Respirační onemocnění se obecně šíří kapénkami. Když nemocný kýchne nebo zakašle, uvolňuje do svého okolí kapičky slin či hlenu. Pokud se jakákoliv z nich dostane na nechráněný povrch lidského těla, vzniká různě velká pravděpodobnost nákazy.
Podle vědců na tyto kapénky téměř nemají vliv povětrnostní podmínky ani cirkulace vzduchu – dopadají téměř vždy stejně daleko. Podle Emily Landonové z Chicagské univerzity říkají nemocniční pravidla, že riziko představuje být u nakažené osoby ve vzdálenosti menší než 180 centimetrů více než 10 minut.
Respirační choroby, mezi něž patří jak chřipka, tak i wuchanský koronavirus, se přenášejí tím, že kapičky ulpí na pevném povrchu. Tyto plochy jsou pak infekční značně dlouhou dobu, která se liší podle lokálních podmínek i druhu viru. U wuchanského koronaviru je to doposud neznámé, u chřipky to může být až několik hodin. Obecně ale koronaviry podle některých výzkumů přežijí na povrchu déle než jiné viry, tedy tři až 12 hodin.
Existují také důkazy, že se mohou respirační choroby přenášet vzduchem pomocí pevných suchých částeček, takzvaných aerosolů. Není to ale hlavní způsob, viry totiž mají raději vlhké prostředí, jaké jim nabízejí třeba lidské sliznice.
Viry v letadle
Riziko představují také uzavřené prostory jako například letadla. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je v takovém případě nebezpečná zóna do vzdálenosti dvou řad sedadel od nakažené osoby. Problém je v tom, že lidé během letů chodí, zvedají se nebo si protahují nohy či si jen berou věci ze zavazadel v přihrádkách nad hlavami.
To se potvrdilo například při epidemii koronaviru SARS, když pasažér letu z Hongkongu do Pekingu nakazil i cestující sedící od něj dál než dvě řady. Epidemiologové potvrdili, že pravidla WHO nefungují na 45 procent pacientů se SARSem.
Nezávislý výzkum z roku 2018 ukázal, že se během letu zvedá většina cestujících: 38 procent jedenkrát, 24 procent vícekrát. Existuje ale velký rozdíl mezi těmi, kteří sedí u oken a v uličce. Zatímco ti v uličce jsou mobilní v 80 procentech, ti u okna jen ve 43 procentech. Díky tomu se ukazuje, že právě místa u okna jsou z hlediska možnosti nakazit se nějakou vzduchem přenášenou infekcí nejbezpečnější.
Zdaleka největším rizikem je pak podle tohoto modelu infikovaný personál letadla, který prochází mezi pasažéry. Už zmiňovaná Emily Landonová pro web National Geographic uvedla, že při cestování v letadle je dobré dodržovat zásady doporučované americkým Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí. Patří mezi ně umývání rukou mýdlem nebo prostředky s alkoholem, ale také snaha se co nejméně dotýkat vlastního obličeje.
Koronavirus a chřipka
Kromě koronaviru však svět řeší i chřipkovou epidemii. Ta si letos v USA už vyžádala na osm tisíc úmrtí, oběti má chřipka každoročně i v Česku. Wuchanskému koronaviru zatím podlehlo přes 130 osob.
Obě nemoci mají mnoho společného, především schopnost šířit se kapénkovou infekcí a také to, že nejvíce postihují již nemocné a slabé osoby.
Mají zřejmě také velmi podobný ukazatel R0 (R nula). Tato zkratka udává nakažlivost nemoci, tedy to, kolik dalších lidí se průměrně infikuje od jednoho nemocného. U koronaviru není zatím definitivně nakažlivost známá, ale vypadá to, že se pohybuje mezi 2 – 3,1. Sezonní chřipka mívá tento ukazatel mezi 1,3 – 1,8, například koronavirus SARS ho měl 2–5.
Větší faktor R0 neznamená, že je nemoc horší nebo že musí nutně zasáhnout více osob. Označuje jen její potenciál. Například sezonní chřipka má sice nízký faktor R0, ale přesto každoročně nakazí miliony lidí. SARS s mnohem vyšším faktorem infikoval „jen“ osm tisíc osob. „Lidé se mnohdy mylně domnívají, že vysoký faktor R znamená, že musí vypuknout pandemie, ale ve skutečnosti je to trochu jinak,“ uvedla Maia Majumderová z Harvardovy univerzity pro web The Atlantic.
Důležité také je, že tento údaj neříká, jak rychle se ostatní nakazí, a navíc není univerzální. To se ukázalo právě u SARS, kde se nakažlivost zásadně lišila v Číně a Kanadě, skoro jako by se jednalo o úplně odlišné choroby.
Smrtnost nemoci
Druhým důležitým faktorem při vyhodnocování nebezpečnosti nějaké nemoci jeho smrtnost. Ta označuje, kolik procent nakažených zemře. U wuchanského koronaviru se zřejmě pohybuje kolem tří procent. Sezonní chřipka má ve vyspělých zemích smrtnost kolem 0,1 procenta a SARS ji měl asi 10 procent.
I toto číslo je ale velmi relativní: ve vyspělých zemích je úmrtnost na běžnou chřipku mnohem nižší než v těch chudších. Jak u koronaviru, tak i u běžné chřipky navíc platí, že se smrtnost značně liší mezi různými skupinami osob.
