Syrský vůdce Bašár Asad je v současném blízkovýchodním konfliktu potichu. Sýrie je přitom pod autoritářskou vládou jeho rodiny nejbližším spojencem Íránu už od 80. let. Pokud by ale Damašek vyprovokoval Izrael k útoku, mohlo by to znamenat i konec Asadova režimu. Írán i proto zatím Asadovu pasivitu toleruje. Eskalovat konflikt nechce ani Kreml, jenž v Sýrii intervenoval, aby režim v Damašku udržel.
Asadova Sýrie balancuje mezi tradičním spojencem Íránem a obavami z Izraele
Sýrie historicky pěstovala s Izraelem, se kterým sdílí hranici, jakousi rovnováhu vztahů. Po porážce v Šestidenní válce v roce 1967 a ztrátě dvou třetin území Golanských výšin, které Izrael aktuálně okupuje (podle mezinárodního práva území náleží Sýrii), Damašek uznal, že Jeruzalém porazit nemůže. I když se rodina Asadů spojila s Íránem, syrské vlády se snažily vyhnout konfliktům s Židovským státem tím, že udržovaly frontu na Golanských výšinách v klidu.
To ale neznamená, že by Sýrie Izrael jakkoliv podporovala. V minulosti výrazně pomáhala činnosti Hizballáhu a v průběhu let se stala prostředníkem pro transfery zbraní a dalších zařízení pro spojenecké skupiny Íránu, jako je právě Hizballáh. Tato šíitská teroristická organizace napomohla Asadovi udržet se u moci, protože se na jeho straně zapojila do občanské války proti revolucionářům.
Navzdory těmto spojenectvím byl podle serveru Deutsche Welle syrský režim poměrně tichý, když Jeruzalém zlikvidoval vedení Hizballáhu, zahájil letecké útoky na cíle spojované s teroristickou organizací a nedávno vstoupil do jižního Libanonu, aby s šíitskou organizací mohl bojovat i na zemi.
Když Izrael v roce 2006 napadl Libanon, byl Asad ve svém přístupu mnohem otevřenější, než je tomu v současnosti. Experti tak jeho současný přístup vnímají jako „překvapivě a záhadně“ klidný.
Asadovi jde o „sebezáchovu“
Izrael nebombarduje pouze území Libanonu, ale soustředí se i na cíle v Sýrii. V poslední době se zaměřil na syrsko-libanonské hraniční přechody a syrskou infrastrukturu, jako jsou mosty a dálnice, protože, jak Jeruzalém tvrdí, jsou využívány k zásobování Hizballáhu v Libanonu. Terčem útoků se několikrát stal dokonce i samotný Damašek.
Seth Frantzman, pomocný pracovník institutu Nadace obrany demokracií, pro server Hlas Ameriky uvedl, že zdrženlivost syrské vlády připojit se k íránským hrozbám vůči Izraeli „pravděpodobně pramení z pocitu režimu, že eskalací nemá co získat, ale má mnoho co ztratit“.
Přes třináct let trvající občanská válka v Sýrii podle Deutsche Welle stagnuje, jednotlivé části země ovládají různé ozbrojené skupiny a jejich spojenci. Případné oslabení Asadova režimu by dalo protivládním silám novou příležitost. „Takže si myslím, že v první řadě jde o pud sebezáchovy,“ řekl serveru Haid Haid, konzultant programu pro Blízký východ a severní Afriku z britského institutu Chatham House.
Asad také ví, že silné zapojení do aktuálního konfliktu „by podnítilo izraelskou akci, která by mohla rozhodujícím způsobem oslabit schopnost armády chránit moc Damašku,“ napsal začátkem tohoto roku The Soufan Center, americký bezpečnostní think-thank. Židovský stát Asadovi nepřímo vzkázal, aby se do konfliktu nepletl, tvrdí Haid. „Je těžké s jistotou říci, co se děje za zavřenými dveřmi, ale Izrael od začátku dával jasně najevo, prostřednictvím veřejných i soukromých zpráv, že jakékoliv zapojení bude mít vysokou cenu,“ poznamenal dále.
Proti eskalaci konfliktu je i Rusko
Podle The Soufan Center by rizika pro Damašek mohla být až katastrofální, pokud by Izrael eskaloval své útoky tak, aby zahrnovaly cílení na nejvyšší vedení Sýrie nebo klíčové vojenské prostředky. Režim se podle organizace obává zejména možnosti, že otevření fronty proti Židovskému státu by odvedlo pozornost jeho sil od úsilí zkrotit ozbrojenou opozici, která stále ovládá provincii Idlíb.
The Soufan Center také píše, že je pravděpodobné, že pokusy Sýrie zůstat mimo přímý konflikt jsou podporovány jejím nejmocnějším ozbrojeným podporovatelem Ruskem. Válka Kremlu proti Ukrajině pohlcuje ruského vládce Vladimira Putina, který nechce riskovat, že bude nucen dodat další vojenské prostředky Sýrii, aby pomohl režimu vzpamatovat se z izraelských útoků, nebo dokonce porazit obnovené ofenzivy syrské opozice.
Sýrie se snaží uspokojit obě strany
Na druhé straně ovšem stojí tradiční spojenec Sýrie, jímž je Írán. Damašek se teď mezi oběma stranami konfliktu snaží balancovat. Teherán dal Asadovi jasně najevo, že cesta k zásobování Hizballáhu musí zůstat otevřená, sdělil Haid. „Lze s jistotou říci, že se Íránci snažili z Asada dostat více,“ dodal.
Podle vyjádření nezávislé expertky na Blízký východ Evy Koulouriotisové pro Deutsche Welle Asad k uspokojení Izraele zabránil demonstracím na podporu Hizballáhu a také stáhl syrské síly z blízkosti Golanských výšin a požádal Rusko, aby je nahradilo svými jednotkami. Aby pak uspokojil i druhou stranu, poslal syrské síly do Halábu (Aleppa) a Idlíbu, aby se bojovníci Hizballáhu, kteří tam byli dříve umístěni, mohli přesunout do Libanonu, poznamenala expertka.
Íránští spojenci vidí, že syrské území je potenciálně dalším významným tlakovým bodem proti Izraeli, píše The Soufan Center. Některé raketové útoky byly odpáleny na Židovský stát i ze syrské půdy, podle organizace s největší pravděpodobností ze strany prosyrských palestinských militantních skupin, jako je Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Takové útoky ale byly z velké části bezvýznamné a pouze přilákaly izraelskou palbu.
Írán neskrýval skutečnost, že jedním z jeho cílů v Sýrii je vytvořit síly, které by mohly být v případě potřeby použity proti Izraeli, sdělil Haid. „Takže z tohoto pohledu si myslím, že je bezpečné říci, že pokud Asad nedokáže udržet zásobovací linky (pro Íránem podporované skupiny) otevřené, může to být jeden z íránských požadavků,“ dodal. „Mohou říci: Podívejte, pokud se nechcete přímo zapojit, tak nám dovolte provést útoky ze Sýrie.“
Zásadní význam Golanských výšin
Frantzman pro server Hlas Ameriky řekl, že Hizballáh a milice podporované Íránem mohou chtít ohrožovat Izrael ze syrské části Golanských výšin, ale Asadova vláda by podle něho tvrdila, že s tím nemá nic společného. Syrský vůdce zatím odradil Hizballáh, proíránské syrské milice nebo jiné ozbrojené skupiny od využívání syrských Golan k palbě na území kontrolované Izraelem. Jeruzalémem kontrolovaná část Golanských výšin leží podle The Soufan Center v dosahu dělostřelectva nejen syrské armády, ale také spojeneckých proíránských skupin, kterým Sýrie umožňuje v zemi působit.
Experti podle Hlasu Ameriky tvrdí, že Golanské výšiny jsou jedním z regionů, které by mohly být cílem skupin podporovaných Íránem přítomných v Sýrii. Koncem července byla vesnice v Jeruzalémem kontrolované části oblasti cílem raketového útoku, při kterém zahynulo nejméně dvanáct lidí, většinou dětí. Podle Spojených států amerických i Izraele stál za útokem Hizballáh.
Írán Asada dosud podle Deutsche Welle nepožádal, aby mu umožnil bojovat proti Izraeli přes Golanské výšiny. „Teherán neučiní toto rozhodnutí, pokud nebude čelit hrozbě pro svou národní bezpečnost, jako je zaměření na jeho jaderný program,“ vysvětlila Koulouriotisová. Ale pokud by k tomu došlo, syrský vůdce by neměl jinou možnost než udělat, co mu Írán řekne, dodala. „Bašár Asad ví, že jakákoliv aktivace golanské fronty by mohla znamenat konec jeho režimu,“ řekl Hlasu Ameriky bývalý syrský generál Ahmed Rahal. Asadův režim ale podle něho nemá prostředky jakkoliv kontrolovat Hizballáh a další Íránem podporované milice v Sýrii.
Írán zatím syrskou pasivitu toleruje
Někteří vůdci v široké Ose odporu (neformální politická a vojenská koalice na Blízkém východě vedená Íránem) se podle The Soufan Center ptali, proč Teherán povoluje Asadovu režimu zůstat z velké části na okraji války proti Izraeli. Neochota Sýrie angažovat se údajně způsobila určité třenice s Íránem, ale íránští vůdci uznávají, že Asadovo úsilí o zabezpečení vlastního režimu je jeho prvořadou prioritou.
Sýrie se navíc snaží o zlepšení vztahů s dalšími arabskými státy, které se komunikaci s ní během občanské války vyhýbaly. Haid ani Koulouriotisová ale nevěří, že se Damašek vzdá svého spojenectví s Teheránem ve prospěch lepších vztahů se státy Perského zálivu. Asad se podle nich spíše pokusí udržet rovnováhu mezi Izraelem a Íránem stejným způsobem, jako to dělal před ním jeho otec.
Podle zprávy MENA Research Center je ale v poslední době patrné určité ochlazování vztahů mezi Sýrií a Íránem. Přestože je Asad „nejprominentnějším spojencem“ Teheránu v regionu, byl jedním z posledních, kdo v květnu vyjádřil soustrast po smrti íránského prezidenta Ebráhíma Raísího. Zpráva zároveň zmiňuje zlepšující se vztahy Sýrie se Saúdskou Arábií a západním světem.
Konfliktem trpí obyčejní Syřané
Obyčejní Syřané nadále platí nejvyšší cenu za Asadovo chování, sdělil Haid Haid. „Protože byly pozastaveny zásobovací linky a pohyb zboží z Libanonu a vlna vysídlených lidí vyvíjí tlak na zdroje, ceny v Sýrii rostou pro všechny,“ dodal. „I bez přímého zapojení režimu do vojenské eskalace v regionu na to doplácejí obyčejní Syřané,“ uzavřel.
Nedávné zintenzivnění izraelských náletů na čtvrti v Bejrútu obydlené příznivci Hizballáhu způsobilo, že mnoho přívrženců této skupiny uprchlo do Sýrie, protože Asadův režim považovali za vstřícnější a bezpečnější než oblasti Libanonu ovládané maronitskými křesťany, sunnitskými muslimy a drúzskými Araby. Více než 400 tisíc lidí, včetně přibližně tří set tisíců syrských uprchlíků žijících v Libanonu, podle libanonské vlády uprchlo před izraelskými útoky do Sýrie, napsala na konci října organizace The Soufan Center.
Příliv uprchlíků zhoršil pokračující syrskou humanitární krizi a zvýšil nedostatek základních služeb, jako je palivo a voda. Válka také narušila životně důležité obchodní cesty mezi Bejrútem a Damaškem, omezila komerční dopravu a způsobila zdvojnásobení cen benzinu v Sýrii. Zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii, Geir Otto Pedersen, řekl 23. října Radě bezpečnosti OSN, že Sýrie je na pokraji „vojenské, humanitární a ekonomické bouře“.
