Uhlí končí, jaderný průmysl je v krizi a energie z obnovitelných zdrojů umí leckdy nabídnout výhodnější cenu elektřiny. Česko se však k tomuto trendu soudě podle konkrétních kroků příliš nehlásí, míní programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Podle něho je to škoda, protože možnosti má, uvedl v rozhovoru.
Vláda se dívá na výstavbu nových reaktorů přes růžové brýle, říká odborník na energetiku Sedlák
Stavba nového jaderného bloku v Česku je opět na stole. Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková (za ANO) minulý týden v pondělí uvedla, že do konce dubna by mělo být jasno o investičním modelu. Ale právě nejasnosti o způsobu financování brzdí plány na nový blok již několik let…
Bez masivní státní podpory se nové reaktory nepostaví, navíc již dnes umí větrné nebo solární elektrárny nabídnout výhodnější cenu vyráběné elektřiny. Například loni v Německu se dostala cena solární elektřiny pod 50 eur (necelých 1300 korun) za megawatthodinu. Oproti tomu se cena elektřiny z nových jaderných reaktorů pohybuje nad 100 eury (skoro 2600 korun) za megawatthodinu. Bohužel politika české vlády s větším zapojením levných obnovitelných zdrojů nepočítá.
Problémy s dokončením staveb jaderných bloků jsou ale i jinde.
Jaderný průmysl je celosvětově v dlouhodobé krizi. Symbolem neúspěchu je rozestavěná atomová elektrárna ve finském Olkiluoto. Francouzská jaderná společnost Areva měla tuto elektrárnu dokončit již v roce 2009, jenže termín spuštění se protáhl o neuvěřitelných 11 let. Aktuálně se odhaduje na leden 2020. Současně narostla cena této stavby z 3,2 miliardy eur (82 miliard korun) na 8,5 miliardy eur (218 miliard korun).
Lépe na tom nejsou ani další potenciální uchazeči o zakázku na výstavbu reaktorů v Česku. Například projekt jaderné elektrárny Summer, který stavěla společnost Westinghouse v USA, byl po proinvestování několika miliard dolarů zrušen a elektrárna nebude nejspíš nikdy dokončena. Jihokorejské modely reaktorů mají slabší bezpečnostní prvky. Navíc referenční projekt, který jihokorejská společnost KEPCO realizuje ve Spojených arabských emirátech, má pošramocenou pověst kvůli trhlinám v ochranných obálkách reaktorů.
S technologickými problémy se potýká také Rosatom. V minulosti byla tato společnost kritizována finským jaderným dozorem. Nabídku výstavby ruských reaktorů odmítla loni například Jihoafrická republika, kde se nakonec rozhodli především navýšit podíl obnovitelných zdrojů.
Přes to všechno se v Česku o stavbě nového bloku uvažuje…
I přes výše zmíněné veřejně dostupné informace o problémech jaderného průmyslu ve světě se česká vláda dívá na možnost výstavby nových reaktorů přes růžové brýle. Ministerstvo průmyslu prosazuje nové reaktory i přesto, že dosud veřejnost – tedy především spotřebitele energie – neseznámilo se zásadními informacemi z ekonomických analýz. Bez nich nelze provést kvalifikované rozhodnutí o výstavbě nových reaktorů.
Je třeba vést debatu o ekonomických dopadech financování, záruk a nutných podpůrných mechanismů na státní rozpočet a ekonomiku ČEZu. Bez ekonomické dopadové analýzy pak nelze ani rozhodnout o investičním modelu. Ministerstvo průmyslu slíbilo, že bude mít analýzy hotové do konce minulého roku, doposud však žádné výsledky nepublikovalo.
A vy jste nějaké analýzy dělali? Co ukazují?
Dlouhodobě mapujeme reálný stav jaderného průmyslu ve světě. Pro české prostředí jsme například připravili ve spolupráci s profesorem Stevem Thomasem, který působí na Greenwichské univerzitě ve Velké Británii, studii o stavu rozestavěných reaktorů ve světě. Aktuálně spolupracujeme na kalkulaci ekonomických dopadů výstavby nových reaktorů na spotřebitele elektřiny. Původně jsme očekávali, že nabídneme konstruktivní kritiku k materiálům ministerstva průmyslu. Ty však nejsou veřejné…
Obávám se, že obecně je tady problém netransparentního procesu, kdy ve vládním výboru pro jadernou energetiku nezaznívají žádné opoziční hlasy. Bez ohledu na to, zda se finálně Česko rozhodne pro nové reaktory, nebo zvolí jiné řešení, je třeba, aby dala vláda prostor také kritickým připomínkám.
Svět se odklání nejen od jádra, ale i od uhlí. Německo je toho důkazem. Jak moc už dnes nahradili Němci uhlí obnovitelnými zdroji?
Německo se rozhodlo k postupnému odklonu od spalování uhlí. Do roku 2022 odstaví asi 12 gigawattů uhelných elektráren a do konce příštího desetiletí má klesnout podíl uhelných elektráren na 17 gigawattů. Uhlí chce německá vláda nahradit především dalším rozvojem obnovitelných zdrojů. Podíl zelené složky elektřiny by měl narůst z dnešních zhruba 40 % na 65 % k roku 2030. Právě mix elektřiny z větrných turbín, solárních panelů nebo bioplynových stanic loni poprvé v Německu překonal množství vyrobené elektřiny v uhelných elektrárnách.
Německo má jeden z největších podílů uhelných zdrojů v Evropě
Změny v terawatthodinách od roku 2003
Některé ekologické organizace německé rozhodnutí kritizovaly kvůli pomalému odstavování uhelných zdrojů, kterých má země jeden z největších podílů v Evropě. Dohodu však podpořil například Hans Joachim Schellnhuber, zakladatel Postupimského institutu pro výzkum klimatických vlivů a respektovaný vědec na mezinárodní scéně. Podle něj se Německo „vrátilo na cestu ochrany klimatu“.
Očekávaný útlum uhlí v Německu
Dává německé rozhodnutí smysl? Je možné postavit energetickou koncepci země jen na obnovitelné energii?
Jak ukazují čísla nákladů na jednotlivé zdroje energie, německé rozhodnutí dává ekonomický smysl. Větrné a solární elektrárny již dnes nabízí levnější elektřinu. Pokud bychom k její ceně započetli také náklady za negativní dopady na životní prostředí a změny klimatu, budou obnovitelné zdroje ještě výhodnější. Podle Německé agentury pro životní prostředí způsobily emise vypouštěné z německých uhelných elektráren v loňském roce škody ve výši více než 150 miliard eur (skoro 4 biliony korun).
Cena elektřiny z jednotlivých typů zdrojů v Německu (eurocenty/kWh)
Změna ale asi nejde ze dne na den…
Německo mění svou energetiku systematicky téměř 20 let. Postupným nárůstem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se umí ročně obejít bez více než 60 terawatthodin z uhlí a okolo 90 terawatthodin z jaderných reaktorů. Obnovitelné zdroje vyrobí ročně přes 170 terawatthodin a současně umí Německo exportovat téměř 50 terawatthodin elektřiny.
Výroba elektřiny v Německu včetně exportu (2003–2017)
Ve světě se od uhlí odklání i další státy. Evropská unie na ty evropské koneckonců tlačí s cílem nízkouhlíkové ekonomiky.
Ano, odklon od spalování uhlí je stále více dominující trend ve světové energetice. Nejde jen o Německo. Ostatně lidstvu nic jiného nezbývá. Pokud by pokračovalo dál v současném tempu spalování fosilních paliv, předpokládají vědci z Mezinárodního klimatického panelu při OSN, že by se teplota Země zvýšila až o 4 °C do konce tohoto století. To by mělo pro naši civilizaci fatální dopady.
Nizozemská železnice bude elektřinu pro provoz vlaků nakupovat z nově postavených větrných elektráren
Které státy tedy už přijaly konkrétní závazek skoncovat s uhlím?
Mezi další státy, které se rozhodly postupně zbavit uhlí, patří například Nizozemsko. To chce odstoupit od jeho spalování do roku 2030 a již v roce 2024 uzavře své nejstarší uhelné elektrárny. Nizozemci se v posledních letech pustili do rozvoje obnovitelných zdrojů. Loni patřil tamní solární trh k jednomu z nejrychleji rostoucích v Evropě. Symbolem odchodu od fosilních paliv je pak například nizozemská železnice, která se zavázala, že bude elektřinu pro provoz vlaků nakupovat z nově postavených větrných elektráren.
Dánsko pak chce svou energetiku dekarbonizovat (zbavit závislosti na uhlíku – pozn. red.) také k roku 2030, do poloviny století by pak rádo přebudovalo celou svou ekonomiku na nezávislou na spalování fosilních paliv. Ještě rychlejší cíle na zbavení se uhlí mají Irsko a Itálie, ve kterých platí shodný cíl k roku 2025. Před koncem loňského roku se k odchodu od uhlí zavázala také Kanada, zde platí opět referenční rok 2030.
Také v USA klesá podíl uhelné energetiky, a to bez ohledu na oficiální politiku prezidenta Donalda Trumpa, který se snaží fosilní průmysl zachránit. Loni klesl podíl elektřiny vyrobené z uhlí na rekordní minimum. Jen v roce 2018 bylo odstaveno 11 gigawattů uhelných elektráren především z ekonomických důvodů.
Přechod na zmíněnou nízkouhlíkovou ekonomiku, jejíž návrh Evropská komise koncem minulého roku představila, je zásadní příspěvek EU k plnění klimatických cílů Pařížské mezinárodní dohody o snižování emisí do roku 2050. Mezi hlavní body patří právě postupný odchod od využívání fosilních paliv.
Komise očekává, že snižování spalování zejména uhlí přinese pozitivní efekty v úspoře nákladů za škody na zdraví Evropanů, a uvádí, že dnes znečištěné ovzduší způsobuje v Evropě těžká onemocnění a téměř půl milionu předčasných úmrtí ročně. Přechod na čistou ekonomiku sníží předčasná úmrtí způsobená jemnými prachovými částicemi o více než 40 % a zdravotní škody o přibližně 200 miliard eur ročně (5 bilionů korun).
Vliv na zdraví je jedna věc, ale opravdu je Evropa připravená na to, aby obnovitelné zdroje hrály tak velkou roli v energetickém mixu?
Evropa by měla nahradit fosilní zdroje především rozvojem obnovitelných zdrojů, které mohou pokrýt více než 80 % evropských dodávek elektřiny. Jejich využití přispěje významně k posílení energetické nezávislosti Evropy. Ta dnes utrácí za dovoz fosilních paliv 266 miliard eur. Při realizaci progresivních scénářů založených na rozvoji obnovitelných zdrojů může tato závislost klesnout o více než 70 %. Souhrnná úspora za nedovezená a nespálená fosilní paliva mezi lety 2031–2050 představuje dva až tři biliony eur.
Jak velká je to příležitost pro firmy nebo přímo domácnosti?
Samozřejmě se změny neobejdou bez posílení elektrifikace a současně to představuje příležitost pro evropské firmy na úrovni zhruba 1,3 bilionu eur. Otevře se také klíčová příležitost pro rozvoj aktivních spotřebitelů energie a energetických komunit. Výroba čisté energie bude více v rukou spotřebitelů.
Evropa může stavět na obnovitelných zdrojích a stát se opravdovým lídrem v jejich využití. To je také příležitost pro české firmy, které mohou nabídnout svá řešení na evropském trhu. Návrhy Evropské komise jdou se studií evropského Svazu elektroenergetiky, Eurelectric. Jejich data také potvrzují, že se Evropa může zbavit závislosti na spalování uhlí, a to díky přechodu na obnovitelné zdroje. Ty by mohly pokrývat až 80 % spotřeby energie v roce 2045. Díky stále více konkurenceschopnějším technologiím budou náklady na dekarbonizaci evropské ekonomiky nižší, než se původně očekávalo.
Může jít tedy i Česko cestou Německa a svou energetickou budoucnost postavit jen na obnovitelných zdrojích? Odklonit se od uhlí i jádra? Máme na to dost kapacit, tedy dost větru, slunce?
V Česku rozvoj obnovitelných zdrojů v tomto desetiletí stagnoval. Například loni se postavilo pouze sedm megawattů nových solárních elektráren. Přitom jejich dlouhodobý teoretický potenciál je 39 tisíc megawattů. Ve střednědobém horizontu, tedy například k roku 2035, bychom mohli navýšit podíl instalovaného výkonu ve fotovoltaice alespoň na 10 tisíc megawattů, které by dodaly více elektřiny než uvažovaný nový jaderný reaktor.
Co dál?
Při maximálním využití vhodných míst pro větrné turbíny mohou ročně vyrobit přes 18 tisíc megawatthodin čisté elektřiny. Ale lze využít potenciál biomasy a bioplynu. Ty můžeme spalovat v teplárnách ideálně v takzvaném kogeneračním režimu, kdy vyrobí současně elektřinu i teplo. Zelená energie biomasy může pokrýt až polovinu české spotřeby. Centralizovaná energetika založená na výstavbě jednotek velkých jaderných elektráren je více zranitelná.
Zní to jednoduše, nahradit uhlí a jádro obnovitelnými zdroji, ale je to bezpečné být orientován jen jedním směrem?
Ano, ale je pravda, že to nestačí, protože samotné obnovitelné zdroje by nahradit energii z uhelných nebo jaderných elektráren nezvládly. Rozvoj moderní energetiky není pouze o navyšování podílu obnovitelných zdrojů, velké příležitosti jsou i ve zvyšování energetické účinnosti české ekonomiky. Ve srovnání s dalšími státy je Česko třetí energeticky nejnáročnější ekonomikou mezi zeměmi EU. Více energie na jednotku HDP spotřebovává pouze Estonsko a Bulharsko.
Je proto nutné rozvíjet i chytré prvky regulace sítí. Větrné a solární elektrárny mají proměnlivou výrobu, ale s pomocí baterií nebo projektů jako power2gas (technologie přeměny elektrické energie na plynná paliva – více viz box) lze jejich slabiny minimalizovat. Velkou výhodou moderní energetiky postavené na mixu obnovitelných zdrojů a akumulace je pak větší odolnost systému. Naopak centralizovaná energetika založená na výstavbě jednotek velkých jaderných elektráren je více zranitelná.
Pokud vypadne několik solárních nebo větrných elektráren, lze jejich výkon flexibilně nahradit pomocí rychlého náběhu bioplynových stanic nebo naakumulované energie v bateriích. V případě, že vypadne jaderný reaktor, je třeba nahradit najednou velký výkon a systém pak nemusí pružně reagovat.
Téměř třetina české spotřeby energie připadá na budovy
Takže v Česku opravdu už uhlí nepotřebujeme, stejně jako jádro?
Česko se může zbavit závislosti na spalování uhlí velmi jednoduše: především prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti, tedy energetickou renovací budov a výstavbou nových, energeticky téměř soběstačných domů. Asi 28 procent české spotřeby připadá právě na budovy. Pomocí stavebních vylepšení současných budov ve formě zateplení, výměny oken, ale také pomocí optimalizace vytápění a výstavby nových budov v takzvaném pasivním standardu, lze snížit spotřebu tepla v domech o dvě třetiny. Solární energetika je přitom ideálním řešením, které lze spojit například s rekultivací výsypek nebo jiných ploch znečištěných těžbou.
Česko má svou hlavní strategii v oblasti zvyšování podílu obnovitelných zdrojů a snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 v návrhu Národního energeticko-klimatického plánu. Podle kritiků je málo ambiciózní.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo návrh plánu k veřejné konzultaci až na konci roku. Kriticky se díváme především na část věnovanou rozvoji obnovitelných zdrojů. V návrhu resort sice navyšuje podíl bezuhlíkových zdrojů pro produkci tepla, ale úplně pomíjí možnosti využití levných solárních elektráren pro výrobu elektřiny. Obnovitelné zdroje se již dnes prosadily na globálním energetickém trhu a mohou nabídnout spotřebitelům čistou a levnou elektřinu. Ministerstvo průmyslu však tento trend ignoruje a reálně tak ohrožuje splnění české části evropského závazku.
Návrh plánu navíc sází v obnovitelné elektroenergetice především na rozvoj větrných elektráren. Turbíny jsou samozřejmě levný a šetrný zdroj, který bychom měli v Česku více využívat. Ovšem v posledních letech byl u nás k síti připojen jediný velký větrný park.
Proč?
Rozvoj větrné energetiky dlouhodobě brzdí například administrativní bariéry a ministerstvo průmyslu a obchodu nijak neřeší, jak tuto situaci zlepšit. Může se tak stát, že se plánované navýšení výkonu neuskuteční. Podobně jako se nenaplní cíl zvýšení podílu instalací větrných turbín daný Národním akčním plánem pro obnovitelné zdroje do roku 2020. Ten totiž počítal s růstem instalovaného výkonu ve větru na 525 MW, ale celkový výkon větrných turbín stagnuje na cca 310 MW.
Se solární energetikou se počítá víc?
Ne, ani tady ministerstvo průmyslu v návrhu skladby obnovitelných zdrojů nevyužívá potenciál. Přitom právě fotovoltaika, například na německém trhu, nabízí cenově výhodnější elektřinu než větrné turbíny. Tento postup může mít negativní dopad především na spotřebitele, jelikož ministerstvo nevolí dostupné levné technologie.
Návrh také nepodporuje zařazení solárních elektráren mezi zdroje, které by se mohly ucházet o podporu v rámci plánovaných aukcí nových kapacit. Odmítá tak přístup technologické neutrality k jednotlivým obnovitelným zdrojům.
Je v Česku pro solární elektrárny místo?
Pro rozvoj solární energetiky jsou v Česku dostupné například rozlehlé průmyslové areály, logistická centra nebo průmyslově znečištěné lokality. V loňském roce bylo ministerstvo průmyslu kritizováno Nejvyšším kontrolním úřadem, že právě potenciál brownfieldů nevyužívá a místo toho se staví na zelené louce. Solární energetika je přitom ideálním řešením, které lze spojit například s rekultivací výsypek nebo jiných ploch znečištěných těžbou.
Solární asociace například představila loni novou studii, která mapuje potenciál výroby elektřiny pomocí slunce v Česku. Z kalkulací, které vypracovala konzultační společnost EGÚ Brno, vyplývá, že technický potenciál dosahuje až 39 tisíc megawattů. Takové množství solárních elektráren by ročně vyrobilo přibližně trojnásobek elektřiny, jakou za rok spotřebují všechny české domácnosti. Jsou do něj zahrnuty možnosti instalací solárních panelů na střechách a fasádách i výstavba projektů fotovoltaických elektráren na brownfieldech.
Jako konkrétní příklady lze uvést třeba to, že soutěž mezi německými zájemci o výstavbu solárních elektráren stlačila ceny elektřiny z fotovoltaických zařízení pod pět eurocentů na kilowatthodinu. Stejný efekt by mohlo přinést zavedení aukcí pro nové solární projekty v Česku. Ministerstvo průmyslu to však odmítá.
Výsledky aukcí solárních elektráren v Německu (cena elektřiny v eurocentech za kilowatthodinu)
Google, Facebook, Ikea, Lego a další – ti všichni se zavázali, že ve výrobě použijí jen energii z obnovitelných zdrojů.
To je fakt. Odklon od spalování uhlí se prosazuje také stále více mezi progresivními firmami. Celosvětově úspěšné společnosti například vedou společný projekt RE100, ve kterém se globální lídři jako Google, Facebook, IKEA, Apple, BMW, Coca Cola, Danone, General Motors nebo Lego zavázaly využívat pro výrobu svých produktů energii pouze z obnovitelných zdrojů. Ve světě totiž už řada podniků pochopila, že udržitelný rozvoj se může stát běžnou součástí podnikání a vedle vlastního snížení emisí mohou také oslovit své zákazníky odpovědnou politikou.
Z poslední doby lze uvést třeba i příklad švédské automobilky Volvo, která chce do roku 2025 dosáhnout klimaticky neutrální bilance při výrobě svých vozů. Bude tedy využívat energii z vlastních projektů obnovitelných zdrojů nebo tuto zelenou energii nakupovat na trhu. Současně se bude snažit automobilka snížit svou spotřebu pomocí projektů energetických úspor. Například motorárna Volvo ve švédském městě Skövde již dnes pokrývá spotřebu z obnovitelných zdrojů.
Firmy se k „zelenému“ tarifu hlásí čím dál více
V Belgii pak spustilo Volvo letos v lednu netradiční kampaň „Volty od Volva“. Automobilka tak vstoupila na trh s elektřinou s cílem nabídnout spotřebitelům čistě zelený tarif elektřiny pro domácnosti a nabíjení elektromobilů. Produkci z obnovitelných zdrojů zajišťuje Volvo prostřednictvím energetické společnosti Eneco. Ta k tomu využívá větrné a solární elektrárny postavené přímo v Belgii. Vedle ekologie láká Volvo také na slevu při uzavření smlouvy, a to ve výši 15 %.
Do podpory prodeje čisté elektřiny z obnovitelných zdrojů se pustil nedávno také americký Budweiser. Tento pivovar sám nakupuje elektřinu z obnovitelných zdrojů a vedle toho připravil produkt také pro své zákazníky v USA. Ve spolupráci s obchodníkem s energií jim nabídne tarif zelené energie, a to včetně bezplatného prvního měsíce pro vyzkoušení. Společnost přitom uvádí, že umí pomocí inovativních přístupů, vysokofrekvenčního obchodování a peer to peer kontraktům se sítí nezávislých provozovatelů obnovitelných zdrojů zajistit dodávky opravdu čisté energie. Cena by pak měla být výhodnější než od tradičních obchodníků.
Co v Česku? Jak se k tomu firmy staví?
Jsou tady už taky takové, které se rozhodly do svého podnikání zapojit obnovitelné zdroje. Například společnost Adler. Ta ve své chytré a energeticky úsporné administrativní budově v Ústí nad Labem dokáže systémem rekuperace a tepelných čerpadel efektivně rozvádět teplý a studený vzduch. Solární panely na střeše navíc pokryjí až 50 % spotřeby vzduchotechniky a klimatizace. A celkovou efektivitu budovy zvyšuje i systém dálkového ovládání osvětlení a rozvodu elektřiny. Firma také vybavila své skladové a distribuční centrum v Ostravě dvěma kogeneračními jednotkami.
Nebo další firma, která vyrábí knedlíky, společnost Svoboda. Její nejnovější investicí z loňského roku je výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 250 kilowattů na střeše výrobního závodu v Blučině. Ta dokáže pokrýt 20 procent roční spotřeby elektrické energie.
A obecně platí, že kdo chce šetřit na fakturách za teplo a vodu, měl by například vyměnit osvětlení, zateplit budovy, optimalizovat zdroj energie nebo použít určité výrobní technologie.
Změna osvětlení může uspořit až 150 tisíc korun ročně
Změny se povedly třeba velkosériovému kovovýrobci Kovona System z Českého Těšína. Tři nové haly získaly díky rekonstrukci kvalitní systém osvětlení z LED svítidel, inteligentních detektorů a z mikrovlnných, optických a pohybových infračidel typu PIR. Ten je nově schopen efektivně ovládat osvětlení v prostorech na základě pohybu osob a vysokozdvižných vozíků. A to přináší firmě nejen finanční úsporu, ale také ekologickou ve formě snížení emisí oxidu uhličitého o 72 tun za rok.
Řešení tak společnosti ušetří oproti původně navrhované variantě téměř 150 tisíc korun ročně, tedy více než pětinu nákladů. V porovnání se staršími osvětlovacími soustavami, kterými bývají podobné provozy standardně osazeny, je úspora nákladů téměř 60 %.
Existují ale už celá chytrá města, která se samozásobují. Jak je na tom Česko?
Z měst je zajímavý třeba německý Freiburg, který ukazuje, jak může vypadat opravdu chytré město z pohledu energie. Jde o sídlo s historií psanou od roku 1091. Jedním ze zdejších symbolů jsou progresivní projekty plusových domů zásobovaných solární energií. Jde například o Das Sonnenschiff (Sluneční loď), což je první komerční energeticky plusová stavba tohoto druhu. Budovy mají na střechách vedle instalací solárních panelů také zelené zahrady. V přízemí se nachází 1200 m² obchodních ploch, které jsou sídlem pro eko-supermarket nebo „zeleně“ orientovanou GLS Bank.
Tato Sluneční loď poskytuje zázemí pro přibližně 25 tisíc lidí. Dům už přilákal do regionu firmy z udržitelného průmyslu, což je také plusem pro místní ekonomiku i životní prostředí. Zelené bydlení je ve Freiburgu zastoupeno novou výstavbou pouze nízkoenergetických budov. Solární projekty doplňuje energetické využití městského odpadu, který se přemění na metan. Město aktivně propaguje cyklistiku a chůzi jako způsob dopravy. Cyklisté zde mají až 300 kilometrů cyklostezek a cyklistika představuje 25 % veškeré dopravy po městě.
V Česku bohužel zatím podobný projekt nemáme. Lehce se k němu blíží energeticky soběstačná obec Kněžice na Nymbursku, která získala energetickou nezávislost pomocí výstavby bioplynové stanice.
Co u nás brzdí rozvoj podobných projektů?
Fakt, že v Česku vázne rozvoj chytrých řešení, není až tak překvapivý. Lze se opět vrátit k návrhu Národního energeticko-klimatického plánu, kde ministerstvo průmyslu vůbec nepočítá s možnostmi rozvoje aktivních spotřebitelů energie. Přitom právě tento trend bude stále více dominovat. Vlastní solární elektrárna na střeše domu doplněná o baterie a výhledově také elektromobil je pravým symbolem energetické nezávislosti.
Spotřebitelé si elektřinu podle plánů EU budou moci vyrábět, skladovat, spotřebovávat a prodávat bez zbytečných překážek. Do kategorie samovýrobců spadají domácnosti – jedna i více bytových jednotek, dále také obchodní zóny či uzavřené distribuční systémy, například výrobní areál firmy.
V sousedním Německu je dnes více než jeden milion střech pokrytých solárními panely. Přes 100 tisíc německých domácnostní pak má vedle solární elektrárny také baterie, které umožňují zvýšit jejich energetickou soběstačnost. Pro srovnání: v Česku je přibližně 28 tisíc solárních střech a počet domácností s bateriemi se pohybuje okolo dvou tisícovek projektů.
V čem přesně tedy spočívá chytrost těch sítí, kde jsou skryté ty úspory?
Inteligentní řízení spotřeby spočívá především v tom, že soustava začne více připomínat internet s tokem, a to elektřiny i informací, oběma směry, aktivní rolí uživatelů a decentralizovaným rozhodováním. Instalace inteligentního měření a získání údajů o spotřebě v reálném čase umožňuje zavést hodinový systém fakturace, takové projekty známe například ze Španělska nebo USA. Česko v tom má proti jiným zemím sice zpoždění, jak jsem už řekl, ale je rozhodně dobře, že distribuční společnosti začínají připravovat sítě na nástup moderních prvků také v Česku.
Jak to tedy bude vypadat, až se sítě rozvinou?
Chytré sítě postupně propojí očekávaný vznik statisíců malých elektráren, typicky solárních panelů na střechách domů, a poradí si s proměnlivou výrobou. Domácnosti, školy, nemocnice, úřady, obchody a malé podniky se mohou stát nejen odběrateli, ale rovněž dodavateli elektřiny. Právě k takovému stavu míří evropská strategie obsažená v energetickém balíčku EU Čistá energie pro všechny Evropany, který byl schválen koncem minulého roku.
Martin Sedlák, který se v prostředí moderní energetiky pohybuje přes deset let, je absolventem Vysokého učení technického, Fakulty strojního inženýrství, obor energetika. Aktuálně působí především na pozici programového ředitele Svazu moderní energetiky. V roce 2012 spoluzaložil Alianci pro energetickou soběstačnost, která funguje jako nezávislá platforma pro možnost využití obnovitelných zdrojů a o pět let později také zpravodajský portál Obnovitelně.cz, který přináší informace o chytrých řešeních pro každodenní život.
Martin Sedlák