Snižování emisí a boj s klimatickou změnou je téma, které se v tomto týdnu dostalo i na jednání OSN. O nutnosti řešit množtsví emisí hovoří také Evropská komise, která žádá, aby se český cíl v navyšování podílu obnovitelných zdrojů zvýšil ještě o tři procenta oproti aktuálnímu návrhu ministerstva průmyslu. Podle studie společnosti Deloitte by přitom Česko mohlo být ambicióznější. A není vyloučeno, že nakonec bude.
Generální tajemník OSN António Guterres vyzval už před pondělním klimatickým summitem představitele států, aby místo vzletných slov předložili ambiciózní plány transformace energetiky, dopravy, průmyslu i zemědělství. Mezinárodní společenství by podle něj mělo do roku 2030 snížit emise o 45 procent a do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality.
Dodržování klimatických závazků všemi státy je nezbytné i podle českého premiéra Andreje Babiše (ANO). Mladí aktivisté mají sice podle něj v mnohém pravdu, ale zelená energie dosud není připravena, domnívá se český předseda vlády. „Moje země nemá jinou možnost než jádro,“ prohlásil Babiš ve svém letošním projevu na Valném shromáždění OSN.
Zároveň ujistil, že Česko naplňuje plán závazků, které přislíbilo na klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Změny ale podle něj musí být postupné a založené na vědeckotechnickém pokroku a nesmí poškozovat ekonomiku. Klíčem je přechod na nefosilní zdroje energie, ale podle Babiše jsou sluneční a větrné zdroje zatím málo účinné.
Snižování skleníkových plynů je tématem i pro Evropskou unii. V jejím případě je příští desetiletí klíčové, neboť všechny evropské státy mají přispět k naplnění společných závazků, tedy navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 32 % pro celou Unii. A členské státy proto připravily své plány a strategii, jak naplní svůj podíl obnovitelné energie. Na začátku letošního roku je odeslaly na posouzení Evropské komisi a v červnu dostaly odpověď. Česku pak konkrétně Komise vzkázala, aby se snažilo víc.
Tuzemské ministerstvo průmyslu a obchodu v plánu rozvoje obnovitelných zdrojů, oficiálně pod názvem Národní klimaticko-energetický plán, navrhuje, aby ČR zvýšila svůj podíl obnovitelných zdrojů ze současných zhruba 15 % na 20,8 procenta v roce 2030, Komise žádá alespoň třiadvacet. A chce, aby ministerstvo propočítalo i náklady jednotlivých opatření, které k tomu mají přispět. Finální plány mají být hotové do konce roku.
A ekonomice obnovitelných zdrojů se nedávno věnovala i konzultační společnosti Deloitte, která hodnotila Národní klimaticko-energetický plán a předložila další možné varianty, včetně jejich finančních dopadů. Podle Deloitte je přání EU reálné. Tedy je možné zvýšit podíl obnovitelných zdrojů o více než tři procentní body, a to při zachování příznivých nákladů.
Chybí tedy Česku ambicióznost? Podle jednatele společnosti ENA a výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiřího Gavora ne nutně. „Česko vzhledem ke struktuře ekonomiky s vysokým podílem průmyslu postupuje zdrženlivě. To je ale myslím lepší přístup než nesplněné sliby, ke kterým u mnoha států pravděpodobně dojde,“ zamýšlí se.
Původně navržený cíl podílu obnovitelných zdrojů ve výši 20,8 % vnímá Gavor jako taktický krok Česka v rámci jednání. „Bylo totiž více než pravděpodobné, že EU bude u zaslaných závazků požadovat revizi směrem nahoru, a to se týká nejen České republiky. Konečný výsledek kolem 23 % bude zřejmě přijatelným kompromisem pro všechny zúčastněné,“ míní Gavor.
A ministerstvo průmyslu to ve svém vyjádření nevyloučilo. „Je nutné zdůraznit, že vnitrostátní plán řeší primárně období 2021 až 2030 a podle projekcí emisí skleníkových plynů Česko všechny své závazky plní,“ připomíná náměstek pro energetiku René Neděla. Zároveň dodává, že se ČR bude snažit v maximální možné míře reflektovat všechna doporučení Evropské komise.
„Aktuálně však není možné říct, jestli Česko přistoupí na 23 %, ale obecně platí, že se možnosti zvýšení podílu obnovitelných zdrojů nad rámec 20,8 % analyzují a Česká republika se bude v maximální možné míře snažit přispět ke společnému cíli EU na úrovni 32 %,“ potvrzuje Neděla.
Upozorňuje ale, že v tomto ohledu je hlavním omezením dostupnost prostředků, které „musí být v nemalé míře přidělené na plnění cílů v oblasti energetické účinnosti“.
Studie Deloitte totiž podle ministerstva bere v potaz jenom část nákladů a je založena na určitých předpokladech. „Pokud se ale nenaplní, ponese související náklady stát. V tomto ohledu je tedy možné brát studii Deloitte jako určitý podklad, jehož celkové výstupy však není možné zcela bez kritického náhledu převzít,“ upozorňuje Neděla.
Podle programového ředitele Svazu moderní energetiky Martina Sedláka má však Česko dost důvodů přidat. „Potřebuje nutně restartovat rozvoj obnovitelných zdrojů, jinak se mu nepodaří zbavit uhlí, což je však základní podmínka pro čistší zemi,“ vysvětluje.
Navíc Evropská komise podle jejího místopředsedy pro energetickou unii Maroše Šefčoviče motivuje jednotlivé země tím, že v příštím víceletém rozpočtu vyhradila na opatření spojená s klimatem více peněz než dosud.
Česko podle náměstka Neděly počítá, že jej opatření vyjdou na tři biliony korun. Zhruba ze třetiny to jsou náklady na obnovitelné zdroje a ze dvou třetin výdaje spojené s energetickou účinností. A potvrdil, že české úřady podle něj v současnosti analyzují možný dopad jednotlivých opatření a časový horizont jejich zavádění.
Nejvhodnější řešení? Solární a větrné elektrárny…
Konkrétně z analýzy Deloitte vyplývá, že v případě Česka je prostor pro navýšení podílu obnovitelných zdrojů zejména ve výrobě elektrické energie. Nejlevnějším řešením se jeví být výstavba solárních a větrných elektráren. Jenže, jak poukazuje samotná studie, právě výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je v původním návrhu ministerstva průmyslu modelována až extrémně konzervativně.
Optimální energetický mix je alfou omegou každé energetiky a jednotlivé státy k tomu přistupují různě. „Německo zapovědělo jadernou energetiku, zapovídá uhlí a plyn připouští v nutné míře. Obnovitelné zdroje mají představovat zcela dominantní zdroj. Velká Británie pak zavřela uhlí, chce podporovat jadernou energetiku, obnovitelné zdroje a také plyn. Řada zemí již realizovala či hodlá provést exit z uhlí,“ vypočítává Alois Míka, energetický expert ČSOB Advisory.
Evropská komise také spočítala, že právě znečištěné ovzduší způsobuje v Evropě těžká onemocnění a téměř půl milionu předčasných úmrtí ročně. Přechod na čistou ekonomiku sníží přitom četnost předčasných úmrtí způsobených jemnými prachovými částicemi o více než 40 % a zdravotní škody o přibližně 200 miliard eur ročně.
Klíčové je tak snížení emisí na základě Pařížské smlouvy, která je rámována dohodou států na udržení růstu průměrné teploty o 1,5 °C a vytvoří potřebné investice ve výši 1,7 bilionu dolarů ročně. Investice do moderní energetiky promítnuté v úspoře nákladů za znečištění ovzduší, snížení nákladů za zdravotní péči a redukce škod na životním prostředí pak má převýšit nutné náklady. Svět podle kalkulací Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA) ročně ušetří šest bilionů dolarů.
Realita je však zatím jiná. Podle energetického experta Aloise Míky dosavadní národní plány na snižování emisí skleníkových plynů signatářských zemí Pařížské dohody ukazují na zvýšení teploty do konce tohoto století o zhruba tři až čtyři stupně. „To je v příkrém rozporu s tím, co si Pařížská dohoda klade za svůj cíl, tedy zabrzdit nárůst teploty na maximálně dva stupně Celsia a pokud možno zřetelně pod to. Ale hlavně, ignoruje to i vývoj ve světě,“ konstatuje Míka.
V srpnu 2018 totiž dosáhl celkový instalovaný výkon solárních a větrných elektráren na světě podle agentury Bloomberg hodnoty tisíc gigawattů. „To je pro představu výkon tisíce bloků, jaké jsou v Temelíně. Samozřejmě, že jejich výroba je mnohem nižší než tisíc takových jaderných bloků vzhledem k přerušovanému charakteru výroby obnovitelných zdrojů. Ale o to nyní nejde. Bloomberg předpokládá, že ke zdvojnásobení této kapacity, tedy dalších tisíc gigawattů, dojde během pěti let, a to při nákladech o 46 % nižších,“ vysvětluje Míka.
Právě v nárůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je podle něj největší skrytý potenciál, na který však Česko zatím rezignovalo. „Obnovitelné zdroje v našich podmínkách přestavují hlavně solární energetiku a zčásti i vítr. A tyto technologie zaznamenaly fascinující pokrok, jak bylo řečeno. Obecně se čeká, že kolem roku 2025 budou schopny solární elektrárny tržně konkurovat klasickým zdrojům. My tento potenciál bohužel využíváme velmi málo,“ dodává Míka.
Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky je však opatrnější. „Neexistuje jedna stříbrná kulka, která by za nás vyřešila problém klimatických změn. Řešení klimatické změny je třeba hledat v mixu různých opatření a přístupů,“ myslí si. Také podle něj jsou však solární a větrné elektrárny už dnes jedním z nejlevnějších řešení, kterými lze průběžně nahrazovat spalování uhlí.
„Vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů pak zajistí dynamicky se rozvíjející možnosti ukládání energie do baterií. Samozřejmě je důležité nadále snižovat spotřebu například energetickou renovací budov, tedy zateplováním nebo výměnou oken,“ dodává Sedlák.
A jak se tedy na věc dívá Česko? Podle náměstka ministerstva průmyslu Míky se především hlásí k dalšímu rozvoji jaderné energetiky, postupnému utlumení uhlí a zdrženlivému rozvoji obnovitelných zdrojů, aspoň prozatím. To, že Česko jinou možnost než jádro nemá, zdůraznil v už zmiňovaném projevu na Valném shromáždění OSN i premiér Babiš.
„Argument, že kombinace jádro plus obnovitelné zdroje pro nás představuje budoucnost, je silný. A je asi nejlepší možnou bezemisní kombinací vedoucí k tolik potřebné dekarbonizaci,“ míní expert Alois Míka. Je však potřeba vzít v úvahu na druhou stranu i to, že zatímco náklady na obnovitelné zdroje dramaticky klesají, ty na stavbu jaderných elektráren naopak výrazně stouply. „Některé případy staveb jaderných elektráren jsou odstrašujícími příklady zpoždění a prodražení o stovky procent,“ připomíná.
Jaderná energetika je také přímo či nepřímo dotována. „Buď zaručíte elektrárně prodejní cenu, která je mnohem vyšší než trh, nebo se spokojíte s minimální návratností, která v tržním prostředí neobstojí,“ říká Míka. Sám by ale nic nenamítal proti kombinaci jádro plus obnovitelné zdroje. Je ale třeba být podle něj naprosto transparentní, protože vše nakonec zaplatí spotřebitel.
„Osobně bych se snažil prodlužovat životnost stávajících jaderných elektráren na maximum, samozřejmě při dodržení striktních a stoupajících nároků na bezpečnost. A v mezidobí bedlivě pozoroval další vývoj obnovitelných zdrojů a vznik nové generace menších jaderných reaktorů , takzvaných SMR , tedy small modular reactor, které mají řadu předností před velikánskými bloky, a to především pro menší elektrizační soustavy jako je ta naše,“ vysvětluje energetický expert ČSOB Advisory Míka.
Ministerstvo průmyslu a obchodu v reakci na dotaz, zda není vhodné dát solární energii větší prostor uvedlo, „že postupuje podle schválené evropské legislativy, která stanovuje sice dílčí cíle v sektoru vytápění a chlazení a dopravy, v sektoru elektroenergetiky však žádný sektorový cíl stanovený není a že nyní aktuálně finalizuje reakci na doporučení Evropské komise ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie“.
„Ministerstvo zároveň opakovaně uvádí, že počítá s podporou fotovoltaických elektráren, ale pouze s podporou investiční. Primárním záměrem je také podporovat fotovoltaické elektrárny malých výkonů, což je podle našeho názoru i v souladu se záměrem evropské legislativy. Instalaci devíti gigawattů solárních elektráren do roku 2030 není možné považovat za reálnou i vzhledem k omezením půdního fondu,“ uvedl resort průmyslu.
Domácnosti by mohly více využít biomasu, míní Sedlák
S podporou menších instalací souhlasí i už citovaný šéf Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. „V rámci dekarbonizace může jít o 300 tisíc českých domácností, které stále topí uhlím,“ říká.
Ty mohou přitom podle něj přejít na spalování biomasy nebo instalovat právě solární panely a kolektory. Svaz moderní energetiky například navrhuje, aby vláda do roku 2030 podpořila umístění solárních panelů na alespoň 250 tisíc rodinných a 40 tisíc bytových domů.
„Stát by měl také vytvořit motivační programy, aby se každý rok energeticky zrenovovalo alespoň 50 tisíc rodinných domů a 70 tisíc bytů. Investice do obnovitelných zdrojů se státu vrátí v podobě menších výdajů za zdravotní péči v důsledku špinavého vzduchu. Lokální topeniště jsou například v Moravskoslezském kraji zodpovědná za 17 % částic zdraví škodlivého polétavého prachu PM10, až 22 % PM2,5 a 42 % nebezpečných částic benzo(a)pyrenu,“ uzavírá Sedlák.
