Dracula i Delon. Na francouzské filmy chodí miliony Rusů

Zatímco Hollywood ruský trh aktuálně bojkotuje, pro francouzskou filmovou produkci představuje tato země jedno z největších odbytišť i po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Organizace Unifrance, pověřená propagací francouzského filmu v zahraničí, vysvětluje, že tak nechává otevřený prostor i pro jiný způsob života, než ruské diváky běžně obklopuje.

Diplomatické vztahy mezi Moskvou a Paříží jsou kvůli válce vedené Kremlem proti Kyjevu na bodu mrazu. Francie a její evropští spojenci zároveň uvalili na agresora kvůli vojenské invazi do sousední země řadu sankcí. Od té doby opustilo ruský trh několik desítek francouzských společností. Francouzské filmy se však do Ruska stále dovážejí.

Táhnul Dracula, Christo i Kouzelná Beruška

Moskvané díky tomu mohou zhlédnout novější i klasické tituly. Z letošní produkce zašli například na další horor o slavném upírovi Dracula: Příběh lásky od režiséra Luca Bessona nebo na komedii L'accident de piano Quentina Dupieuxe. Promítá se také drama V plném slunci z šedesátých let s Alainem Delonem v jedné z hlavních rolí.

V loňském roce přilákal film Hrabě Monte Christo více než milion Rusů, stejně jako letos Dracula: Příběh lásky. Jen v roce 2024 bylo v Rusku uvedeno přes sedmdesát francouzských filmů.

Animovaný příběh Miraculous – Le film (v Česku uváděný pod názvem Kouzelná Beruška a Černý kocour ve filmu) podle stejnojmenného seriálu se dokonce stal nejúspěšnějším francouzským filmem v postsovětské historii Ruska, když ho předloni viděly více než tři miliony diváků.

Kouzelná Beruška a Černý kocour ve filmu
Zdroj: Miraculous Corp

Producent filmu Anton Soumache podotkl, že dohoda s moskevským distributorem byla „upečena“ ještě před únorem 2022. „Uzavřeli bychom tuto dohodu dnes? Těžko říct,“ zmiňuje jeho loňskou reakci portál Deadline. Soumache se prý snaží o tvorbu pro děti po celém světě a nechce ji politizovat a „penalizovat“ pro ruské děti, které Berušku a Černého kocoura stejně jako ostatní znají ze seriálu. O prodeji chystaného pokračování do Ruska nicméně neuvažuje, přesněji – závisí to prý na geopolitické situaci v momentě, kdy to bude aktuální.

Ukázat Rusům jiný svět

Zahraniční propagaci francouzského filmu a audiovizuální tvorby má pod záštitou ministerstva kultury na starosti už zmíněná organizace Unifrance. Proč na francouzskou produkci mohou oficiálně zajít i Rusové, vysvětlil agentuře AFP zástupce instituce, který si ale nepřál být jmenován. Řekl, že francouzská kinematografie v Rusku nenapodobila Hollywood a nestáhla se z ruského trhu, protože se tak snaží nechat otevřený prostor pro jiné názory a jiný způsob života, které ruskému obyvatelstvu může zprostředkovávat.

Naděžda Motinová, předsedkyně společnosti Arna Media, jež v Rusku distribuuje desítku francouzských filmů ročně, rovněž podotkla, že „Rusům je potřeba ukázat jiný svět a jeho hodnoty“ a že „zavřené dveře nikdy k ničemu nevedou“.

Pro a proti

Web Deadline loni citoval zástupkyni francouzské produkční a distribuční společnosti Alici Lesortovou, která prozradila, že po plném vypuknutí ruské agrese vůči Ukrajině došlo mezi různými evropskými distributory ke „komplikované“ diskuzi, zda dále prodávat do této země filmy.

Mezi argumenty pro a proti zaznělo, že prodej francouzských a evropských titulů ruským kinům může poskytnout alternativu k vládní propagandě, na druhou stranu není možné další šíření distribuovaných snímků pak uhlídat a oficiální projekce, byť jde o artový snímek, prospívá ruské ekonomice. Rozhodnutí je pak často na samotných tvůrcích.

Sankce Evropské unie se nevztahují na prodej filmů v Rusku, záleží tedy na nastavení v dané zemi. Třeba v roce 2023 tak mezi distributory filmu První den mého života od ceněného italského režiséra Paola Genoveseho byl i ruský Russian Report.

Francouzský styl je Rusům blízký staletí

K americkým produkcím se Rusové také dostanou, ale jen díky pirátským kopiím. Jinak velká hollywoodská studia zemi od roku 2022 oficiálně bojkotují. Ruská kina se jako náhradu snaží nasazovat tituly z asijské a latinskoamerické tvorby, ale ty jsou zkrátka svou atmosférou ruským divákům vzdálenější, píše agentura AFP. V těch francouzských spíše hledají svou dávku „art de vivre“, tedy filozofie dobrého života a vychutnávání si okamžiku.

Francouzská kinematografie je pro Rusy „oknem do civilizace, kterou vždy milovali (...) a alternativou k propagandě“, vysvětlil agentuře korespondent festivalu v Cannes pro Rusko Joël Chapron. Mluví o druhu kulturní diplomacie s historickým základem. Rusové už po staletí cítí jisté spříznění s Francouzi a francouzskou literaturou, kterou ruská elita v devatenáctém století četla v originále – a poté tuto štafetu převzala kinematografie.

Rusko na špici francouzského filmového vývozu

Od roku 2020 zaujímá Rusko přední místa v počtu diváků, kteří viděli francouzské filmy mimo Francii. Tehdy bylo dokonce nejvýznamnějším mezinárodním trhem pro francouzské produkce, což si zopakovalo předloni. Ani ve zbývajících letech si Rusko nevedlo špatně a drželo se na předních příčkách „vývozního“ žebříku.

Britský časopis Screen International o mezinárodním filmovém byznyse upřesňuje, že v roce 2023 na francouzskou kinematografii přišlo v Rusku přes sedm milionů diváků a tržby dosáhly téměř dvaadvaceti milionů eur (více než půl miliardy korun). To představuje nárůst o zhruba 155 procent oproti roku předcházejícímu.

Loni se nicméně ruský trh propadl na druhé místo za Německo, dodává francouzský deník Le Monde. To je spolu s Itálií, Španělskem či Polskem tradičním odbytištěm francouzské produkce. Údaje vyplývají ze statistik zveřejněných organizací Unifrance.

Televize nezůstává pozadu, protože státní První kanál nadále vysílá francouzské produkce. Jak vysvětluje jeho šéf Konstantin Ernst agentuře AFP: „Jemnost, hloubka a estetika francouzského filmu jsou hluboce zakořeněné v ruské duši.“

Oblíbený byl Fanfán Tulipán i Depardieu

Francouzské filmy se těšily značné oblibě už v dobách Sovětského svazu. V roce 1952 snímek Fanfán Tulipán s Gérardem Philippem přilákal do sovětských kin třicet milionů diváků. Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Catherine Deneuveová nebo Pierre Richard tu stále zůstávají ikonami.

Gérard Depardieu ukazuje ruský pas (2013)
Zdroj: Reuters/Yulia Chestnova

Francouzská herecká hvězda Gérard Depardieu, jehož jméno se v posledních letech skloňuje spíše v souvislosti se skandály než filmy, dokonce v roce 2013 obdržel z rukou šéfa Kremlu Vladimira Putina ruský pas, než o několik let později kritizoval ruskou ofenzivu na Ukrajině.

Deník Le Monde nedávno připomněl, že jeden z nejviditelnějších současných francouzských režisérů Gaspar Noé loni vyjádřil „velkou radost z pobytu v Moskvě“, kam se vypravil na oslavu narozenin Kremlem financované blogerky Kristiny Potupčíkové a také promítnout svůj snímek Vortex. Influencerka prohlásila, že návštěva Noého je dokladem, že je Rusko oblíbené. „Sami vidíte, že se lidé snaží dozvědět více o naší kultuře,“ citovala její příspěvek moskevská média.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
včeraAktualizovánopřed 5 hhodinami

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
včeraAktualizovánopřed 20 hhodinami

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026

Zajímá nás boj za pravdu, environmentální téma i Gen Z, říká ředitel Jednoho světa

Začíná filmový festival o lidských právech Jeden svět. Po pražské premiéře se přesune do šesti desítek dalších měst po celém Česku. Hlavní soutěžní sekce festivalu letos podle pořadatelů propojují naléhavá svědectví z krizových oblastí s osobními sondami do lidského nitra.
11. 3. 2026
Načítání...