Právo a spravedlnost vyhrálo nedělní volby, protože celé minulé období rozdávalo, říká bývalý polský prezident Lech Walesa. Kvůli tomu podle něj bude jeho zemi ještě pár let trápit problém populismu. Věří však, že potom zvítězí logika. Rozhovor s jedním ze symbolů protikomunistické revoluce, který zavítal do Prahy na konferenci Forum 2000, vedla Dana Zlatohlávková.
Drahý účet za revoluci nahrává populistům. Ale zítra zvítězí logika, věří Walesa
Nemohu začít jinak: strana Právo a spravedlnost vyhrála nedělní volby v Sejmu, ale ztratila většinu v senátu. Co to podle vás znamená pro Polsko?
Po revoluci celý svět hledá nová řešení, protože s nimi včas nepřicházejí politici. Různá politická uskupení tak nastolují svá pravidla. V posledních volbách v Polsku jsme znevážili demokracii, dovolili jsme populistům a demagogům volby vyhrát. Během předchozího období, kdy vládli, rozdávali lidem všechno, co bylo možné rozdávat. A tak získali masy voličů. A teď to je stejné, budou postupovat stejně, se stejnými výsledky. Takže budeme mít ještě pár let potíže.
Volební účast překročila šedesát procent, to je nejvíc od revoluce. O čem to svědčí?
Doopravdy se všichni všude zabývali tím, aby národ vzal odpovědnost za volby. A proto hodně lidí, kteří předtím k volbám nechodili, teď přišli hlasovat. Znovu dali hlas propagandě. Ta je v Polsku dost populistická, a proto ti noví voliči taky podpořili populisty a demagogii.
Jak hodnotíte cestu Polska a střední Evropy za posledních třicet let?
V naší generaci jsme odstranili hodně rozdílů, bloků, různé systémy, zbořili jsme hranice mezi státy. Sláva nám. Ale tím se zároveň otevřela nová epocha. Existují obavy, aby populisti nezničili některé dost dobře rozvinuté principy.
Říkáte, že je nová epocha. Jak důležité v ní je dědictví revoluce, její ideály a hodnoty?
Svět byl velmi rozdělený a to nedovolovalo našim zemím a světu obecně se rozvíjet. A problém byl, jak odejít od tohoto rozdělení světa. Podařilo se nám najít jednoduchý způsob – solidaritu. Na jejím základě, pokojně, se nám podařilo odmítnout ten starý systém. A to způsobilo nástup nové epochy, kterou teď musíme vybudovat. Všechno ze staré epochy nepasuje do nové. Například demokracie. No přece nikdo ji nevymyslí znova. Demokracie, jak mě dřív učili, znamená, že vítězí většina. A když se teď podíváte po světě, většina lidí nejde k volbám. Tak jaká je to demokracie?
Mluvil jste o Solidaritě, jste symbolem revoluce v Polsku, vůdčí osobností toho hnutí. Jak se vám povedlo, že získalo sílu a jak na tu dobu osobně vzpomínáte?
Ve 40. a 50. letech bojovali se zbraní v ruce, aby změnili systém. Nepovedlo se, byli poraženi. V 60. a 70. letech se demonstrovalo v ulicích, stávkovalo. Ani to se nepovedlo. Na základě pokusů a omylů jsme dostali nápad, že se musíme všichni spojit a zabojovat tam, kde je to bezpečné, solidárně, na pracovištích, kde si s námi neporadí.
Komunisté to věděli a nechtěli nám dovolit se zorganizovat v odborech. Každý pokus rozbili, každé setkání. Svět byl bezradný, nedokázal si s rozdělením a komunismem poradit. A za těchto okolností se papežem stal Polák. Rok a něco poté přijel do Polska a setkal se s ním celý národ, díky němu se ukázalo, jak je nás hodně. Protože předtím nám říkali: Prosím vás, kolik vás je, koho zastupujete? A tady se ukázalo, že je nás opravdu hodně.
V té souvislosti se polská opozice zorganizovala, začala bojovat. Já jsem do té doby hledal lidi, kteří by byli ochotní něco dělat. Za dvacet let jsem jich měl deset. A když se Polák stal papežem, zorganizoval jsem deset milionů ochotných lidí. Samozřejmě, že papež nevytvořil revoluci. Ale umožnil nám zjistit, jak je nás hodně, těch toužících po změně v Polsku i světě.
Jaká byla komunikace, spolupráce s československým disentem?
Už tehdy nám bylo jasné, že jen Polsko nestačí. Že sami sovětský komunismus neporazíme. Proto jsme komunikovali s Havlem a dalšími, i v dalších zemích. Bavili jsme se s lidmi, kteří byli aktivní v opozici. Zkoušeli jsme zorganizovat střední a východní Evropu.
Co budoucnost? Kde vidíte Polsko za třicet let?
Diskuse pokračuje. Jak má vypadat Česko a jak Polsko. Jak se máme cítit v Evropě. A jaká témata řešit globálně. Protože jinak zničíme naši civilizaci. Teď můžete organizovat nespokojené lidi, protože jsme za revoluci museli zaplatit drahý účet. A proto populisti mohou říkat: My bychom to udělali lépe. Proto teď mohou vítězit. Ale zítra zvítězí logika.
A nebudete kandidovat na prezidenta?
Kdo?
Vy.
Já už jsem starý. Měl jsem životní úkol vést ostatní do stanice s názvem „svoboda“. Vrátit Polákům i jiným národům svobodu. A se zbytkem ať si už poradí sami – v demokracii. Hodně jsem věřil v demokracii. Že demokracie rychle nabídne dobrá řešení. Ukázalo se, že jsem se přepočítal. V demokracii to trochu trvá. A proto teď máme takovou situaci.