Praha - Když se režisér a scénárista Juraj Jakubisko před pěti lety ohlížel za svou tvorbou, tvrdil, že ten nejlepší film ještě neudělal. Historický velkofilm Bathory, který začal točit v evropské koprodukci a s mezinárodním obsazením už koncem roku 2005, to podle něj sice nebude, určitě ale byl jeho nejtěžším dílem. V historickém thrilleru je přes 100 mluvených rolí.
„Byl velmi drahý (300 milionů korun), musel jsem se přizpůsobit různým komerčním hlediskům i tomu, aby byl srozumitelný v zahraničí. Kontroverzní bude už svým laskavějším pohledem na tuto známou uherskou grófku z Čachtic, pokládanou za největší vražedkyni všech dob,“ říká filmař, jemuž bude 30. dubna sedmdesát.
Začátkem července na MFF v Karlových Varech převezme Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a ve světové premiéře tam představí svůj dlouho očekávaný historický snímek.
„V začátcích pro mě všechny ty ceny znamenaly moc. Dávaly mi křídla, objevovaly v mé poutnické torně maršálskou hůl a nutily mě zvedat laťku výš,“ uvádí Jakubisko, který je už v posledních letech zván, aby ceny předával. „Je to správné - přijímal jsem a teď rozdávám,“ komentuje to. Oceňovat mladé tvůrce pokládá za důležité.
„Když přijdu na festival, snažím se z toho vymanit a nesoutěžit. Mladí totiž ta ocenění potřebují stejně jako kdysi já. Je to důležité i pro filmy, které točí, aby je lidé vyhledávali,“ uvádí.
Když se před lety pustil do příběhu Bathoryové, mylně se prý domníval, že je známá na celém světě. „V 16. a 17. století v podstatě každá žena, když ztratila ochránce a byla bohatá, čelila mnoha útokům. A ona měla dokonce víc majetku než samotný král,“ dodává filmař. Rád využil příležitosti, aby mohl vyprávět o velkém Uhersku, které pokládá za předobraz Evropské unie, neboť se jeho území rozkládalo přes Moravu, část Polska a Rakouska až ke Středozemnímu moři. Bylo to 13 národností hovořících 13 jazyky.
„Kauza Alžběty Bathoryové, totiž zneužití politické moci kvůli vlastnímu obohacení, se opakuje dodnes. I proto jsem rozsáhlou látku zpracovával s pocitem, že obsahuje současné prvky. Tento historický thriller je určitě mým nejtěžším filmem - Tisícročná včela byla proti němu procházka růžovým sadem,“ říká Jakubisko.
Nakonec prý řešil dilema, co z toho vybrat, aby vyhověl maximální délce filmu 140 minut. „Vzhledem k titulkům na konci a na začátku to musíte stihnout za dvě hodiny deset minut. A já mám natočeny skoro čtyři hodiny. Takže v televizi to mohu uvést jako dva celovečerní nebo čtyři 50minutové snímky, ale verze pro kina se bude od scénáře lišit,“ uvádí. Při testovací projekci v Anglii mu prý jeden z diváků nevěřil, že existoval uherský král Matyáš - protože králové přece byli jen v Anglii a Francii.
„A to už jste bezmocní,“ dodává Jakubisko. Proto si myslí, že pokud se chceme v Evropě poznávat, musí vznikat i tyto snímky, i když jsou drahé. „Mám tam například tři turecké vojny - naposled dělal něco podobného Otakar Vávra v husitské trilogii. Ten použil vojsko, které žilo ve stanech a samo si vařilo. Zatímco já musel každého komparsistu dovézt, obléci ho, postarat se o jeho stravu, nacvičit každou scénu.“
