Státní cenu za literaturu letos získal dramatik, spisovatel a vrchní zemský rabín Karol Sidon. Porota ocenila jeho celoživotní přínos, zazářil podle ní zejména knihami Sen o mém otci a Sen o mně či scenáristickou spoluprací s režisérem Jurajem Jakubiskem. Laureátkou Státní ceny za překladatelské dílo se stala romanistka Anna Kareninová, jejíž jméno je spojeno především s překlady francouzských a italských knih i filmů. Cena za filmové umění patřé režiséru Jiřímu Menzelovi.
Vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, náboženský myslitel a bývalý chartista Karol Sidon do literatury vstoupil na přelomu šedesátých a semdesátých let právě existenciálními autobiografickými prózami Sen o mém otci a Sen o mně, ve kterých zachycuje tápání člověka na cestě od dětství k dospělosti.
Věnuje se dramatické či scenáristické tvorbě a působí jako přední český židovský myslitel, připravil například překlad Tóry pod názvem Pět knih Mojžíšových. V posledních letech zaujal čtenáře i kritiky tetralogií Kde lišky dávají dobrou noc, kterou napsal pod pseudonymem Chaim Cigan.
Minulý rok Státní cena za literaturu udělena nebyla. Jako laureáta porota sice vybrala Jiřího Hájíčka, jihočeský spisovatel ale oznámil ministrovi kultury, že ocenění nepřevezme. Cena byla podle něho zpolitizována poté, co někteří členové poroty odstoupili kvůli nesouhlasu s vládou ANO a ČSSD s podporou komunistů.
V roce 2017 ocenění získal Jáchym Topol za román Citlivý člověk. Státní cena za literaturu se uděluje na návrh poroty jmenované ministrem kultury od roku 1995. Navazuje na dlouhou tradici založenou už za první republiky v roce 1920 a přerušenou v roce 1948.
Literární vědkyně Anna Kareninová se zabývá překlady prózy, poezie i překlady filmovými. Kromě jiných ocenění je nositelkou ceny Magnesia Litera za překlad knihy Louise Ferdinada Célina Klaun's band nebo ceny Francouzského velvyslanectví za přínos ke zpřístupnění francouzské literatury v Čechách.
Do češtiny převedla například tituly Guillauma Apollinaira, Marguerite Durasové nebo Ezry Pounda, do jehož díla se Kareninová zamilovala před dvaceti lety. „Vždy jsem chtěla číst autory v originále, proto jsem se učila jazyky. A když se vám líbí a něco vám říkají, tak je pak chcete vyjádřit svým mateřským jazykem,“ vysvětlila, jak se dostala k překladům.
Zaorálek ocenil dalších šest umělců
Na Nové scéně Národního divadla v neděli Sidonovi a Kareninové předal Státní ceny ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Kromě nich ocenil dalších šest umělců, z toho jednoho in memoriam, a to za přínos v divadle, hudbě, výtvarném umění, architektuře a kinematografii.
Divadelní režisér Jan Nebeský, který dosud režíroval na 120 inscenací, obdržel Státní cenu za invenční a inspirativní pojetí současné divadelní režie. Za stěžejní označila porota období jeho dřívějšího působení v Divadle Komedie. Sbormistr Kühnova dětského sboru Jiří Chvála získal ocenění za celoživotní sbormistrovskou činnost a dlouholetou úspěšnou práci s hudebním dorostem.
Za celoživotní výtvarné dílo, pedagogickou činnost a nezpochybnitelný přínos pro výtvarné umění se stal laureátem Václav Cigler, který patří k nejvýznamnějším umělcům z generace nastupující na počátku šedesátých let 20. století. Jeho tvorba se zaměřuje na plastické objekty z broušeného skla, svítidla, šperky, kresby a projekty pro architekturu.
Ivan Kroupa, který je mimo jiné autorem Centra současného umění v Praze DOX nebo Bažantnice Pražského hradu, získal cenu za architekturu. Porota vyzdvihla jeho mimořádný autorský přístup v evropském kontextu a také jeho pedagogickou činnost.
Cena ministerstva kultury za filmy, kterými se nesmazatelně zapsal do dějin české a světové kinematografie, putovala k Jiřímu Menzelovi, jehož první celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Menzel je kromě jiného také autorem snímku Skřivánci na niti (1969), jenž v roce 1990 získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, a filmu Vesničko má středisková nominovaného na Oskara v roce 1985.
In memoriam byl oceněn kameraman Jaroslav Kučera, a to za celoživotní ochotu experimentovat a osobitý kameramanský rukopis, kterým umocňoval vyznění kinematografických děl. Kučera se podílel například na vzniku filmů Všichni dobří rodáci, Démanty noci, Noc na Karlštejně nebo Adéla ještě nevečeřela. Zemřel v roce 1991 v Praze.
