Zatímco v řadě zemí počet nakažených novým koronavirem neustále výrazně stoupá, jiné státy hlásí buď jen relativně malé množství pacientů, nebo neevidují dokonce vůbec žádné případy. Týká se to například Severní Koreje či mnohých afrických zemí. Zatímco v případě některých by mohlo jít o výsledek preventivních opatření, u jiných nejsou důvody zcela zřejmé.
Patrně nejvíc pozornosti poutá v tomto ohledu Severní Korea, která žádné případy nákazy novým koronavirem oficiálně neoznámila. Podle BBC to vyvolává pochybnosti odborníků, neboť země sousedí s Čínou, z níž se virus začal v prosinci šířit, a také s Jižní Koreou, která má téměř osm tisíc nakažených.
Oficiální severokorejský list Rodong Sinmun v pondělí napsal, že infekce v zemi dosud není a že Pchjongjang přijímá opatření, aby se v ní neobjevila. Jihokorejská agentura Jonhap v pondělí uvedla, že celkem deset tisíc Severokorejců skončilo v karanténě, přičemž přibližně čtyřicet procent z nich už bylo propuštěno, citoval oba zdroje web Newsweek.
Jihokorejský web: V KLDR umírají vojáci
Jihokorejský web Daily NK však tvrdí, že na nemoc COVID-19, kterou virus způsobuje, v KLDR zemřely už téměř dvě stovky vojáků, přičemž většina z nich sloužila na hranici s Čínou či v její blízkosti. Další téměř čtyři tisíce severokorejských vojáků jsou v karanténě, napsal web s odvoláním na zdroj ze severokorejské armády.
Daily NK tvrdí, že zprávy získává od sítě severokorejských informátorů. Bývá často citován v mezinárodních médiích a kvůli informacím ho už dříve kontaktovala i jihokorejská tajná služba, doplnil Newsweek.
BBC také upozornila, že panují obavy, že KLDR, která podléhá zahraničním sankcím, nemá zdravotní vybavení k testování ani k léčbě nakažených. Podle expertů navíc infekční choroby představují pro severokorejské obyvatelstvo, trpící chronickou podvýživou, velkou hrozbu.
Afrika: Stovka případů v jedenácti zemích
Podobné obavy vzbuzuje případné rychlé šíření viru v Africe. Tamní země mají úzké vazby na Čínu a mnoho jich nemá dostatečně silné zdravotnictví. Ve velkých městech, jako je Lagos, Káhira či Alžír, navíc v těsné blízkosti žijí miliony lidí.
Na kontinentu však dosud nemoc COVID-19 zaznamenali jen v jedenácti zemích, kde dohromady evidují něco přes sto případů nákazy. Všechny mají podle dosavadních informací vazbu na Evropu.
Někteří mezinárodní odborníci spekulují, že je nízký počet případů na kontinentu výsledkem nedostatečného testování, píše web BBC. Zmiňuje situaci v Nigérii, kde úřady identifikovaly více než dvě stě lidí, kteří přišli do styku s Italem, u něhož se potvrdil první případ nákazy v zemi, dosud jich však otestovaly pouze 33.
Africké úřady odmítají, že by krizi nevěnovaly dostatečnou pozornost. Amadou Sall, ředitel Pasteurova institutu v senegalském Dakaru, tvrdí, že se africké zdravotnictví poučilo mimo jiné z krize související s epidemií eboly v západní Africe v roce 2014 a vytvořilo i komunikační síť, která slouží k zastavení šíření virových onemocnění. Jeho institut na testování přítomnosti nového koronaviru vyškolil 35 dalších afrických laboratoří.
Experti: Nevíme, proč to tak je
Odborníci oslovení časopisem New Scientist jsou opatrní, pokud jde o vysvětlení relativně nízkého počtu pacientů v Africe. Mimo jiné uvádějí, že není jasné, zda jde o následek případných nedostatků v diagnostice, či zda se virus prostě do mnohých afrických zemí zatím nerozšířil.
Jedním z důvodů by podle nich mohla být přijatá preventivní opatření. Některé země například umísťují návštěvníky z rizikových zemí do izolace a třeba Rwanda povolala studenty posledních ročníků medicíny, aby prováděli zdravotní prohlídky na letištích.
Další však připouštějí, že současná situace v Africe může být výsledkem kombinace vícero faktorů – jak nedostatečné kapacity pro monitorování a detekci případů, tak skutečnosti, že mnoho nakažených nemusí mít zjevné příznaky, a ujdou tak pozornosti zdravotníků.
- Je možné, že šíření viru, který způsobuje nemoc COVID-19, je v teplejších podmínkách značně zhoršené. Vzniklo již několik studií, které se tomuto tématu věnovaly. Podle jedné z nich jsou pro virus zřejmě ideální podmínky s teplotou mezi 5–11 stupni Celsia a vzdušnou vlhkostí 47–79 % procent. V místech, kde tyto podmínky nepanují, se doposud virus šíří znatelně pomaleji. Autoři této studie uvádějí, že rychlé oteplení, k němuž by mělo na většině severní polokoule v následujících dvou měsících dojít, by mohlo šíření nemoci zpomalit. Současně platí, že oblasti na severu, kde k takovému oteplení nedojde, jsou osídleny příliš řídce. Vědci upozorňují, že tento výzkum vychází zatím jen z korelace, bude třeba ho dále ověřovat dalšími aktuálními daty.
Afrika má mladší populaci, ale horší zdravotnictví
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že na kontinentu bylo dosud provedeno přes čtyři sta testů na nový koronavirus. Soudí proto, že počet odhalených případů infekce není podhodnocený. Podle WHO je nyní 37 afrických zemí schopných provádět testy, na konci ledna to byly jen dvě.
Nízký počet obětí koronaviru v Africe (po jedné v Maroku a v Egyptě) by podle některých odborníků mohl naznačovat, že na kontinentu zatím nejsou žádná velká ohniska nákazy, která by unikla pozornosti úřadů. Afrika by také mohla být vůči koronaviru v jednom ohledu odolnější než Evropa nebo Čína – kvůli své výrazně mladší populaci.
Riziko však představuje stav zdravotnictví, které je v mnoha afrických zemích slabě rozvinuté a které se navíc už nyní potýká s chorobami jako malárie, tuberkulóza či AIDS. Po vypuknutí epidemie nemoci COVID-19 by tak mohlo zkolabovat, uzavírají podle New Scientist experti.
Efektivní Tchaj-wan
Za příklad včasné reakce na šíření nového koronaviru bývá považován Tchaj-wan. Podle epidemiologů se měl vzhledem ke své poloze a ekonomickému propojení s Čínou stát nejvíce ohroženou zemí světa, zatím však eviduje jen kolem padesáti případů nákazy a jedno úmrtí.
Tchaj-wan vytvořil systém, který mu mimo jiné umožňuje velmi efektivně sledovat možná ohniska nákazy a na základě algoritmů vyhodnocovat, kteří lidé by měli zůstat v karanténě, či které by měl navštívit lékař.
Většina těchto kroků se odehrává on-line, ostrovu pomohlo především propojení databází o zdravotním pojištění, imigraci a cestování či zavedení pravidel pro identifikaci a izolaci podezřelých případů. Důležitá je také souhra zainteresovaných institucí.
Přísná prevence v Mongolsku
Nákaze velmi dlouho odolával další soused Číny, Mongolsko. První případ tam zaznamenali teprve ve středu. Země zavedla přísná preventivní opatření, první z nich už na konci ledna, kdy byla nákaza potvrzena v sousední čínské provincii Vnitřní Mongolsko.
Ulánbátar tehdy zavřel všechny školy, zakázal veškerá veřejná shromáždění a pro chodce a automobilovou dopravu zavřel hraniční přechody s Čínou. Později přerušil i železniční a letecké spojení s Čínou a zakázal vstup do země lidem, kteří pobývali v Jižní Koreji, v Japonsku, v Íránu a v Itálii.
Všichni ostatní cizinci procházejí po příjezdu do Mongolska zdravotní prohlídkou, a pokud se u nich objeví příznaky onemocnění COVID-19, jsou umístěni do nemocniční karantény.
Prvním nakaženým v zemi je francouzský pracovník energetické společnosti, který přicestoval z Moskvy. Podle úřadů měl zůstat dva týdny v hotelu, karanténu však nerespektoval a navštívil mimo jiné i uranový důl na jihovýchodě země. Mongolsko v reakci vyhlásilo celostátní karanténu – obyvatelé nesmějí po šest dnů opustit svá města.
