Ostřílený politik a diplomat Henry Kissinger, jeden z nejvlivnějších zastánců reálpolitiky na světě, v sobotu 27. května slaví sté narozeniny. Slavný republikán s německými kořeny dokázal uvolnit napětí mezi Sovětským svazem a USA v době studené války a jeho kyvadlová diplomacie sblížila Peking s Washingtonem. Poradce pěti amerických prezidentů a nositel Nobelovy ceny za mír má ale i své kritiky, kteří upozorňují na to, že se v zájmu dosažení svých cílů nebál paktovat s diktátory. Rozruch vzbudily také Kissingerovy poznámky týkající se ruské agrese na Ukrajině.
Mistr kyvadlové diplomacie Henry Kissinger slaví sté narozeniny. Svět naučil reálpolitice
Události, komenáře: Slavný diplomat Henry Kissinger slaví sté narozeniny (zdroj: ČT24)
„Je to neobyčejně chytrý, zábavný člověk. Měl jsem možnost ho mnohokrát potkat a mluvit s ním. Má cenu ho číst, poslouchat, inspirovat se jím, nemusíme ho nutně ve všem následovat. Ale chceme-li činit správná rozhodnutí, tak určitě má cenu ho studovat,“ řekl ke Kissingerovi v Událostech, komentářích europoslanec Alexandr Vondra (ODS).
„Je úplný zázrak moderní lékařské vědy a vůbec civilizačního pokroku, že ještě ve sto letech je schopen nás zásobovat tak skvělými knihami, jako je ta, co vyšla loni v angličtině a letos byla přeložena, a která ukazuje portréty velkých vůdců 20. století,“ podotkl Vondra s odkazem na publikaci Umění politické strategie.
Kissinger se v knize zabývá strategickým myšlením politiků, které osobně poznal a kteří podle něho prokázali v nepříznivých podmínkách mimořádné vůdčí schopnosti. Jedná se o prvního poválečného kancléře Německa Konrada Adenauera, prezidenty Charlese de Gaulla z Francie, Richarda Nixona z USA, Anvara Sadata z Egypta, singapurského premiéra Li Kuang-jaa a britskou premiérku Margaret Thatcherovou.
„Předestírá různé způsoby, jak je možné uvažovat o politice, a projevuje zvláštní empatii, kdy se snaží pochopit všech šest státníků, které všechny znal, aniž by předkládal historky nebo osobní názory,“ říká o publikaci překladatel Martin Pokorný.
Kissinger má za sebou bohaté politické i diplomatické zkušenosti. Jeho kořeny přitom sahají na evropský kontinent. Narodil se v roce 1923 v bavorském Fürthu, těsně před vypuknutím války se ale jeho židovská rodina rozhodla pro odchod do Spojených států.
„Myslím, že ho to (židovský původ) utvrdilo v tom, že v tomto brutálním světě země musí být silná, protože se slabými se jedná brutálně, jak jednali nacisté se Židy, jak jednal Stalin s podrobenými národy, proto chtěl, aby Amerika nepodlehla,“ míní publicista Roman Joch z Občanského institutu.
Kissinger v USA vystudoval historii a filozofii na Harvardově univerzitě. Cestu do Bílého domu zahájil jako poradce miliardáře a pozdějšího viceprezidenta Nelsona Rockefellera. V lednu 1969 si Kissingera za svého bezpečnostního poradce zvolil prezident Richard Nixon, tutéž funkci zastával i za jeho nástupce Geralda Forda. Od září 1973 do ledna 1977 byl Kissinger ministrem zahraničí.
Postupně se stal symbolem francouzského slova „détente“, tedy uvolnění (napětí). „Učil, co je reálpolitika, tedy, že my něco chceme, ale ostatní mají také nějaké záměry, takže nejde jen o to něco správně chtít, ale také o to uspět, a v tom ta pravidla interakce, reálpolitiky jsou strašně důležitá,“ podotkl Vondra.
Zlomová pingpongová diplomacie
Kissinger se zasloužil mimo jiné o uvolnění napětí ve vztazích mezi Západem a Moskvou a byl rovněž hlavním architektem sblížení mezi Spojenými státy a Čínou. Takzvaná pingpongová diplomacie nese název podle návštěvy amerických stolních tenistů v Číně v roce 1971, která znamenala zlom ve vzájemných vztazích, jež zamrzly v roce 1949. Sportovci byli tehdy oficiálně přijati na vládní úrovni a brzy následovaly návštěvy Kissingera i Nixona.
„Čína, ač byla komunistická, tak byla za Kissingera a Nixona přetažena na proamerickou a protisovětskou stranu, i když nyní se zdá, že Čína bude hlavním soupeřem Ameriky, takže to byl úspěch na dejme tomu padesát let, a toto období končí,“ obává se Joch.
Kissingerova kyvadlová diplomacie položila také základ prvních mírových dohod mezi Izraelem a jeho sousedy. „Vždycky kladl důraz na rovnováhu moci coby nejjistější praktický prostředek, jak udržet mít. Nevěřil v idealistické proklamace,“ podotkl Joch.
Výrazně větší kontroverze budí Kissingerův podíl na ukončení vietnamské války v roce 1973. Uzavření míru, za nějž dostal Nobelovu cenu, sice vedlo k odchodu amerických vojsk, ve svém důsledku však i k vítězství komunistického severu. Kritici mu také dávají za vinu rozšíření války do Laosu či podíl na porušování lidských práv.
Joch: Největším Kissingerovým úspěchem bylo sblížení Číny s Amerikou (zdroj: ČT24)
Po odchodu z vlády si prominentní republikán Kissinger zřídil konzultační firmu v New Yorku. Působil také ve správních radách několika společností a nadále zůstal vlivnou postavou politiky, jednal například jak s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, tak i s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Kissinger je podle médií také rádcem Hillary Clintonové.
Začátkem devadesátých let Kissinger doporučil státům střední a východní Evropy neutralitu, což Česko a další země kvůli zkušenosti se Sověty odmítaly, a chtěly do NATO, připomíná Vondra. „Když jsme ho přesvědčili, tak to bylo obrovské vítězství. Když to podporovali idealisté, tak to nebylo překvapivé, ale když to nakonec podpořil i reálpolitik navzdory svým původním pochybnostem, tak to mělo mnohem větší váhu,“ vzpomíná europoslanec.
Kissinger se nikdy nedomníval, že by se Sovětský svaz mohl zhroutit, myslel si, že s ním bude muset Amerika koexistovat ještě spoustu desetiletí. A v této nejdůležitější otázce se mýlil.
Kritizované výroky o Ukrajině
V poslední době budily rozpaky i pohoršení některé Kissingerovy výroky po ruském útoku na Ukrajinu. Například loni v květnu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu uvedl, že Ukrajina by měla přijmout ruskou okupaci Krymu.
„Vyjednávání musí začít v následujících dvou měsících, jinak nastanou dramatické změny a vznikne napětí, které nebude jednoduché překonat. Ideálně by se hranice měla vrátit ke stavu před konfliktem,“ řekl s tím, že Ukrajina by se v mírových rozhovorech měla vrátit ke stavu před 24. únorem, tedy před začátkem ruské invaze.
Rusko mělo v tu dobu pod kontrolou ukrajinský poloostrov Krym a neformálně i část Doněcké a Luhanské oblasti, kde vznikly samozvané proruské „republiky“. „Vyvolává to pocit, že pan Kissinger nemá ve svém kalendáři rok 2022, ale 1938,“ řekl v reakci ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s narážkou na odtržení Sudet a mnichovskou dohodu.
Později ale Kissinger podpořil vstup Ukrajiny do NATO a také varoval před nebezpečím vyplývajícím ze sbližování Ruska s Čínou. Navíc prohlásil, že by byl ochoten odjet do Moskvy a setkat se s Putinem. Jednání o ukončení války by měla podle něj začít do konce letošního roku s Čínou jako zprostředkovatelem.
Studujme historii, apeloval Kissinger
Historie by se podle Kissingera měla učit jako série na sebe navazujících událostí, nikoli jako série praktických problémů, které měly v různých časech různou odezvu.
„Je potřeba inspirativních vůdců. Moderní vlády mají sklon se soustředit na okamžité problémy, hledají praktická řešení, ale zapomínají na to, že společnosti potřebují sny, nejen praktické problémy. Naléhám na naše vzdělávací instituce, aby kladly větší důraz na studium historie, souvislosti různých událostí, lidských tužeb,“ prohlásil Kissinger v šest let starém rozhovoru pro ČT.
Kromě Umění diplomacie napsal Kissinger třeba knihy Potřebuje Amerika zahraniční politiku? nebo Uspořádání světa. „Kissinger aktivně pracoval na své popularitě, kultivoval si média, psal knihy, a proto je vnímán jako těžká intelektuální váha, jako někdo, kdo jen nenásleduje trendy, ale snaží se vtěsnat vlastní názor do mezinárodních vztahů a formovat je podle toho, co on považuje za rozumné,“ poznamenal Joch.