Spojené státy evakuují své občany z Haiti, kde dochází k rozpadu státu. Podle expertů k situaci přispěly i opakované zahraniční intervence. Místní lídři se často drželi u moci díky ozbrojeným gangům, které postupně prorostly se společností a nyní mají v zemi hlavní slovo. Stupňující se krize ještě zhoršila vztahy Haiti s jeho bohatším sousedem – Dominikánskou republikou, která uzavřela hranice a odmítla poskytnout útočiště haitskému vládci. Rasové napětí na ostrově panuje už od dob francouzské a španělské nadvlády nad oběma zeměmi. Právě rozdílné chování kolonistů, ale také jiná geografie přispěly k nebývalému kontrastu, kdy z Dominikánské republiky vyrostla prosperující ekonomika, zatímco její západní soused kolabuje.
Haitský stát kolabuje, Dominikánská republika vzkvétá. Příčiny kontrastu i rasismus leží v koloniální minulosti
Kořeny současného konfliktu sahají podle expertů do hluboké historie. Haiti získalo nezávislost na Francii v roce 1804 poté, co na ostrově vypukla revoluce navazující na dekády trvající povstání otroků. Haiti je jedinou zemí západní polokoule, která se dokázala zbavit kolonialistů pod vedením bývalých otroků s africkými kořeny, upozorňuje rozhlasová stanice Deutsche Welle (DW).
Od té doby je však historie Haiti poznamenaná častým násilím a nestabilitou. V současnosti nejchudší americká země zažila na tři desítky převratů a řadu intervencí. Rovněž poslední premiér Ariel Henry, který se ujal vedení země v červenci 2021 a rezignoval letos v březnu, měl podporu Spojených států a dalších zemí. „Ptáte se, proč neuspěl? Protože legitimitu nemůžete vnutit zvenčí,“ uvedl pro server BBC Mundo ekonom Jake Johnson z amerického think-tanku CEPR ve Washingtonu.
Jeden z klíčových momentů formujících současnost se odehrál za vlády diktátora Francoise Duvaliera. Ten se od poloviny 20. století snažil zbavit moci tehdejší multietnickou elitu ve prospěch afroamerické většinové populace. Po jeho smrti v roce 1971 převzal otěže vlády jeho syn Jean-Claude, známý pod přezdívkou Baby Doc. Za jejich vlády bylo zavražděno či beze stopy zmizelo až padesát tisíc lidí a milion a půl Haiťanů emigrovalo. Právě za Duvalierova režimu se staly mocnou paralelní silou zločinné a bezohledné gangy schopné soupeřit se státní mocí, píše DW.
Osudová závislost na zahraniční pomoci
Další zásadní událostí, jež podle odborníků připravovala půdu pro současnou krizi, bylo v roce 2010 ničivé zemětřesení, které si na Haiti vyžádalo zhruba 220 tisíc lidských životů. Haitský stát byl příliš slabý na to, aby se dokázal vypořádat s následky přírodní katastrofy, a tak situace využily gangy, jimž se podařilo rozšířit své pole působnosti za hranice do té doby ovládaných čtvrtí.
„Za situaci může částečně mezinárodní společenství, je to způsobené tím, že Haiti je už několik desetiletí závislé z velké části svého rozpočtu na mezinárodní pomoci. Země je z padesáti procent závislá na subvencích, tak lidé pochopitelně nemají velkou důvěru ve státní instituce. Stát jako takový vlastně na Haiti neexistuje v perspektivě mnoha občanů, kteří spoléhají z bezpečnostního hlediska na zločinecké gangy, jež ovládají velkou část hlavního města a jsou propleteny s politickou garniturou už řadu let,“ řekl ČT24 politolog Matyáš Strnad z Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
V roce 2019 organizace OSN ukončila patnáct let mírových operací v zemi, které byly zahájeny s cílem řešit rostoucí nestabilitu v důsledku svržení prezidenta Jeana-Bertranda Aristida v roce 2004. V rámci mise OSN působilo na Haiti odhadem asi deset tisíc mezinárodních nevládních organizací, jež se snažily podpořit tamní sociální služby. Odchod OSN však donutil mnoho humanitárních skupin se z Haiti stáhnout, což v nesoběstačné zemi přispělo k nové vlně sociálních nepokojů, píše magazín Foreign Policy.
Paralelní moc v takřka neexistujícím státě
Na Haiti nyní působí asi dvě stě ozbrojených gangů, více než polovina z nich v metropoli Port-au-Prince. Podle Roberta Fattona z Virginské univerzity má každý klíčový hráč v haitské společnosti „své gangy“ a spolu s nimi haitští politici a obchodníci vydělávají peníze na nelegální činnosti, včetně vydírání, únosů či obchodu s drogami a zbraněmi. Na Haiti je populární rčení, že existují gangsteři v sandálech a gangsteři v bílé košili a kravatě.
Devět hlavních skupin vytvořilo v nedávné době alianci G9, kterou vede jeden z nejmocnějších mužů na Haiti, bývalý policista Jimmy Chérizier. Ten je známý pod přezdívkou „Barbecue“ a Spojené státy i OSN vůči němu v roce 2022 zavedly sankce. Obhájci lidských práv viní gangy ze sexuálního násilí i masových vražd.
Chérizier loni v rozhovoru pro časopis New Yorker uvedl, že považuje za své vzory bývalého kubánského vůdce Fidela Castra a amerického bojovníka za občanská práva Malcolma X. „Mám rád i Martina Luthera Kinga, ale neměl rád boj se zbraněmi a já bojuji se zbraněmi,“ prohlásil vůdce jednoho z nejmocnějších gangů.
Lídr skupiny gangů G9 Jimmy Chérizier (na snímku uprostřed)
„Barbecue“ viní nedávno odstoupivšího premiéra Henryho mimo jiné z podílu na zosnování atentátu na prezidenta Jovenela Moïseho. Toho v červenci 2021 zabilo komando kolumbijských žoldnéřů. Vraždu zosnovala skupina místních politiků a podnikatelů. Moïse si vybral Henryho za premiéra krátce před atentátem.
„Když se Moïse v roce 2017 ujal vlády, ihned se jal ozbrojovat vybrané gangy, které mu pomáhaly k tomu, aby potlačoval opozici. Jeho vražda byla reakcí některých členů politických elit, kteří najali žoldnéře a tím vyřešili na krátký čas to, že haitský prezident se stával novodobým diktátorem. Nicméně to vytvořilo vakuum, které se nepodařilo nové nezvolené Henryho vládě vyřešit, a gangy nabraly na síle,“ vysvětluje politolog Strnad.
Henry byl od té doby premiérem i prezidentem, a to v zemi, kde nefunguje už ani parlament. Lidé naposledy vybírali poslance před osmi lety. Vlna protestů proti vládě zesílila začátkem minulého měsíce. Do 7. února totiž Henry slíbil předat moc nově zvolenému prezidentovi, k čemuž se zavázal v dohodě s politickými stranami, zástupci občanské společnosti a soukromého sektoru z prosince 2022. Končící vládce nicméně žádné volby dosud neuspořádal – údajně kvůli násilnostem ze strany gangů. Loni oznámil, že hlasování posune až na rok 2025, což vyvolalo novou vlnu odporu ve společnosti. Henry nakonec v březnu rezignoval.
Gangy odmítají další řešení zvenčí
Chérizier nyní vyhrožuje rodinám politiků, kteří by se chtěli účastnit přechodného kabinetu. Podle médií není vůbec jisté, že přechodná vláda v zemi zmítané násilím skutečně vznikne. Někteří optimističtí Haiťané rezignaci Henryho oslavovali s tím, že to podle nich povede k uklidnění situace a nastolení bezpečnostního řádu, uvedl Strnad s tím, že řešení situace ale nebude tak jednoduché, protože gangy na Haiti „prorostly se společností a politikou“. „Z dlouhodobého rázu to bude předpokládat větší úsilí,“ obává se politolog.
Samotní Haiťané už dříve navrhli svá vlastní řešení krize. Server NBC News připomíná v této souvislosti příklad iniciativy z roku 2021, kdy haitští i nehaitští církevní lídři, skupiny hájící práva žen, právníci, humanitární pracovníci i lidé zastupující vyznavače vúdú vytvořili Komisi pro hledání haitského řešení krize. Ta navrhla „Montanskou dohodu“, která nastiňuje dvouletou prozatímní vládu s kontrolními výbory, jejichž úkolem je obnovit pořádek, vymýtit korupci a zajistit spravedlivé volby. Místní plán ale zatím nenašel širší podporu.
Studio ČT24: Politolog Matyáš Strnad o situaci na Haiti (zdroj: ČT24)
Policejní mise OSN v nedohlednu
Zatím není jasný ani osud policejní mise, o jejíž vyslání požádala Henryho vláda před dvěma lety Radu bezpečnosti OSN. Misi měla vést Keňa za účasti menších států regionu a finanční podpory ze strany USA. Keňský soud sice letos v lednu vyslání tisícovky policistů na Haiti zablokoval, Henry nicméně začátkem března v Keni podepsal mezivládní dohodu, která měla vyslání keňských policistů umožnit.
Pozorovatelé v Nairobi ale již dříve vyjádřili pochybnosti, že jejich výcvik a vybavení by byly dostatečné pro boj s těžce ozbrojenými haitskými gangy. Keňská opozice navíc chystá žalobu, kterou chce plán smést ze stolu. „Keňa se nyní zdráhá zasáhnout, protože Henry odstoupil a čeká se, jak dopadne dočasné řešení, které vymyslelo karibské společenství, to znamená nějaká přechodná prezidentská rada, která má určit nového premiéra a novou vládu, která má dovést Haiti co nejdříve ke svobodným demokratickým volbám,“ poznamenal Strnad. Podle DW je navíc nejisté, že by republikáni v USA před prezidentskými volbami posvětili financování mise.
Haiti v současnosti nemá stálou armádu ani dostatečně silnou policii. Haitský policejní sbor čítá zhruba devět tisíc členů, ale podle odhadu organizace OSN by jich v této jedenáctimilionové zemi bylo potřeba zhruba třikrát tolik. Bezpečnost v zemi zajišťovaly v minulosti americké síly či jednotky OSN, které na Haiti přicházely a odcházely.
Podle zprávy OSN zveřejněné letos v lednu bylo v roce 2023 zabito, zraněno nebo uneseno více než 8400 lidí, což je nárůst o 122 procent oproti roku 2022. Gangové násilí už vyhnalo z domovů více než 362 tisíc Haiťanů, z nichž více než polovinu tvoří děti, upozorňuje OSN. Jen od začátku letošního roku to bylo asi 35 tisíc lidí. Asi 1,4 milionu lidí je jen „krůček od hladomoru“, tvrdí organizace, která vyzvala zainteresované skupiny na Haiti k rychlé konsolidaci situace. Na dvě stě tisíc dětí zůstává podle OSN ohroženo akutní podvýživou.
Většina odborníků se shoduje, že násilí gangů nelze oddělit od celkové politické a ekonomické situace země. Haiti je nejchudší zemí v Latinské Americe a patří k nejvíce nerovným z hlediska distribuce bohatství. Zemi tíží systémové problémy jako vysoká nezaměstnanost a nedostatek příležitostí, upozorňuje al-Džazíra. Bez práce je obrovské množství mladých Haiťanů do 24 let. V této věkové skupině dosahuje míra nezaměstnanosti podle dat z roku 2021 více než 35 procent. S pocitem, že nemají žádnou budoucnost, pak hledají spásu v náruči gangů.
Sen o životě u bohatšího souseda
Další Haiťané se snaží uprchnout ze země do sousední Dominikánské republiky, kde je životní úroveň výrazně vyšší i díky tomu, že těží z cestovního ruchu. Dominikánská republika je sedmou největší ekonomikou v Latinské Americe, má šestkrát vyšší HDP na obyvatele než její chudý soused, poloviční míru nezaměstnanosti a Dominikánci se průměrně dožívají o sedm let více než Haiťané.
Prezidentská Dominikánská republika vznikla v roce 1844 vyhlášením nezávislosti na Haiti, a stejně jako její soused si prošla ve 20. století obdobími krutých diktatur. Od začátku nového tisíciletí nicméně stojí v jejím čele demokratičtější lídři, a v posledních letech země posiluje i vztahy se Spojenými státy. Kromě rozevíraní sociálních nůžek se nicméně tato oblíbená turistická země dlouhodobě potýká s korupcí a také dopady nelegální migrace.
Uzavřená hranice
Haitsko-dominikánská hranice nyní zažívá jednu z nejvážnějších krizí za poslední dekády. Tisíce Haiťanů se v posledních týdnech tísní v Ouanaminthe na severovýchodě země a čekají na příležitost proplížit se do sousední země. Většina žádost o vízum vzdala a snažila se podplatit pohraniční policii nebo čekat, až ji dokážou zaskočit a dostat se do Dominikánské republiky. Když pohraničníci nelegální migranty chytí, zbijí dotyčné tyčemi a zatlačí paralyzéry zpět. „Jsou jako zvířata,“ řekl deníku Le Monde pohrdavě jeden ze strážců.
Po eskalaci násilí na Haiti byla hranice ze strany Dominikánské republiky v březnu uzavřena, pohraniční stráž však lidem občas povolí vstup na farmářský trh v pohraničním městě Dajabón. Pod bedlivým dohledem se stovky migrantů snaží nakoupit za zbývající peníze jídlo, naložit ho na trakaře a odvézt zpět na Haiti, popisuje situaci server NBC News.
Haiťané nakupující na trhu v Dominikánské republice
Rozdílná geografie i chování kolonistů
Mezi Haiťany a Dominikánci dochází v této části hranice ke třenicím dlouhodobě. Řeka Dajabón, která rozděluje obě země, je zdrojem historického sporu, který trvá dodnes. Vodní tok dostal přezdívku „Řeka masakru“ v souvislosti se španělskými osadníky, kteří ve dvacátých letech 18. století zabíjeli francouzské bukanýry. Název také evokuje masakr Haiťanů a černošských Dominikánců v roce 1937 v době vojenské diktatury Rafaela Trujilla, píše Guardian.
Oba státy k sobě mají blízko geograficky, jelikož sdílejí karibský ostrov Hispaniola. Bývalá francouzská kolonie Haiti tvoří západní třetinu ostrova, zbývající dvě třetiny, dříve ovládané Španělskem, jsou dnes známé jako Dominikánská republika. Velká část populace obou národů pochází z afrického západního pobřeží, kde byli lidé uneseni a na příkaz kolonialistů následně zotročeni, připomíná DW.
Kolonisté se však v obou zemích chovali rozdílně, píše web Travel Noire. Francouzi využívali Haiti pro pěstování cukrové třtiny a kávy a snažili se ze země udělat ekonomické centrum. Po získání nezávislosti tak obyvatelé Haiti dostali k dispozici poničenou neúrodnou půdu. Španělé ji na druhou stranu tolik nevyužívali s snažili se spíše splynout s místními. V neprospěch Haiti hraje i geografie ostrova, kde hory na západě blokují srážky potřebné k pěstování základních plodin a chovu dobytka. Na dominikánské východní straně je naopak půda úrodnější.
Bez státní příslušnosti
Vztahy zemí jsou poznamenané temnou historií rasové diskriminace Dominikánské republiky vůči jejímu chudšímu sousedovi. Podle režisérky dokumentu „Stateless“ z roku 2021 Michèle Stephensonové tato historie navíc ovlivnila celou západní polokouli. „Ostrov je pro mě zrozením našeho rasového kastovního systému napříč Amerikou. Je to místo, kam dorazili první Evropané, kam dorazili první Afričané, kde došlo k první genocidě, a rasový kastovní systém se projevil právě na tomto ostrově, než se rozšířil po celé polokouli,“ říká Stephensonová.
Snímek ukazuje boj do značné míry vykořisťované skupiny, která byla v roce 2013 zbavena svých práv poté, co dominikánský nejvyšší soud zpětně odebral občanství mnoha obyvatelům země s haitskými rodiči bez dokladů, a to dokonce i těm, kteří se již v Dominikánské republice narodili, upozorňuje server NBC News.
O státní příslušnost přišlo kvůli kontroverznímu verdiktu více než 200 tisíc lidí s haitskými kořeny. Ačkoli dominikánská vláda pod mezinárodním tlakem přijala v roce 2014 opatření, která dětem narozeným v Dominikánské republice a některým dalším osobám umožnila požádat o občanství, tisíce lidí byly z Dominikánské republiky deportovány, včetně mnoha osob s platnými nároky na občanství.
Deportace haitských nelegálních imigrantů z Dominikánské republiky
Dominikánská republika obvinění z rasismu vůči Haiťanům odmítá. „Jak může být Dominikánská republika rasistickou zemí, když více než osmdesát procent naší populace tvoří Afroameričané a mulati? Jak mohou být Dominikánci obviněni z rasismu vůči Haiťanům, když s námi žijí a koexistují všude v naší zemi?“ říká v dokumentu tehdejší dominikánský prezident Danilo Medina, který vládl v zemi mezi lety 2012 až 2020. Medina zároveň popřel, že by Dominikánci s původem na Haiti byli zbaveni svého občanství. „Počet jedinců bez státní příslušnosti v Dominikánské republice je nula,“ tvrdila hlava státu.
Podle lidskoprávních organizací nicméně situace trvá. „Deset let po tomto hluboce zpátečnickém rozhodnutí (dominikánského ústavního soudu) udělaly dominikánské úřady jen málo pro to, aby zvrátily jeho škodlivé účinky a uznaly práva tisíců zasažených lidí. Úřady nezrušily systém strukturálního rasismu ani politiku odnárodňování, která se týká Dominikánců haitského původu,“ varovala loni na podzim ředitelka Amnesty International pro Ameriku Ana Piquerová.
„Stát používá stigmatizující diskurz, byrokratické praktiky, legislativní změny, soudní rozhodnutí a bezpečnostní složky k pronásledování, zastrašování a vyhánění Haiťanů a Dominikánců haitského původu,“ upozornila Amnesty v loňské zprávě, v níž organizace vyzvala Dominikánskou republiku k nápravě.
Zákaz vstupu pro Henryho
Stupňující se krize na Haiti v posledních týdnech zhoršila už tak chladné sousedské vztahy. Dominikánský prezident Luis Abinader posílil hlídky podél hranice kvůli obavám z přílivu haitských migrantů a buduje také 174 kilometrů dlouhou hraniční zeď. Dominikánská republika v posledních letech vyhostila desetitisíce Haiťanů a osob haitského původu a prezident už dříve kategoricky odmítl myšlenku, že by do své země přijal jakékoli běžence.
Když byl haitský premiér letos začátkem března v Keni a na Haiti naplno vypuklo řádění gangů, Dominikánská republika mu nedovolila přistát na jejím území, a tak se musel uchýlit do Portorika.
Úřad dominikánského prezidenta vydal v té době prohlášení, že „Henry není v Dominikánské republice z bezpečnostních důvodů vítán“ a země zcela uzavřela své pozemní hranice. „Vzhledem k současné situaci nepovažujeme přítomnost haitského premiéra v Dominikánské republice za vhodnou,“ píše se v prohlášení.
Rozhodnutí prý odráží „pevný postoj dominikánské vlády k zajištění národní bezpečnosti a stability“. „Buď budeme všichni bojovat společně za záchranu Haiti, nebo budeme bojovat sami za ochranu Dominikánské republiky,“ zdůraznil Abinader minulý měsíc v Radě bezpečnosti OSN.
Haiti buduje na řece sdílené s Dominikánskou republikou sporný kanál
Kontroverzní výstavba kanálu
Napětí mezi sousedy vzrostlo už loni, kdy Abinader oznámil, že přestane Haiťanům udělovat víza, a na téměř měsíc uzavřel všechny pozemní, vzdušné i námořní hranice v reakci na pokračující spor o výstavbu kanálu na haitském území, který má čerpat vodu z řeky Dajabón.
Podle Abinadera plán porušuje smlouvu mezi oběma zeměmi a odvádění vody z řeky sdílené oběma zeměmi by mělo negativní dopad na dominikánské farmáře a životní prostředí. Haitská vláda to odmítá a tvrdí, že stavba splňuje technické normy, napsala agentura AP. Také nad projektem kanálu nyní visí otazník, o jeho dalším osudu a případném pokračování rozhodne nová haitská vláda. Pokud tedy nějaká vznikne.