Francie hledá nový přístup k Africe. Prezident Emmanuel Macron ve středu odstartoval v Gabonu pětidenní turné po zemích ve středu kontinentu. Zamíří také do Angoly, Konga a Demokratické republiky Kongo. Paříž se tak snaží chytit ujíždějící vlak, který k dominanci na kontinentu veze Rusko a Čínu, ale i korigovat historická selhání.
Francie se snaží redefinovat svůj přístup k Africe, kontinentu, na kterém patřila k významným hráčům. Nyní se na něm ale stále více prosazují jiné státy – Rusko i Čína. Hlavní převodní pákou Moskvy na kontinentu je angažmá žoldnéřů z Wagnerovy skupiny, kteří se stali terčem ostré kritiky francouzského prezidenta. „Je to skupina kriminálních žoldáků. A jejím úkolem je být životní pojistkou selhávajících režimů a pučistů,“ řekl v pondělí.
Jsou to právě wagnerovci, kteří vytlačili západní spojence a především Francouze ze západoafrického Mali. Tamní vojenská junta začala více spoléhat právě na ruské žoldnéře a Paříž stáhla své vojáky ze země už vloni. Před necelými čtyřmi týdny ale francouzské síly musely odejít i ze sousední Burkiny Fasso, kde také pomáhaly v boji s islamisty.
Žoldnéři za povolení k těžbě
Bezpečnostní problémy kontinentu však wagnerovci jen vyhrocují, domnívá se politolog Martin Schmiedl. „Předpoklad, že by problém mohli vyřešit, je naprosto zcestný a mylný,“ řekl expert z Ústavu teritoriálních studií Mendelovy univerzity v Brně. V Mali podle něj například v současnosti aktivita radikálních a teroristických skupin roste.
Upozornil také, že wagnerovci výměnou za dodání vojáků získali různé výhody, například povolení k těžbě. „To se dělo i ve Středoafrické republice, kde se jednalo o diamanty, v případě Burkiny Fasso se mluví o těžbě zlata,“ uvedl.
Méně vojáků, více spolupráce
Macron slíbil počet francouzských vojáků v Africe snížit. „Tam, kde v současnosti máme základny pro stovky a někdy i tisíce francouzských vojáků, tyto počty snížíme. A větší podíl zodpovědnosti převezmou naši afričtí partneři,“ uvedl Macron. Francie se podle něj musí vzdát zasahování v těch částech Afriky, kterým kdysi vládla jako koloniální velmoc.
Paříž má v současnosti své síly v Džibutsku, Pobřeží slonoviny, Gabonu a Senegalu. Macron chce v těchto regionech zabránit malijskému scénáři, v němž podle něj nedokázala Francie najít úplnou shodu s místním politickými a vojenskými elitami.
V projevu před cestou na kontinent vyzval k zahájení „nové éry“. „Nové bezpečnostní partnerství“ podle něj neznamená uzavření francouzských vojenských základen, ale jejich proměnu na základě potřeb afrických partnerů. „Pro příště bude naše (vojenská) přítomnost viditelná přes školy, akademie, které budou společně řídit francouzští a afričtí zaměstnanci. Říkám to zcela jasně: rolí Francie není vyřešit všechny problémy Afriky,“ dodal Macron.
„Situace není ztracená,“ domnívá se Schmiedl. „Spousta států se nekloní k Rusku, protože by Rusko preferovalo, ale protože chtějí ukázat, že mají na výběr. Že už se nemusí vždy obracet k bývalé koloniální velmoci,“ přiblížil.
Francie chce v Africe ekonomicky čelit Číně
Paříž bude hledat novou balanci i v ekonomické spolupráci se zeměmi Afriky, kde naráží na sílící mezinárodní konkurenci. Zejména ze strany Pekingu. „Jsme v pozici, která nemíří správným směrem. A je to hlavně naše chyba, protože jsme příliš často razili ve vztahu k africkému kontinentu logiku snadného zisku,“ řekl francouzský prezident.
Macron dokonce vyzval francouzské firmy k větší ohleduplnosti vůči africkým partnerům. V této souvislosti zdůraznil, že Paříž by se už neměla podílet ani na dravé ekonomické soutěži, ani na podpoře autokratických režimů tak jako dříve.
Čína a Rusko ke zvýšení vlivu často zdůrazňují, že v minulosti v Africe neměly kolonie. Na rozdíl od Západu také nemají požadavky na podobu režimu v afrických zemích. „Neptají se na to, jestli se jedná o demokratický režim, jestli se v něm konají demokratické volby, zda jsou dodržována lidská práva. To vyhovuje mnohým nedemokratickým režimům v Africe, zejména vojenským režimům, jako je Mali, kterým jde zejména o přežití, nikoliv o bezpečí vlastních občanů,“ popsal Schmiedl.
Podle politologa je však otázkou, zda Macron bude schopný dostát svým prohlášením. „Změnu politického kurzu ohlásil v minulosti už minimálně v roce 2017. A změna nebyla nijak výrazná,“ dodal.
