Po triumfu v bleskové válce o Náhorní Karabach se v Ázerbájdžánu konají předčasné prezidentské volby. Podle expertů je výsledek jasnější než kdy dřív, protože vládci Ilhamu Alijevovi po dobytí separatistického regionu vzrostla popularita. V kavkazské zemi nyní sílí protizápadní rétorika, která ji žene do náruče Ruska. Baku má silného spojence i v Turecku a v Izraeli, jejichž zbraňové dodávky mu pomohly k vítězství nad arménskými separatisty. Přes sílící represe vůči kritikům režimu prohlubuje spolupráci s Alijevem rovněž Evropa, která potřebuje ázerbájdžánské dodávky ropy a plynu, aby se vymanila ze závislosti na Rusku. Volby, v nichž Alijev nemá reálného protikandidáta, mohou podle některých expertů vést i k odchodu země z Rady Evropy, jež porušování lidských práv v zemi kritizuje.
Oznámení ázerbájdžánského vládce o vyhlášení předčasných voleb na 7. únor 2024 přišlo loni v prosinci. Lidé půjdou k volebním urnám rok před koncem Alijevova čtvrtého mandátu. Podle expertů může načasování souviset s tím, že Alijev je nyní v zemi velice oblíbený. „Těžko říct, co bylo hlavním důvodem, ale Alijev zvažuje rizika, jako je rostoucí tlak ze Západu, a chce využít popularity, kterou aktuálně má,“ hodnotí komentátor Bahruz Samadov, který působí jako doktorand na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Podle agentury AP se Alijev snaží minimalizovat vliv Moskvy na kampaň v Ázerbájdžánu tím, že zvolil datum na dobu, kdy budou Rusové zaneprázdnění vlastní kampaní před březnovými prezidentskými volbami. „Alijev se nemýlí ve skutečnosti, že v ázerbájdžánské vládnoucí elitě je silné proruské křídlo. Ale teď Rusko nebude mít čas na Ázerbájdžán,“ řekl AP nezávislý politický analytik Zardusht Alizade. „Stejně jako ukrajinská válka nedovoluje Rusku aktivně zasahovat do kavkazských záležitostí, prezidentská kampaň v Rusku odsune otázku Ázerbájdžánu do odlehlého kouta,“ míní odborník.
Sbližování s Ruskem po dobytí Náhorního Karabachu
Moskva se snaží udržet křehkou rovnováhu, kdy dbá na vstřícné vztahy s Baku, současně ale zůstává předním spojencem a sponzorem Arménie, tedy dvou historicky znepřátelených zemí. Rusové po 44denní válce o Náhorní Karabach v roce 2020 zprostředkovali příměří mezi Ázerbájdžánem a Arménií, které obnášelo mimo jiné rozmístění ruských mírových sil v neklidném regionu a zajištění otevřeného tranzitu po silnici spojující město Stěpanakert s Arménií.
Loni v září, kdy Ázerbájdžán vpadl do Náhorního Karabachu, ale kromě výzev k uklidnění situace proti Baku nijak aktivně nezasáhli. „Rusko vyšlo vstříc prakticky ve všech požadavcích, které Ázerbájdžán měl, pokud jde o Karabach, to znamená naplňování smlouvy z roku 2020, neprotestování, pokud jde o definitivní obsazení Náhorního Karabachu v září minulého roku a také určité dodávky zbraní, i když ty se teď dost přerušily. Takže Ázerbájdžán má teď Rusko za spojence nebo minimálně stát, který mu nijak nevadí pro prosazování zahraniční politiky,“ řekl expert na Střední Asii Slavomír Horák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Poté, co Ázerbájdžán na podzim 2023 potlačil arménské separatistické síly v Náhorním Karabachu, Alijevova obliba v Ázerbájdžánu prudce vzrostla. Samozvaná republika zanikla a více než sto tisíc etnických Arménů uprchlo z regionu. „Po mnoho let všichni říkali, že kdo osvobodí Karabach, bude naším věčným prezidentem. Myslím, že Ilham Alijev si toto postavení a titul vysloužil politikou, kterou dvacet let prosazoval, tím, že sloužil ázerbájdžánskému lidu a osvobozoval okupovaná území. Každý vlastenec v Ázerbájdžánu je tohoto názoru,“ prohlásil podle agentury APA loni v prosinci místopředseda vládnoucí strany Nový Ázerbájdžán Tahir Budagov.
Alijev se nyní chystá svůj triumf v Náhorním Karabachu naplno využít. „Volby v Ázerbájdžánu jsou poměrně jednoznačně dané, dokonce bych řekl ještě více dané než v minulosti, protože prezident Alijev se od posledních voleb veze na vlně vítězného znovuobnovení teritoriální celistvosti Ázerbájdžánu, je v pozici vítěze obou konfliktů v Karabachu v roce 2020 i 2023, má naprosto neotřesitelné postavení, a to dokonce i mezi určitou elitou, která by jinak byla skeptická vůči jeho zásahům proti lidským právům a podobně,“ podotýká expert Horák.
Zatýkání novinářů i opozičních politiků
V Ázerbájdžánu funguje prezidentský systém, v němž aktuálně lidé volí hlavu státu na sedmileté období. Na základě změny ústavy z roku 2016 může být kandidát zvolen dvě po sobě jdoucí období. Alijev nicméně vládne středoasijské zemi již dvě dekády, moc převzal po svém otci Hejdaru Alijevovi, který ovládal Ázerbájdžán ještě před rozpadem Sovětského svazu. Už první volby na podzim roku 2003, v nichž zvítězil současný vládce, přitom opozice i zahraniční pozorovatelé označili za nedemokratické. Za podobných netransparentních podmínek byl znovuzvolen v letech 2008, 2013 a 2018.
Letošní hlasování 7. února se největší ázerbájdžánské opoziční strany rozhodly bojkotovat kvůli pokračujícím represím a nedostatku demokracie. „Mimořádné volby, které (prezident) Ilham Alijev naplánoval na 7. února 2024, nebudou skutečnými volbami, ale volební show. Strana Ázerbájdžánské lidové fronty se nehodlá účastnit této podívané,“ uvedla jedna z předních opozičních stran v zemi.
Od konce listopadu bylo v Ázerbájdžánu zadrženo nejméně deset novinářů. Čtyři z nich pracovali pro AbzasMedia a byli obviněni z pašování cizí měny do země, mezi další zatčené patří novináři pracující pro Kanal 13 a ředitel Kanalu 11, píše nezávislý zpravodajský web OC Media. Pokračuje také hon na politické oponenty režimu. V lednu například ázerbájdžánská policie zatkla prominentního člena přední opoziční strany Musavat Tofiga Yagublua, kterého úřady obvinily z podvodu.
Předseda strany Musavat Arif Hajili v nedávném rozhovoru pro Rádio svobodná Evropa/Rádio svoboda upozornil, že vláda znemožnila zástupci strany kandidovat. „To zpochybňuje objektivitu voleb,“ řekl Hajili. „Žádali jsme, aby při vyhlášení voleb došlo k určitému uvolnění, aby byli propuštěni političtí vězni a aby bylo zajištěno svobodné shromažďování, svoboda slova a projevu. Kroky ázerbájdžánských úřadů však ukázaly, že nechystají žádné pozitivní změny,“ kritizoval politik.
Podle Horáka je Alijev de facto jediným kandidátem. „Všichni jeho protikandidáti jsou spíše jen loutkovými kandidáty, protože sledovanost volební kampaně je v tuto chvíli velmi mizivá. Od minulých voleb byli všichni případní kandidáti, kteří by mohli ohrozit Alijeva a prohlašovali něco o demokracii a lidských právech, velmi tvrdě potlačováni, zavřeni nebo vůbec nekandidovali. Společnost se stává do jisté míry apatickou a Alijev se veze na vlně vítězných válek v Karabachu,“ podotkl expert.
Na předčasné volby budou 7. února dohlížet mimo jiné pozorovatelé Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), který je hlavní institucí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Naopak Evropský parlament se k tomu nechystá. „Evropský parlament nebude tento volební proces sledovat, a proto nebude ani komentovat průběh ani výsledky, které budou oznámeny později. Žádný jednotlivý poslanec Evropského parlamentu není oprávněn sledovat nebo komentovat tento volební proces svým jménem,“ zdůraznila unijní instituce.
Místo reforem tvrdší represe
Předčasné volby se přitom v Ázerbájdžánu stávají pravidlem. Stalo se tak u prezidentských voleb v roce 2018 i u parlamentních voleb v roce 2020, upozorňuje nezávislý web OC Media. Ázerbájdžánské úřady tehdy jako důvod uvedly nutnost uspořádat hlasování dříve, aby se urychlil reformní proces.
Podle opozice ale na žádné zásadní reformy nedošlo. „Jediné změny, kterými Ázerbájdžán prošel, jsou ještě tvrdší autoritářství, militarizace společnosti, rostoucí nacionalismus a téměř úplná destrukce občanské společnosti. Mnoho progresivních iniciativ souvisejících s lidskými právy již nefunguje kvůli finančním potížím a překážkám, které před ně klade ázerbájdžánské právo. Nacionalismus je ideologie, kterou režim instrumentalizuje k získání veřejné podpory a legitimity. Po vítězství začal Ázerbájdžán oficiálně používat protizápadní rétoriku,“ hodnotí vývoj Samadov.
Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) se letos v lednu rozhodlo neratifikovat pověřovací listiny ázerbájdžánské delegace, které byly zpochybněny v den zahájení zasedání. Shromáždění dospělo k závěru, že země „nesplnila hlavní závazky“ vyplývající z jejího vstupu do Rady Evropy před dvaceti lety. „Přetrvávají velmi vážné obavy ohledně schopnosti (Ázerbájdžánu) vést svobodné a spravedlivé volby, udržovat dělbu moci,“ zní z Rady Evropy.
Sílící protizápadní rétorika
Rada Evropy poukázala mimo jiné na slabost zákonodárného sboru vůči výkonné moci v Ázerbájdžánu, omezování nezávislosti soudnictví a nedodržování lidských práv, jak dokládají četné rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a také stanoviska Benátské komise.
„Vzhledem k situaci s PACE, kritice ze strany kolektivního Západu ohledně otázek lidských práv v Ázerbájdžánu a k tomu, co se stalo v Karabachu, předpokládám, že Ázerbájdžán bude více směřovat k Rusku. Oficiální diskurz v Ázerbájdžánu je velmi protizápadní, zejména protifrancouzský a protiněmecký,“ upozornil Samadov. Baku by podle něj mohlo brzy opustit Radu Evropy a přiblížit se Rusku, i když hlavním spojencem nejspíš zůstane Ankara. „To povede ke skutečně ničivým důsledkům pro lidská práva v Ázerbájdžánu,“ obává se komentátor.
Také Horák si všímá sílící protizápadní rétoriky v Ázerbájdžánu, a to v kontextu obvinění z pro-arménskosti západních elit, zejména v případě Francie. „S tím roste spojenectví mezi Ázerbájdžánem a Ruskem. Pro Ázerbájdžán zůstává klíčovým partnerem Turecko, nicméně Rusko se dostává do pozice státu, který jde Ázerbájdžánu poměrně dobře na ruku a snaží se ho podporovat,“ podotkl expert.
Strategické spojenectví s Izraelem
Překvapivého spojence má Baku také v židovském státu. Obě země mají již tři desetiletí vztahy, které jsou v poslední době označovány za strategické spojenectví. Loni v lednu Ázerbájdžán jmenoval svého prvního velvyslance v Izraeli a byly to mimo jiné izraelské dodávky zbraní, které pomohly Ázerbájdžánu v září rychle dobýt Karabach. „Pro nás je hlavním problémem, že izraelské zbraně střílejí na naše lidi,“ řekl agentuře AP arménský velvyslanec v Izraeli Arman Akopjan.
Podle AP se ázerbájdžánská vojenská nákladní letadla několik týdnů před ofenzivou v Karabachu opakovaně přemisťovala mezi leteckou základnou v jižním Izraeli a letištěm poblíž Karabachu, a to v době, kdy Západ volal po mírových jednáních.
Ázerbájdžán použil proti separatistům v Karabachu těžké dělostřelectvo, raketomety a drony, které podle expertů z velké části dodal kromě Turecka právě Izrael. Odborníci odhadují, že židovský stát zajistil Ázerbájdžánu v letech 2016 až 2020 téměř sedmdesát procent jeho arzenálu včetně raket dlouhého doletu či výbušných dronů, píše server Times of Israel.
Jeruzalém navíc v otázce Karabachu podpořil Baku také diplomatickou cestou. Podle Horáka jde o potvrzení geopolitického spojenectví. „Nezapomeňme, že Ázerbájdžán má velmi složité vztahy se sousedním Íránem, byť jsou to teoreticky obě šíitské země a v Íránu existuje velká ázerbájdžánská menšina, ale íránsko-ázerbájdžánské vztahy procházejí poměrně složitými obdobími pádů a vzestupů. Každopádně Ázerbájdžán nepovažuje Írán za svého velkého spojence, což Izraeli vyhovuje, protože jakákoli fronta, která drobí pozornost Teheránu, je pro Izrael vítaná,“ sdělil expert.
Další faktor je pak ekonomický. „Ázerbájdžán má peníze a má na to, nakupovat dobré zbraně, a to jak od Turecka, tak i od Ruska, a právě od Izraele. Takže jde i o obchod jako takový,“ podotkl Horák. Třetím aspektem, který vzájemně váže židovský stát k Baku, je podle odborníka to, že „Ázerbájdžán se proklamuje jako světská země a snaží se potlačovat projevy radikálního islámu, což Izraeli vyhovuje“.
Neméně důležitým aspektem jsou také vzájemné humanitární vztahy. „Mám na mysli zejména poměrně velkou komunitu ázerbájdžánských Židů žijících nyní v Izraeli. Tam ty vztahy jsou poměrně intenzivní. V podvědomí to hraje určitou roli při formování izraelsko-ázerbájdžánských vztahů,“ doplňuje Horák.
Prohloubení spolupráce EU a Baku v oblasti energetiky
Přestože současné vztahy Ázerbájdžánu se Západem jsou v rovině rétoriky napjaté, v oblasti obchodu a energetiky se v posledních letech z praktických důvodů spíše prohlubují. Kvůli ruské válce na Ukrajině se totiž Evropa snaží zbavit své závislosti na dodávkách ruské ropy a plynu a jednou z cest je i aktivnější spolupráce s Baku.
Za prvních deset měsíců loňského roku Ázerbájdžán vyvezl do EU celkem 17,4 milionu tun ropy v hodnotě 10,6 miliardy eur, čímže se stal devátým největším dodavatelem ropy do Unie a poprvé překonal Rusko, upozorňuje ve své zprávě CzechTrade.
O rozšíření spolupráce s Ázerbájdžánem usiluje rovněž Česká republika, která navázala diplomatické styky s touto středoasijskou zemí před třiceti lety. Předloni dodal Ázerbájdžán Česku 1726 kilotun ropy. „Ázerbájdžán zaujímá tradiční druhé místo v dovozu ropy s výjimkou roku 2021, kdy ho mírně předběhl Kazachstán,“ uvedlo ministerstvo průmyslu a obchodu. „Dle ázerbájdžánských statistik pro rok 2023 se Česká republika stala pátým nejvýznamnějším obchodním partnerem Ázerbájdžánu v EU pro rok 2023 a to po Itálii, Německu, Řecku a Španělsku,“ dodal resort.
V roce 2022 došlo mezi oběma zeměmi k podpisu memoranda o strategickém partnerství v oblasti energetiky a loni se na toto téma uskutečnilo první setkání česko-ázerbajdžánské pracovní skupiny.
„Ázerbájdžán je zejména v oblasti energetiky naším důležitým strategickým partnerem. Ropa, kterou odtamtud dovážíme, pokrývá přibližně čtvrtinu naší celkové spotřeby To činí z naší země jednoho z hlavních dovozců ázerbajdžánské ropy. Tímto způsobem přispívají naše dobré vztahy k zajišťovaní naší vlastní surovinové soběstačnosti a energetické bezpečnosti,“ uvedla loni v prosinci předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) po setkání s předsedkyní ázerbajdžánského zákonodárného sboru Sahibu Gafarovou.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) loni v červnu navštívil Ázerbájdžán, kde jednal o energetické bezpečnosti a rozvoji obchodní spolupráce. „Jsou to i ázerbájdžánské dodávky, které Evropě pomáhají nahrazovat plyn z Ruska. Česko by mohlo v blízké budoucnosti získávat plyn z Ázerbájdžánu, naší snahou je začít co nejdříve s návrhem podmínek a s testovacími dodávkami,“ oznámil tehdy Síkela.
„Spolupráci v oblasti energetiky však můžeme rozvíjet i nadále a nemusí to být jen v dodávkách plynu či ropy, ale také třeba zeleného vodíku, na jehož produkci se chce země více zaměřit. Vnímám roli Ázerbájdžánu v energetické bezpečnosti Evropy jako nezbytnou, zejména s ohledem na budoucnost. Evropa potřebuje pevné a spolehlivé energetické partnery, kteří jsou klíčoví pro udržení stability a konkurenceschopnosti našeho průmyslu,“ dodal ministr.
Ázerbájdžánský plyn začal proudit do Evropy v roce 2020. Evropská unie v červenci 2022 podepsala memorandum o zdvojnásobení ročního dovozu ázerbájdžánského plynu na dvacet miliard krychlových metrů do roku 2027. Loni v dubnu se provozovatelé systémů pro přenos plynu v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku dohodli na posílení přepravy zemního plynu z Ázerbájdžánu s využitím stávající infrastruktury svých zemí.
Alijev loni v prosinci uvedl, že v roce 2023 vývoz ázerbájdžánského plynu do Evropy dosáhne 12 miliard krychlových metrů, zatímco v roce 2021 činil osm miliard krychlových metrů. To podle prezidenta ukazuje, že země „s jistotou směřuje k cíli“ zdvojnásobit export do roku 2027, jak bylo dohodnuto.
„V roce 2022 společnost ČEZ zahájila jednání se SOCAR, státní energetickou společností Ázerbájdžánu. Byl dokončen rámcový kontrakt s evropskou entitou SOCAR a provedeny první obchody. Vzhledem k omezeným exportním kapacitám Ázerbájdžánu se však nejedná o – z hlediska spotřeby České republiky – významnější objemy plynu. Od roku 2027 Ázerbájdžán plánuje těžby na nových polích, a teprve pak bude možné očekávat významnější dodávky plynu na dlouhodobé bázi,“ uvádí ministerstvo průmyslu a obchodu.
Pokud jde o prohlubování hospodářské spolupráce a integrace a zajištění politické spolupráce, ty zaštiťuje projekt Východního partnerství, který má za cíl sbližování Evropské unie se šesti státy východní Evropy a Kavkazu včetně Ázerbájdžánu.
Koordinace této politiky patří dlouhodobě mezi priority české zahraniční politiky. „Země Východního partnerství pro nás představují oblast našeho strategického zájmu. V této části východní Evropy se Rusko snaží i nadále prosazovat svoji mocenskou a imperiální politiku a vliv, zatímco Evropská unie těmto zemím nabízí vzájemně výhodné partnerské vztahy, rovnocenné zapojení se do procesu evropské integrace,“ uvedl letos v lednu nový zvláštní zmocněnec pro Východní partnerství David Stulík.
Přimhouřené oči Evropy
Navzdory represím na domácí půdě tak zůstává Alijevův Ázerbájdžán klíčovým partnerem EU včetně Česka v oblasti Kavkazu. Baku nepodpořilo ruskou invazi na Ukrajinu při hlasování o klíčových rezolucích v OSN a jako jeden z mála států v regionu neporušuje ve velkém západní sankce proti Rusku.
Ázerbájdžánská státní energetická společnost SOCAR také poskytuje Ukrajině zdarma plyn a benzin do vozidel používaných pro humanitární mise, píše server Geopolitical Monitor. Ázerbájdžánu se tak na rozdíl od jiných států v regionu, jako je Arménie či Gruzie, daří udržet ruský vliv v zemi na uzdě. Vztahy EU s Alijevem tak nejspíš předem daný výsledek předčasných voleb nijak neovlivní.
