Rusko utahuje šrouby sociálním sítím a internetovým platformám. Moskva viní tato média z toho, že nedodržují zákony a diskriminují své ruské protějšky, dlouhodobě se proto snaží působení sociálních sítí v zemi regulovat. Rostoucí napětí vyústilo tento týden v ultimátum cenzurního úřadu Roskomnadzor. Ten pohrozil, že pokud Twitter nevyhoví do jednoho měsíce požadavkům na odstraňování zakázaných informací, které jsou dané zákonem, bude v Rusku zcela zablokován. Režim se ale v minulosti nebál zakročit i proti vlastním internetovým médiím jako třeba webu VKontaktě.
Kreml touží po kontrole nad kyberprostorem. Režim míří na západní i ruské sociální sítě
Konflikt mezi cenzurním úřadem a sociálními sítěmi nabyl na intenzitě kvůli nové legislativě. Ruští zákonodárci totiž nedávno schválili normu, která Roskomnadzoru dává právo blokovat internetové platformy v případě, že se dopouštějí cenzury či „diskriminace ruských médií“.
Země také zvýšila pokuty pro sociální sítě a webové stránky, pokud „poruší práva ruských občanů na internetu, a to včetně cenzury ruských médií“. Sociální sítě se rovněž musí zbavovat nezákonného obsahu a informací vyjadřujících „neúctu ke státu“ či výzev k nepovoleným protestům.
Twitter se Moskvě znelíbil především tím, že některá média označuje jako „spjatá se státem“. Země, ve které vládne autoritářský režim, navíc čelí kritice za omezování základních politických práv, svobody projevu nebo dozor nad občanskou společností, ale i za státní kontrolu médií, tvrdé represe či manipulaci voleb. Rusko už řadu let posiluje také úřední kontrolu internetu.
„Ideálním vztahem mezi úřady a sociálními médii je z pohledu Kremlu kontrola nad veškerými aktivitami. Státní politiku v informačním prostoru můžeme vysledovat na základě kroků, které ruská vláda podniká. Posledních deset let zde vidíme trend centralizace,“ popisuje Jan Šír z Institutu mezinárodních studií, který se specializuje na Rusko.
Milníkem byla okupace Krymu
Milník podle Šíra přišel v roce 2014, kdy ruská vojska obsadila ukrajinský Krym. Touha Moskvy kontrolovat dění na internetu je nicméně důsledkem politické situace a společenské nálady v Rusku. Mezi lety 2011 až 2013 se totiž vláda potýkala s nedostatkem legitimity, jelikož se prezident Vladimir Putin v té době vracel potřetí do funkce.
„Válka na Ukrajině, která začala v témže roce, posloužila k nacionální mobilizaci a k rozšíření představy ve veřejnosti, že je tu vnější nepřítel, proti kterému je potřeba bojovat. Režimu to umožnilo odvádět pozornost od různých domácích problémů. Válka mimo jiné ukázala i to, že musíte mít monopol nad sociálními sítěmi,“ vysvětluje odborník.
Vladimir Putin
V roce 2014 úřady v Rusku odsouhlasily takzvaný „zákon o blogerech“. Kdokoliv měl na internetu více než pět tisíc uživatelů, musel být registrován jako médium. O dva roky později byl přijat i takzvaný „zákon Jarové“, který je také zaměřen proti extremismu a terorismu.
Mířil přitom na internetové platformy a sociální sítě, podle normy byly nově povinny předávat nashromážděná data o uživatelích Roskomnadzoru a ruským orgánům. Dalším krokem, jejž vláda přijala v rámci kontroly internetu, je „zákon o suverénnosti internetu“ v roce 2019.
Šíření informací jako hrozba
Důvody Kremlu pro přijetí internetových zákonů jsou podle Šíra jednoduché. „Jedním je cenzura, která odstraňuje pro režim nekonformní informace. Druhým je kontrola, jež úřadům umožňuje identifikovat uzly, kudy ty datové toky tečou. Pokud víte odkud, může následovat nějaká represe,“ popisuje expert.
„Sociální sítě mají politický přesah, protože lidé na nich tráví čím dál více času a šíří se jimi informace, které mohou být i zpravodajského charakteru. Režim to může vnímat jako informační hrozbu a tím je motivována i snaha mít ten prostor pod kontrolou,“ řekl Šír.
Budova Lachta-2 v Petrohradu, kde sídlí Internetová výzkumná agentura
Rusko proto ve veřejném prostoru na sítích uplatňuje propagandu. Snaží se zkreslovat informační krajinu pomocí placených komentátorů nebo trollů, kteří internet masivně zaplavují, upozorňuje expert. Na sítích povětšinou znemožňují normální racionální diskusi například pomocí nenávistných projevů. Ruské úřady podle Šíra zřídily v Petrohradu „trollí továrnu“, která státní internetové diskutéry sdružovala a hrála důležitou roli při anexi Krymu nebo vměšování do amerických voleb v roce 2016.
Úřady tlačí podle Šíra vlastní propagandu na sociální sítě také pomocí dezinformačního obsahu nebo placené reklamy. Dále kontrolují obsah, který považují za nežádoucí. „Zprávy jsou blokovány, vláda hrozí uživatelům tvrdými postihy,“ podotkl expert.
Roskomnadzor si došlápl na západní média
Kromě už zmíněného Twitteru kritizují ruské úřady i Facebook nebo Google. Sociální síť miliardáře Marka Zuckerberga v nedávné době například obvinil předseda Státní dumy, který tak reagoval na to, že Facebook zablokoval několik příspěvků některých ruských médií.
Roskomnadzor internetovému gigantu už předtím pohrozil pokutou ve výši nejméně jednoho milionu rublů (takřka 300 tisíc korun). Americké sociální síti vytkl, že zablokovala zprávy o zadržení údajných členů ukrajinské krajně pravicové skupiny ruskými bezpečnostními složkami ve Voroněži.
Facebook se s pravidly v Rusku dostal do střetu i na začátku roku. Ruský cenzurní úřad v lednu několika sociálním sítím včetně Facebooku uložil pokuty za to, že neodstranily příspěvky, které vyzývaly k účasti na demonstracích za propuštění uvězněného opozičního aktivisty Alexeje Navalného. Pokutu ve výši čtyř milionů rublů (1,1 milionu korun) obdržely také sítě Instagram, TikTok, Youtube, VKontaktě nebo Odnoklassniki.
Google dostal pokutu, LinkedIn skončil úplně
Google to v Rusku rovněž nemá lehké. Koncem loňského listopadu vůči němu Roskomnadzor zahájil správní řízení s tím, že firma podle něj neplní zákonný požadavek na odstraňování zakázaného obsahu z výsledků vyhledávání. Soud mu kvůli tomu následně vyměřil pokutu ve výši tří milionů rublů (skoro 900 tisíc korun).
Problémy v Rusku dříve měly také platformy Tinder nebo LinkedIn – tomu úřady v roce 2017 daly červenou. LinkedIn se tehdy s Roskomnadzorem nedohodl na podmínkách pro fungování na ruském území. Tamní úřady síť ovšem zablokovaly už o rok dříve.
Podle cenzurního úřadu odmítlo vedení LinkedIn splnit podmínky dané zákonem. Ten požadoval, aby internetové stránky uchovávaly osobní údaje ruských občanů pouze na ruských serverech.
Zakladatel VKontaktě se znelíbil Kremlu
Roskomnadzor ovšem nemá problém kritizovat i ruské sociální sítě, terčem úřadu se v minulosti stala komunitní platforma VKontaktě, která je v zemi populárnější než Facebook. Síť v roce 2006 založil ruský programátor a podnikatel Pavel Durov se svým bratrem Nikolajem. Web, který po technické stránce nápadně připomíná Facebook, nyní užívá přes 350 milionů lidí, píše server Insider.
Durov se během svého působení v čele komunitního serveru několikrát postavil Kremlu. Dával na síti často prostor opozičním silám a aktivistům, kteří organizovali protesty proti prezidentu Putinovi. Odmítal rovněž žádost cenzorního úřadu, aby zablokoval protikorupční blog Putinova hlavního politického soupeře Alexeje Navalného.
Pavel Durov
Podle Insideru vláda v roce 2011 Durova požádala, aby jí poskytl „více kontroly“ nad sociální sítí. Ten jí ale odpověděl fotografií, na které pes v mikině vyplazoval jazyk. „Význam zprávy byl jasný – nechtěl dělat to, co po něm Kreml chtěl,“ napsal web s odvoláním na deník The Moscow Times. Durov později uvedl, že tu noc jeho byt navštívili ozbrojení muži v maskovacím oblečení.
Durov nevyhověl ani ruské tajné službě
Podle agentury Reuters byl ruský podnikatel v roce 2013 obviněn poté, co se v Petrohradě zapletl do „podivné“ dopravní nehody, při které se lehce zranil policista. Durov na ní podíl odmítl, ale místo svědecké výpovědi odjel ze země. „Durov je mladý kluk, který se vypracoval sám. Dlouhou dobu byl na trhu dominantní a k tomu měl úměrně i politický vliv. Udržoval si ve firmě kontrolní balík, v roce 2014 ho ale prodal,“ podotkl Šír.
Síť Vkontaktě se totiž rovněž postavila ruské tajné službě FSB, když jí odmítla předat osobní údaje organizátorů Euromajdanu, proevropského hnutí na Ukrajině, které v roce 2014 vedlo k pádu tamního režimu proruského exprezidenta Viktora Janukovyče.
Situace vyeskalovala až k Durově odchodu, v dubnu byl z vedení společnosti vyhozen. „Je zajímavé, že akcionáři nenašli dostatek odvahy, aby mi to řekli přímo. O svém vyhození jsem se dozvěděl z médií,“ uvedl tehdy zakladatel sítě. Firma ovšem prohlásila, že Durov skončil již 21. března a po měsíční lhůtě nabyla rezignace právní moci.
VKontaktě teď drží v rukou oligarcha Usmanov
Durov po odchodu z vedení na svém blogu napsal, že odcestoval ze země a nehodlá se vrátit. „V nynějších podmínkách v Rusku nelze provozovat internetový byznys,“ napsal podnikatel. VKontaktě se tak dostalo pod naprostou kontrolu spolumajitelů Igora Sečina a Ališera Usmanova.
O dva roky později se jediným vlastníkem sítě stal ruský internetový holding Mail.ru. Ten internetový server koupil od firem Blesmir Development Limited a Palagon Limited, jež patří fondu United Capital Partners (UCP). Mail.ru je přitom součástí impéria nejbohatšího Rusa Usmanova, který je blízkým spojencem Kremlu.
Magnát své konexe na ruskou vládu nepopírá a nebojí se dávat najevo svůj obdiv k Putinovi. Mít přízeň Kremlu se v Rusku podle ČTK všeobecně považuje za klíč k úspěšnému podnikání ve velkém měřítku.
Ruský miliardář Ališer Usmanov
Durov v německém exilu založil Telegram
Po svém odchodu z Ruska založil Durov se svým bratrem v Německu novou komunitní síť Telegram, kterou po celém světě využívá asi šedesát milionů lidí. Aplikace svým uživatelům poskytuje silné a bezplatné šifrování obsahu, který mohou rozesílat na neomezený počet mobilních telefonů, tabletů nebo počítačů bez obavy z prozrazení. Stal se tak nástrojem mnoha politických aktivistů v Rusku či Bělorusku, ale i třeba radikálů z organizace Islámský stát.
Specifikem Telegramu jsou dva způsoby posílání zpráv: klasicky a bezpečně. V prvním případě jsou zprávy šifrovány při přenosu a na serveru, kde k nim provozovatel má přístup. Ve druhém se kompletně kódují už na straně klienta a servery je předávají bez možnosti jejich přečtení. Bude-li jejich autor chtít, může při posílání zprávy nastavit i automatické smazání. Do několika vteřin po zprávě nemusí být ani památky.
Počet uživatelů sítě velmi rychle vzrostl, a tak vzrostl i tlak ruských úřadů na Durovu novou internetovou službu. V roce 2018 nejvyšší soud síti nařídil, aby spolupracovala s FSB a poskytla jí na vyžádání šifry ke komunikaci uživatelů kvůli tomu, že „ji využívají zejména extremisté“.
Aplikace Telegram
Rusko zablokovalo Telegram, po dvou letech zákaz zrušilo
Durov ale šifrovací klíč vydat odmítal. Uvedl, že poskytnutí přístupu k šifrovaným zprávám uživatelů odporuje 23. článku ruské ústavy ohledně práva na listovní tajemství. Upozornil také na to, že provozovatel služby žádný šifrovací klíč nemá, protože si je vytváří zařízení uživatelů samo.
Ruské úřady následně Telegram zablokovaly na dva roky. Loni zákaz používání sítě ale zrušily, protože podle agentury Reuters nedokázaly vynutit jeho dodržování a platformu používaly navzdory zákazu dokonce i některé státní instituce. Svůj kanál na chatovacím serveru má například ruské ministerstvo zahraničí či krizový štáb zřízený pro boj s koronavirem.
Roskomnadzor odůvodnil zrušení zákazu tvrzením, že Durov je už ochoten spolupracovat s úřady v boji proti terorismu a extremismu. Některá ruská média ale rozhodnutí ohodnotila jako kapitulaci úřadů, neboť aplikaci pro šifrovanou komunikaci i nadále používalo velké množství lidí.