Epidemie koronaviru se měla z Číny rozšířit i na Tchaj-wan. Ostrov ale nemoci COVID-19 odolává

Když se nový koronavirus začal šířit za hranice Číny, zněly předpovědi virologů a epidemiologů varovně: nejvíce ohroženou zemí světa se měl stát Tchaj-wan. Přesto má na začátku března méně případů než Kuvajt nebo Spojené státy.

Lidé s ochrannými maskami na Tchaj-wanu
Zdroj: ČTK

K 5. březnu Tchaj-wan eviduje pouze 42 potvrzených případů nemoci COVID-19 a jen jedno úmrtí. Přitom ze 23 milionů obyvatel této země jich 850 tisíc sídlí v Číně a 404 tisíc jich tam pracuje. Během roku 2019 navštívilo ostrov 2,7 milionu lidí z kontinentální Číny.

Hrozba infekce zavlečené z Číny byla na Tchaj-wanu poprvé vyhodnocená jako vážná už roku 2003, když se začala šířit epidemie viru SARS. Od té doby se tu na podobnou situaci intenzivně připravovali. Přestože COVID-19 přišel v nejhorší možný čas, tedy těsně před oslavami nového lunárního roku, kdy je kontakt mezi oběma zeměmi nejsilnější, podařilo se zatím Tchaj-wanu udržet situaci plně pod kontrolou.

Země, která se poučila z minulosti

Jak toho země dosáhla, popsali nyní vědci v odborném časopise JAMA. Tchaj-wan podle nich nesmírně mobilizoval a zavedl pravidla pro identifikaci a izolaci podezřelých případů a také bleskově uvedl do stoprocentní aktivity zodpovědné instituce. Zajistil také zdroje potřebné pro ochranu veřejného zdraví.

Jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších kroků bylo okamžité propojení několika databází – o zdravotním pojištění a o imigraci a cestování. Díky tomu získali analytici balíky dat, které jim pomohly v reálném čase sledovat všechna možná rizika a místa, kde by měly být hrozby nových případů nejvyšší.

Využilo se také nových technologií, jako třeba QR kódy a on-line formuláře, kde se detailně popisovaly všechny údaje o osobách ze zahraničí a jejich potenciálních příznacích.

Většina práce se odehrála on-line, experti s pomocí algoritmů mohli rozhodnout o tom, kdo má zůstat v karanténě, jaká je míra rizika u jednotlivých skupin obyvatelstva a na koho by se měl okamžitě podívat lékař. I komunikace s osobami, u kterých hrozilo podezření, probíhala skrze mobilní technologie, aby se urychlila reakční doba a úředníci nebyli ohrožení nákazou.

Aktivní přístup

Na rozdíl od jiných zemích také Tchaj-wan aktivně vyhledával osoby, které podle záznamů zdravotních pojišťoven trpěly závažnějšími dýchacími potížemi. Významný vliv mělo také zřízení celostátní infolinky, kde se mohli občané hlásit s jakýmkoliv podezřením ohledně nemoci. Když byla linka přehlcená, každé větší město přišlo okamžitě s vlastní alternativou.

Vláda se současně snažila intenzivně bojovat proti stigmatizaci nakažených osob – bránila vzniku atmosféry, kdy by se vůči lidem, kteří mohli nemoc do země přivést, obrátil hněv znepokojené veřejnosti. Lidem v karanténě navíc dodávala potraviny a poskytovala psychologikou pomoc. Do této bleskové reakce se zapojilo několik stovek akčních týmů.

Celý systém vznikl za pouhých 72 hodin, a to díky předběžné připravenosti na možný problém podobných rozměrů. Blesková byla také reakce materiální. Již 20. ledna oznámilo tchajwanské Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, že vláda má k dispozici 44 milonů chirurgických masek, 1,9 milionů nejúčinnějších respirátorů a asi 1100 izolovaných místností pro případné pacienty s touto nemocí.

Důvěra v instituce je klíčová

Zpráva konstatuje i důležitost konkrétních osob a komunikace. Ministr zdravotnictví podává každý den osobně informace o nejnovějším vývoji, zásadní je role viceprezidenta země, který je shodou okolností špičkovým epidemiologem. Také on pravidelně veřejnost informuje přímo z prezidentské kanceláře, jeho brífinky jsou přenášené televizí i po internetu.

Doporučoval veřejnosti, kdy a jak nosit masky a respirátory, ukazoval, jak si správně mýt ruce, a varoval před zbytečným hromaděném respirátorů, když jsou daleko potřebnější pro lékaře.

Podle výzkumu veřejného mínění z poloviny února je 80 procent občanů Tchaj-wanu spokojeno s tím, jak ministerstvo zdravotnictví situaci zvládá. Od 24. února do 4. března přibylo v zemi jen 12 nových případů.

Tchaj-wan přitom povolil 31. ledna přistání lodi Diamond Princess a jejím cestujícím umožnil procházku po městě. Později se ukázalo, že stovky pasažérů lodi jsou koronavirem nakaženy.

Mongolský zázrak

Tchaj-wan využívá při kontrole potenciálně nakažených své ostrovní polohy, ale před koronavirem se zatím dokázala izolovat i vnitrozemská země. Jedná se o Mongolsko, které mělo být také jednou z nejvíce postižených zemí.

S Čínou má silně propojenou ekonomiku a především vůbec nejdelší hranici (přes 4600 kilometrů). Ve skutečnosti zatím Mongolsko nezaznamenalo ani jeden případ nákazy novým koronavirem. Zavedlo totiž velmi přísná opatření, a to už v době, kdy se koronavirus začínal teprve šířit.

Už v únoru rozhodla tamní vláda, že nejméně do 30. března 2020 budou uzavřeny všechny školy (včetně mateřských školek a univerzit) a do stejné doby platí i zákaz pořádání jakýchkoliv veřejných a sportovních akcí.

Až do 11. března 2020 jsou také zrušeny veškeré letecké spoje s Japonskem, Jižní Koreou a ruskými městy Irkutsk a Ulan-Ude. S ohledem na vysoké riziko přenosu koronaviru nemohou na základě rozhodnutí mongolské vlády do 30. března 2020 cizí státní občané cestovat do Mongolska ze sousední Číny letecky, vlakem ani vozem. Zákaz pro cestu do Mongolska se týká i tranzitu přes Čínu.

Od 28. února 2020 není umožněn vstup do Mongolska cizím státním příslušníkům, kteří v uplynulých dvou týdnech pobývali Jižní Koreji, v Japonsku, v Íránu a v Itálii.

Všichni cizinci, kteří do Mongolska cestují z dosud nerizikových států, jsou ihned po příletu podrobeni vstupní prohlídce. V případě zvýšené teploty, případně dalších zdravotních komplikací, jsou převáženi bez ohledu na jejich vůli minimálně na dva týdny do nemocniční karantény, kterou jsou nuceni si hradit z vlastních prostředků.