zemí EU v oblasti obrany, píše BBC.
Pohodlná nadpoloviční většina, 58 procent, má za to, že připojení se k sankcím neznamená porušení neutrality. Průzkum ale také ukázal, že 66 procent Švýcarů míní, že by jejich země neměla dodávat na Ukrajinu zbraně.
Větší příklon k NATO podporuje podle Reuters i švýcarská armáda. Stefan Holenstein, prezident zastřešující organizace armádních svazů (Landeskonferenz der militärischen Dachverbände), zmínil třeba otázku možné integrace švýcarské vzdušné obrany do systému NATO. „Bylo by to přiblížení se k NATO, ale ještě ne přistoupení. Poněkud neformálně řečeno: Flirt ano, manželství ne!“
Ministerstvo obrany by mělo svou analýzu bezpečnostních možností země dokončit do konce září, následně ji dostane ke zvážení vláda a pak o ní bude diskutovat parlament. Z tamní debaty by pak mohlo být jasnější, jak vážně to Bern (nejen) se svým vztahem k NATO myslí.