Paříž – Jeho politické angažmá trvalo několik desetiletí, hlavou Francie byl dvanáct let. Lidé mluví o jeho přirozenosti, vstřícnosti, společenském šarmu a málokomu z paměti vypadnou jeho plamenné proslovy. Někdejší francouzský prezident Jacques Chirac se stal oblíbeným na domácí i mezinárodní scéně. Konec jeho kariéry ale poznamenalo obvinění ze zneužití veřejných prostředků, kvůli němuž ho v prosinci 2011 odsoudili k podmíněnému dvouletému trestu.
V čele Francie stál Jacques Chirac od května 1995 do května 2007, celkem dvě volební období. Coby prezident proslul schopností „vybruslit“ z obtížných situací a znovu se vrátit na výsluní. Kromě vrozeného šarmu mu k tomu napomohla i schopnost pružně měnit postoje, za což si vysloužil přezdívku Chameleon Bonaparte. „Jeho ideje se vždy velmi podobají představám každého občana, se kterým právě hovoří,“ napsala agentura Reuters.
Z někdejšího přesvědčeného protievropského gaullisty se stal jedním z čelných Evropanů, který se zasloužil o prosazení eura. Z někdejšího milovníka všeho amerického pak hlasatelem francouzského nesouhlasu s Američany vedenou válkou v Iráku v roce 2003, která přinesla Francii ochlazení vztahů s Washingtonem.
V mezinárodní politice ztělesňoval Chirac silný nezávislý hlas. Zasloužil se o ukončení válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii v 90. letech. V roce 2002 vyslal francouzské vojáky, aby zastavili občanskou válku v Pobřeží slonoviny. Za jeho vlády se Francie vrátila do integrovaného systému NATO.
Obvinili ho ze zneužití veřejných prostředků, dostal podmíněný trest
Jeho největším neúspěchem se stalo odmítnutí ústavy EU Francouzi v květnu 2005. Politiky v nových členských zemích EU, kteří se postavili ve sporu o Irák za postoj USA, si popudil, když jim řekl, že „propásli dobrou příležitost mlčet“. Konec jeho kariéry poznamenalo obvinění ze zneužití veřejných prostředků, kvůli němuž ho v prosinci 2011 odsoudili k podmíněnému dvouletému trestu. Do francouzské historie se tak zapsal jako první poválečný prezident, který byl soudem uznán vinným.
Před příchodem do Elysejského paláce v roce 1995 pracoval Chirac v několika vládách, přičemž dvě z nich vedl. Kromě toho skoro dvě desítky let starostoval v Paříži. Právě z doby Chirakova působení na radnici pochází obvinění, že zaměstnával osoby, které za městské peníze pracovaly pro jeho politickou stranu Sdružení pro republiku nebo dokonce vůbec žádnou práci neodváděly.
Životopis
Chirac se narodil 29. listopadu 1932. Absolvoval prestižní Národní školu pro správní úředníky (ENA). V padesátých letech postával na pařížském nároží a rozdával komunistický deník L'Humanité. Od svých sympatií k levici brzy ustoupil a stal se armádním důstojníkem. Vzestup v řadách gaullistů zahájil na začátku šedesátých let jako poradce premiéra. Prošel ministerskými funkcemi i stranickou krizí. V roce 1974 se distancoval od staré gardy gaullistů a inicioval vznik nového Sdružení pro republiku (RPR, později přešlo do dnešního Svazu pro lidové hnutí - UMP). Po odchodu z funkce vytvořil nadaci věnovanou udržitelnému rozvoji a dialogu kultur, která každoročně uděluje cenu za předcházení konfliktům.
Dnes žije v Paříži s manželkou Bernadette v bytě na nábřeží Seiny. V roli důchodce se těší poměrně velké popularitě, pozitivně ho hodnotí na 73 procent Francouzů. A pro životopisce je to člověk složitý a plný paradoxů.
