Paříž – Francouzská módní návrhářka Coco Chanel se narodila v roce 1883. Získala slávu a bohatství, neměla ale nikoho, s kým by své úspěchy sdílela. Právě po manželství a dětech přitom toužila nejvíce. Její milenci ovlivňovali i Chanelinu tvorbu. Návrhářka za svého života nikdy nepřiznala, co ji potkalo, nezanechala za sebou ani žádný deník – pouze pohnutý osud. Zemřela 10. ledna roku 1971 v holé ložnici, která jí evokovala dětství strávené v klášterním sirotčinci.
Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur „Coco“ Chanel, jedna z nejvýznamnějších módních návrhářek 20. století, se narodila 19. srpna 1883 ve francouzském městečku Saumur podomnímu obchodníkovi Albertu Chanelovi a ženě jménem Jeanne Devolleová. Po smrti matky ji otec spolu s dalšími sourozenci zanechal svému osudu v sirotčinci.
Po šesti letech Coco spolu se starší sestrou Julií přijali do klášterní školy Notre Dame v Moulins. I přesto, že už ve dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy a získala pověst vynikající švadleny, stále víc ji to táhlo do místního nočního klubu, kde si po večerech přivydělávala zpíváním. Zde získala svou přezdívku Coco, což v oslovení znamená „dušičko“ nebo „miláčku“.
Coco se seznámila s bohatým chovatelem koní Etiennem Balsanem, vlastníkem zámku v Royallieu u Compiègne, a dostala se tak do vyšší společnosti. Později poznala dalšího osudového muže, britského diplomata Arthura Capela, přezdívaného Boy. S jeho podporou otevřela obchody s luxusními klobouky v Paříži a Deauville.
Časem rozšířila sortiment o sportovní oblečení. V roce 1916 otevřela svůj první salon ve známém luxusním francouzském letovisku Biarritz. Následovala první ucelená kolekce, v níž se objevily originální košilové šaty: jednodílný volný oděv, který se nosil bez korzetu, svázaný v pase nebo na bocích, či proslavené malé černé neboli krátké černé šaty, zavedla do dámské módy úplet, do té doby považovaný za vhodný jen pro výrobu prádla.
Během války bylo její oblečení často označováno za „kuchyňský styl“. Neomezovala se jen na aristokracii a bohaté paničky, právě naopak, její oblečení bylo určeno všem ženám. Chtěla, aby se cítily mladší, volnější a samy sebou, aby neschovávaly svou osobnost za přezdobené a nepohodlné šaty.
Oblékala hvězdy jako Audrey Hepburn, Grace Kelly nebo Jacquelin Kennedy. Navrhovala divadelní, baletní a filmové kostýmy pro několik hollywoodských velkofilmů a přátelila se například s Picassem, Maxem Jakobem nebo Igorem Stravinským. Koncem třicátých let se Coco Chanel stala nejbohatší módní návrhářkou Francie.
- není ošklivých žen; jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými
- můj život se mi nelíbil, tak jsem si vymyslela jiný
Po vypuknutí druhé světové války Coco salón zavřela. Otevřen zůstal jediný butik, v němž se prodával slavný parfém, uzavřený ve flakónu ve stylu art deco, Chanel č. 5, který byl pojmenován podle šťastného čísla návrhářky. V tomto revolučním parfému bylo poprvé v historii přiznáno použití syntetických prvků, které bylo doposud razantně odmítáno.
Marilyn Monroe o něm později prohlásila, že je to jediná věc, kterou nosí do postele. Není vůbec s podivem, že právě tento zřejmě nejslavnější světový parfém byl roku 1987 zařazen do Síně slávy FiFi. Druhou světovou válku Coco prožila po boku německého diplomata H. G. Von Dincklagea, přezdívaného „Spart“, kvůli kterému musela po skončení bojů odejít do Švýcarska s cejchem zrádkyně. Roku 1954 znovu otevřela svůj pařížský butik. Z toho období pochází bezlímečkové žerzejové twídové obleky.
Zemřela 10. ledna 1971 ve věku 88 let v soukromém apartmá hotelu Ritz. Její neobyčejný duch však v módě přežívá nadále. Své o tom ví i módní designer Karl Lagerfeld, který od roku 1983 značku Chanel zastupuje. Ve francouzském životopisném filmu z roku 2009 Coco Chanel postavu návrhářky úspěšně ztvárnila francouzská herečka Audrey Tautou.
