Válka na Blízkém východě dopadla na dva miliony obyvatel Pásma Gazy, kde žije i malá křesťanská komunita čítající mezi osmi sty a tisícem lidí. Jejich počet se však už několik let zmenšuje, pokles nabral rychlejší tempo zejména po volbách roku 2006, kdy kontrolu nad Gazou převzalo islamistické a teroristické hnutí Hamás. Následně museli křesťané, stejně jako jejich muslimští sousedé, čelit následkům izraelské a egyptské blokády, kterou sousední státy reagovaly na politické změny. Nyní jsou navíc tamní křesťanské památky a domovy vystavené raketám izraelské armády.
Zatímco desetitisíce Palestinců v Pásmu Gazy po výzvě izraelské armády uprchly na jih enklávy v naději, že se jim podaří uniknout před bombardováním, skupina křesťanských uprchlíků v katolickém kostele svaté Rodiny ve městě Gaza oslavila křest jedenáctiměsíčního dítěte jménem Daniel. Snímek z 15. října měl být poselstvím světu. „Volíme život, přestože jsme obklopeni smrtí,“ řekl serveru El País George Antone, vedoucí pobočky Caritas Jerusalem v Pásmu Gazy.
„Jsme k smrti vyděšení. Většina lidí si myslí, že z kostela nevyjdeme živí, že nás budou bombardovat. Ale člověk musí pokračovat, musí být silný. Jsme v Ježíšově domě, jsme v jeho rukou,“ řekl Antone.
„Bohužel máme s válkami bohaté zkušenosti, když jsme 7. října viděli útok Hamásu, věděli jsme, že dojde k obrovské izraelské vojenské odvetě. S manželkou a třemi dcerami jsme se rozhodli uchýlit do kostela. Postupně přicházeli další lidé, kteří se báli ve svých domovech nebo kteří přišli o všechno. Nyní je zde pět set křesťanů,“ vysvětlil dvaačtyřicetiletý Antone serveru El País v druhé polovině října. Ke skupině se připojil i egyptský kněz Yussef a asi tucet řeholnic z různých kongregací.
Křesťané ukrytí v kostele svaté Rodiny věděli, že jsou vystaveni obrovskému riziku, ale největší rána přišla ve čtvrtek 19. října, když izraelský letecký úder zasáhl areál řeckého pravoslavného kostela svatého Porfyria. Při útoku zahynulo nejméně 18 lidí, z toho bylo 17 křesťanů. Zahraniční média se neshodují, kolik lidí se v dané době ukrývalo v areálu kostela, zpravodajské servery uvádějí 350 až 500 lidí.
Raketový útok
Pro malou, ale semknutou komunitu křesťanů v Gaze to byla výrazná ztráta, která představuje bezmála dvě procenta jejich populace. Americká rozhlasová stanice National public radio (NPR) oslovila několik svědků dané události.
Kamel Ayyad řekl, že byl doma se svými malými dcerami, když uslyšel první raketu a poté druhou, která zasáhla budovu farnosti v areálu kostela, samotný svatostánek však zasažen nebyl. Zpráva se rychle rozšířila a členové palestinské křesťanské komunity přispěchali na pomoc při odklízení trosek. Lidé byli rozčilení a vyděšení, řekl dobrovolník Elyas al-Jeldah.
Izraelské obranné síly (IDF) uvedly, že jejich cílem byla budova hned vedle kostela, kterou podle nich Hamás využíval jako velitelské středisko k odpalování raket na Izrael.
„V důsledku úderu IDF byla poškozena zeď kostela. Máme zprávy o obětech na životech. Incident prověřujeme,“ uvedla izraelská armáda. „IDF mohou jednoznačně prohlásit, že kostel nebyl cílem úderu,“ citovala armádu agentura Reuters.
- V prvních dnech války mezi Izraelem a Hamásem se na sociálních sítích objevily příspěvky, které nepravdivě uváděly, že řecký pravoslavný kostel svatého Porfyria v Gaze zničilo izraelské ostřelování, napsala agentura AP 12. října.
- „IZRAEL BOMBARDUJE A ZNIČIL NEJVĚTŠÍ KOSTEL V PALESTINĚ. Izrael bombardoval řecký pravoslavný kostel svatého Porfyria v Gaze,“ citovala AP uživatele sociální sítě X, dříve známé jako Twitter.
- „Izrael právě vyhodil do povětří třetí nejstarší kostel na světě,“ napsal uživatel Instagramu citovaný AP. „Pravoslavný kostel svatého Porfyria v Gaze byl starý 1616 let,“ citovala dále agentura.
- Církevní představitelé farnosti svatého Porfyria v Gaze vyrazili na sociální sítě, aby vyvrátili nepravdivé informace. V jednom z příspěvků na facebookové stránce v arabštině napsali, že kostel zůstává „nedotčen a funguje“ a pomáhá věřícím i širší komunitě v Gaze a že tvrzení, která kolují na internetu o jeho poškození, jsou nepravdivá. Kostel byl skutečně zasažen až o týden později ve čtvrtek 19. října.
Situace v Gaze
„Kostel svatého Porfyria a kostel svaté Rodiny ukrývají 340 rodin, což představuje téměř všechny křesťany v Gaze,“ řekl v polovině října pro server Financial Times (FT) Ram Tarazi. Ten před válkou vedl pravoslavné kulturní centrum, které zničil izraelský nálet.
Asi dvacet členů početného křesťanského klanu Taraziů uprchlo ze svých domovů ve městě Gaza do relativního bezpečí kostela svatého Porfyria. „Naše domovy jsou ve třech budovách vedle sebe, ale po více než měsíci, co jsme tady, si nejsme ani jistí, zda ještě stojí,“ řekl Tarazi telefonicky pro FT.
Luteránský pastor Mitri Raheb, který vede univerzitu Dar al-Kalima v Betlémě na Západním břehu Jordánu, se obává, že Izrael na severu Gazy přijal „strategii spálené země“, aby nebylo možné se po válce do dané oblasti vrátit, napsal server FT.
Křesťané zůstávají, aby zachovali svou komunitu
Křesťanská komunita v Pásmu Gazy si ještě před útokem Hamásu na Izrael ze 7. října uvědomovala, že Pásmo Gazy je sudem „střelného prachu“, který jen čeká na výbuch. Před několika měsíci proto vytvořila výbor pro řízení budoucích krizí a začala se připravovat na těžké časy, vysvětlil Antone pro El País.
„Začali jsme shromažďovat zásoby matrací, přikrývek, hygienických potřeb, pohonných hmot a trvanlivých potravin. Připravovali jsme generátory a zjišťovali, jak bychom mohli v případě nouze rychle nakoupit vodu a další zásoby. Žijeme tady a známe místní situaci. Obávali jsme se, že se něco stane, protože v Gaze se násilí cyklicky opakuje, i když poslední události předčily naše nejhorší obavy,“ přiznal.
Když izraelská armáda varovala civilní obyvatelstvo, že se musí přestěhovat do jižní části enklávy, aby si zachránilo život, naprostá většina křesťanských rodin se rozhodla zůstat u svých kostelů. „Můžeme tady vydržet maximálně dva měsíce. Jde o to zajistit přežití křesťanské komunity v Gaze i po konci války. Nechceme odsud odejít, naše místo je v Gaze,“ vysvětlil Antone.
„Ale my všichni jsme Palestinci, mezi námi a muslimskými Palestinci není žádný rozdíl. Nejsme výjimkou a jsme trvale v nebezpečí. Snažíme se jen přežít, ale nevíme, co se stane, co nás čeká v příštích dnech,“ řekl Antone. On sám se narodil v rodině palestinských uprchlíků v Libanonu a do Pásma Gazy se vrátil v roce 1994. Byl povzbuzen optimismem, který vyvolaly dohody z Osla, a doufal, že se bude podílet na budování palestinského státu.
Nadvláda Hamásu
Křesťané v Gaze již léta udržují křehkou rovnováhu mezi islamistickými úřady, Izraelem a zachováním vlastních zvyků. Církev a její následovníci, zejména ženy, jsou však v některých případech terčem výhrůžek a útoků, napsal El País.
V roce 2007, rok po volbách, došlo v Pásmu Gazy k občanské válce, kdy Hamás zčásti zavraždil a zčásti vyhnal členy a členky sekulární organizace Fatah, řekl Jakub Záhora z Asociace pro mezinárodní otázky pro web ČT24. „Hamás je islamistické hnutí, které zavedlo velmi přísnou interpretaci islámu, co se týká morálky a veřejného života. Zároveň je to autoritářské hnutí, takže velmi tvrdě potlačilo opozici,“ doplnil.
V roce 2007 se poslední křesťanské knihkupectví v centru Gazy, známé jako Učitelovo knihkupectví, dvakrát stalo cílem žhářského útoku. Jednalo se o další z řady podobných úderů, ke kterým v Gaze v dané době došlo, napsal server The Foreign Policy (FP).
Knihkupectví s internetovou kavárnou a vzdělávacími službami založila Baptistická církev v Gaze o deset let dříve, než došlo k útoku. Jeho křesťanský majitel Rami Ayyad byl unesen, mučen a zavražděn. Islamisté mu předtím po léta vyhrožovali smrtí, ale on odmítal svůj obchod zavřít. Hamás vraždu odsoudil a slíbil, že bude chránit zbývající křesťany, ale útočníci nebyli nikdy nalezeni, napsal FP. Podle serveru The Guardian se však jednalo o salafistické extrémisty. Salafismus je fundamentalistická odnož sunnitského islámu, která požaduje návrat ke kořenům islámu, a zároveň oficiální náboženská doktrína Saúdské Arábie.
I v následujících letech se nadvláda Hamásu projevila v každodenním životě křesťanů v Gaze. The Guardian popsal roce 2011 příběh dvou bratrů, Karam a Petr Qubrsi nosili tehdy výrazné dřevěné kříže. „Ježíš mi říká: 'Pokud nedokážeš nést můj kříž, nepatříš ke mně',“ vysvětlil Petr. Jeho projev víry mu však způsobil potíže.
Petr popsal, že ho na ulici zastavil představitel Hamásu a řekl mu, aby kříž odstranil. „Řekl jsem mu, že to není jeho věc a že to neudělám,“ přiblížil Petr. Člen islamistické organizace mu vyhrožoval zatčením, ale Petr Qubrsi mohl nakonec odejít, i když zpětně připustil, že ho incident vyděsil.
Dříve křesťané v Gaze zastávali významné funkce ve vládě, na univerzitách a v palestinských organizacích, postupně však z veřejného života zmizeli a v lepším případě pracují v katolických spolcích, jako je Caritas nebo jiné nevládní organizace, upozornil El País.
Izraelská blokáda
Již před válkou, která začala 7. října, se křesťanská populace v enklávě zmenšovala. Podle pastora Raheba bylo v roce 1997 v Gaze 1750 křesťanů, od té doby se jejich počet snížil přibližně na polovinu. Mnozí z nich hledali možnosti, jak uniknout životu na chudém území, které je od roku 2007 pod blokádou Izraele a Egypta.
„Došlo k velmi přísnému omezení toho, co bylo možné do Gazy dovážet,“ řekl Záhora a poukázal na to, že je těžké rozlišit, jakou roli hrály akce Hamásu a jaké dopady měla blokáda na následný vývoj v Gaze. „Socioekonomicky byla blokáda pro Palestince každodenně přítomná ve velmi tvrdé formě,“ dodal.
Za poslední dvě desetiletí hospodářský růst v Gaze téměř stagnoval a Hamás koncentroval své investiční prostředky do zbrojení. Vzhledem k malým investicím zvenčí a malému počtu pracovních míst klesala životní úroveň a obyvatelé Gazy chudli. Podle odhadu OSN bylo v roce 2022 osmdesát procent obyvatelstva odkázáno na mezinárodní pomoc, napsal server The Washington Post.
Odchod křesťanů z Gazy
Pastor Raheb prohlásil, že třetina křesťanů z Gazy, která odešla, se přestěhovala do Betléma. „Využili izraelského povolení vycestovat na Západní břeh Jordánu na Vánoce a už tam zůstali,“ řekl Raheb, ostatní podle něj emigrovali mimo Palestinu.
Na rozdíl od početných křesťanských rodin na Západním břehu, které jsou často vlivné, finančně zajištěné a dobře začleněné do společnosti, být křesťanem v Gaze představuje větší výzvu, napsal El País.
„Gaza je v rámci Palestiny oblastí, která je chudší, konzervativnější a více islámská,“ podotknul Záhora. Přítomnost křesťanů v Gaze je však „stará jako samo křesťanství“, řekl pastor Raheb. „Gaza je v Novém zákoně zmíněna osmkrát,“ zdůraznil.
