Říká se, že v Mongolsku obloha nemá konce. Celý rok je prosluněna paprsky a jen v létě občasné bouřky zdramatizují její azurovou modř. Pod ní se na všechny strany ubírá nekonečná step protkaná bílými jurtami a stády ovcí, koz a koní. A v širých pláních je tak obtížné potkat živáčka. Možná právě pro tuto volnost a neporušenou přírodu láká země dobrodružné povahy z celého světa. A kvůli obecnému přesvědčení, že Čingischánova zem je pouhá placka s písečnými dunami a chudými kočovníky, je načase podobné předsudky vyvracet.
Ulánbátaru se většina turistů nevyhne. Žije zde téměř polovina ze tří milionů obyvatel země, která by svou rozlohou pokryla polovinu západní Evropy. A mnoho z nich pociťuje zlepšující se ekonomickou situaci Mongolska nejen tím, že je omrzel kočovný život a rozhodli se uhnízdit trvale v bizarních jurtovištích na předměstí jediné metropole, ale dovolí si koně vyměnit za drahé auto či alespoň motorku. Podle toho pak zoufalá dopravní situace Ulanbátaru vypadá. Luxusní mercedesy marně troubí zataraseny mezi stejně nablýskanými auty. Zácpa na hlavní třídě Míru začne s východem slunce a uvolní se s jeho západem.
Turista se tak beznadějně tlačí na šikmooké spolucestující v hromadné dopravě a ani výhled ven ho příliš neuspokojí. Stavební boom nebere konce a město je vlastně jedno velké staveniště. Centrum zdobí snad jen Suchbátarovo náměstí, socha Čingischána a několik málo historických budov a chrámů, které přežily sovětské řádění. I tak se ulice v posledních letech doslova přeplnily pěknými restauracemi a útulnými kavárnami, kam vždy dobře oblečení Mongolové chodí trávit svůj volný čas.
- Jezero Terkhiin Tsagaan autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4043/404274.jpg
- Národní park Tereldž autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4043/404272.jpg
- Jezero Terkhiin Tsagaan autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4043/404275.jpg
- Mongolské cesty autor: Hana Brádková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4043/404283.jpg
Mezi nejzajímavější patří bezesporu národní park Tereldž. Travnaté kopce jsou zde posety hnědými oblými skálami, které mnohdy vystupují z hlubokých modřínových lesů a střídají se s horskými loukami rozkvetlými do palety letních barev. Jurtových kempů pro turisty je v centrální části parku až moc a místa neporušená lidskou nohou se dají nalézt asi jen stěží. I přesto, že se jedná o nejnavštěvovanější mongolský park, Evropan se asijské přelidněnosti rozhodně bát nemusí a zajímavé kamenné útvary může obdivovat ze hřbetu koně či z prašných cest docela sám.
Dostat se do vzdálenějších oblastí pak už je docela oříšek. Přeplněné a snadno rozbitelné autobusy spojují jen klíčová mongolská města, která ale nebývají hlubokým zážitkem pro přírodychtivé turisty. Zejména pokud je návštěvník omezen časově, nejpohodlnějším způsobem přepravy je pronájem džípu s řidičem, který ho mongolských cestách bezpečně proveze. I tak ho čeká výlet jedinečný, o jehož natřásavé povaze se mu bude ještě v noci zdát. Dlouhé přejezdy mezi jednotlivými místy po prašných spletitých cestách ale jistě stojí za nádheru, kterou mu mongolská příroda poskytne.
Za travnatými sopkami do centrálního Mongolska
Mezi tradičně nejatraktivnější zastávky patří rozsáhlá jezera s neskutečně průzračnou vodou. Ve vulkanické oblasti Khangai kromě mnoha vyhaslých sopek leží i jezero Terkhiin Tsagaan s malebnými travnatými kopci v okolí. Nejvíce pozornosti turistů přitahuje dozajista menší sourozenec Bajkalu, tedy jezero Chovsgol v severní části země. Azurově modrá voda připomíná na některých místech chorvatskou riviéru a jen bílé jurty, stáda jaků a venkovní teplota, která i v nejteplejší roční době snadno spadne na bod mrazu, dávají tušit severskou přírodu. Na západní straně jezera kdesi ve vzdáleném pohoří kočují se svými stády sobů pastevecké kmeny. I pro mnohé zámožnější Mongoly je druhé největší mongolské sladkovodní jezero ideální destinací k rekreaci a třeba projížďce na koni, která pro turisty je bezesporu nezbytným zážitkem.
Zájemci o historii si určitě nenechají ujít buddhistické kláštery jako Erdene Zuu či Amarbayasgalant nacházející se uprostřed travnatých stepí a připomínající dnes už pouhý zlomek své bývalé slávy. Ti, co holdují teplejšímu počasí a chtěli by ochutnat pouštní atmosféru, se musí naopak za velkolepými dunami vydat hluboko na jih, kde je nepoživatelný velbloudí sýr na denním pořádku a kde i po krátké jízdě na velbloudovi každý turista rád opět sesedne na pevnou zem. A dál by se dalo vypočítat nespočet konců bahnitých cest, kterými je Mongolsko protkané a kterými stojí za to se vydat. I přesto, že podle mnohých je Mongolsko pouhá stepní placka.
