Třicet let se rod Colloredo-Mannsfeldů soudil se státem o zámek Opočno, který mu nejdříve sebrali nacisté a posléze i komunisté. V komplikovaném sporu soudy už před lety rozhodly, že zámek zůstane ve vlastnictví státu. Nyní ale přišel nový verdikt. Rodině se vrátí významná část cenných opočenských sbírek v hodnotě půl miliardy. Na jedné z nejnavštěvovanějších českých památek tak nastává paradoxní situace. Zatímco budova patří státu, její unikátní vybavení původním vlastníkům. Pro Reportéry ČT natáčel David Vondráček.
Po třiceti letech právních sporů sice už před třemi lety rozhodl Ústavní soud s konečnou platností, že šlechtické rodině Colloredo-Mannsfeldů se nebude vracet národní kulturní památka zámek Opočno. Ve sporu o část mobiliáře v odhadované hodnotě půl miliardy nyní ale soudy rozhodly opačně.
Pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové o vydání mobiliáře šlechtickému rodu letos v únoru rozhodla na základě předchozích verdiktů Evropského soudu pro lidská práva a českého Ústavního soudu. „Jedná se zhruba o 250, 270 předmětů. Připravujeme dohodu o vydání předmětného mobiliáře,“ sdělil Miloš Kadlec z Národního památkového ústavu.
„To bylo překvapení. Třicet let nic a potom budeme mít ten mobiliář. Myslím, že všechno přijde zpátky, to musí. Je nějaká spravedlnost,“ reagovala Kristina Colloredo-Mansfeldová.
Podle historika Miloše Hořejše má umělecká sbírka vysokou hodnotu. „Jak svojí potencionální finanční hodnotou, tak hlavně tou uměleckou. Tato sbírka se dá považovat za jednu z nejhodnotnějších šlechtických obrazových sbírek v rámci střední Evropy,“ uvedl.
Rodokmen knížecího rodu Colloredo-Mannsfeldů je starý tisíc let. Po třicetileté válce získali opočenské panství. Na konci devatenáctého století se rodina jazykově počěšťovala a její velkostatek v Opočně se proměnil v sociálně ekonomickou jednotku s jistotami pro stovky zaměstnanců.
V devadesátých letech se rodině Colloredo-Mannsfeldů vrátily lesy, hájovna a měšťanský dům v Opočně, v němž nyní bydlí a pracuje vnuk Kristiny Colloredo-Mansfeldové Maxmilián. Zámek ale rodina nazpět nezískala. Rozhodl o tom takzvaný vlastenecký, ideově politický paragraf o příkladném češství rodiny v době protektorátu.
Klíčová žádost o občanství
Všichni členové Colloredo-Mannsfeldů podepsali v době ohrožení republiky nacisty petici na podporu státu a jejich majetek v Opočně byl německými nacisty zabrán. Otec Kristiny Josef Colloredo-Mansfeld požádal ale o říšské německé občanství. Podle historiků proto, aby uchránil své české zaměstnance, kteří měli být nahrazeni etnickými Němci.
Německé občanství pro jeho „nevyléčitelné češství“, jak to nazvali nacisté, nedostal. Ale samotné požádáni o něj bylo základní překážkou, proč po třiceti letech sporů zůstal zámek státu. „Já budu bojovat pořád. A když to nejde, pak to nejde, nebudu kvůli tomu depresivní,“ řekla Kristina Colloredo-Mansfeldová. Ta nyní střídá pobyty v Opočně a v Ebler v rakouských Štyrských Alpách, kde vlastní zámek. Rodina hradí jeho provoz ze zisku těžby dřeva a z ubytování pro turisty.
Soudy rozhodly o vrácení části mobiliáře Kristině Colloredo-Mansfeldové a jejímu bratranci Jeromovi Colloredo-Mannsfeldovi. Mobiliář totiž nikdy nepatřil otci Kristiny, kvůli jehož sporné minulosti prohrála spor o zámek, nýbrž jejímu prastrýci Josefu Colloredo-Mannsfeldovi staršímu. Na jeho potomky a příbuzné se vztahuje dědické právo. Prastrýc Kristiny nebyl nikdy obviněn z kontaktu s nacisty. Jeho mobiliář byl průkazně vyvlastněný státem až po definitivním převzetí moci komunisty v roce 1948. Právně tak u inventáře a mobiliáře šlo o jinou situaci než u samotného zámku jako budovy. A proto také spory dopadly zcela opačně.
„Národní památkový ústav bude proti rozsudku krajského soudu podávat dovolání, které je aktuálně zpracováváno. Ale nicméně vzhledem k tomu, že tento rozsudek je pravomocný, je také rovněž připravována dohoda o vydání příslušné části mobiliáře. Aktuálně probíhá jednání s restituenty. A ta jednání probíhají velmi konstruktivně,“ uvedla právnička Národního památkového ústavu Jiřina Svojanovská.
Kam s mobiliářem?
Ze zákona vyplývá, že mobiliář se nesmí vyvážet do zahraničí. Nicméně pro vystavování kdekoliv v Česku žádná omezení neplatí. Bratranec Kristiny, Jerome, restituoval zámek na Dobříši, ale bez mobiliáře. Přesně naopak než sestřenice v Opočně. Kristina Colloredo-Mansfeldová tam ale neplánuje vše přesunout. „Myslím, že on by to tam také nechal. Ne všechno, ale to gró by nechal v Opočně. Tam to patří a tam to musí být,“ sdělila.
„Odsouzeni ke spolupráci jsou už jen proto, že zámek je státu a mobiliář je v soukromých rukách. Vždycky to bylo pohromadě. Lidé se tam na to jdou podívat, proto tam ty prohlídky běží. Myslím, že část vstupného se bude odvádět rodině za to, že tam budou sbírky ponechány a budou dány k dispozici,“ míní právník a odborník na restituce Jiří Matzner. Kristina Colloredo-Mansfeldová je dle svých slov jednáním otevřená.
Spor pokračuje
V zámku aktuálně probíhají prohlídky normálně – bez ohledu na restituční spor. „A uvidíme, jak dopadne jednání o výpůjčce věcí, které byly teď vydány v rámci únorového soudního rozhodnutí,“ řekl kastelán Tomáš Kořínek.
Nyní se vydala pouze část sbírek. O daleko větší díl se teprve rodina začíná soudit. Jde prakticky o celý zbytek historicky hodnotných věcí v odhadované hodnotě dvou miliard. Kristina Colloredo-Mansfeldová je optimistická. „Já jsem viděla ten první krok. A teď jsem optimistická. Mám ale 82 let a já to už nebudu moct dělat,“ řekla.
Maxmilian, který studoval dějiny umění a kurátorství v Praze, má se svou slovenskou snoubenkou se zámkem velké plány. „Mám rád Opočno, je to krásné a historické město. A ten zámek je moc zajímavý. Ale chci, aby byl mezinárodní. Opočno má potenciál, stát se něčím jako Kutná Hora nebo malý Český Krumlov,“ věří.
