Česká republika přijala od začátku ruské invaze na Ukrajinu sedm desítek dětských onkologických pacientů. Jejich léčbu často komplikuje neúplnost zdravotnické dokumentace, která byla ve válečných podmínkách buď zničena, nebo se k ní lékaři nemohou dostat. O víc než polovinu těchto dětí se starají zdravotníci v Brně.
Malý Maxim trpí vzácným typem poruchy krvetvorby. Onemocnění, které je v Česku diagnostikováno méně než jednomu dítěti ročně, se rozvinulo i kvůli stresu, který zažíval při útěku před válkou. „Na Ukrajině teď není tolik lékařů, kteří by zvládali léčit podobné choroby, takže jsme hledali, kam za hranice bychom mohli jít, abychom léčbu získali,“ řekla Maximova matka Tatiana Karpik.
Přes Německo, Polsko a Itálii se Maxim dostal až pod dohled brněnských lékařů z Kliniky dětské onkologie. Tam strávil dva a půl měsíce. Jeho zdravotní stav se díky léčbě zlepšil natolik, že mohl odejít do domácí péče.
„Teď se léčíme na trochu jiném principu a vidíme výsledky. Syn je aktivnější, vypadá zdravěji, běhá, na což jsme nebyli vůbec zvyklí. Chemoterapie měla vždycky negativní následky, teď je to mnohem lepší,“ popsala matka.
Nemocnice musí léčit od nuly
Případů, jako je ten Maximův, už museli čeští lékaři řešit desítky. Z celkem dvanácti stovek onkologicky nemocných dětí, které musely z Ukrajiny uprchnout, jich třicet přijala pražská Fakultní nemocnice v Motole, téměř čtyřicet Fakultní nemocnice Brno.
„Je to nesrovnatelně komplikovanější péče než o naše pacienty, protože oni přijíždějí už s nějakou historií. Ta dokumentace je naprosto v nepořádku a my v podstatě začínáme od nuly,“ vysvětlil přednosta Kliniky dětské onkologie FN Brno Jaroslav Štěrba.
Kromě specializované poskytují zdravotníci ukrajinským uprchlíkům také péči pohotovostní, pro kterou jsou při obou brněnských fakultních nemocnicích zřízené takzvané UA pointy. Ten v brněnské Dětské nemocnici denně využívají až tři desítky lidí. Nejčastějšími pacienty jsou tam právě děti. Zdravotní péči jim stejně jako těm českým platí stát.
